Článek
Moderní kapitalismus je často spojován s volným trhem, ale rozhodně to nejsou synonyma. Trhy jsou jednoduše systémy, ve kterých lidé dobrovolně směňují zboží a služby. Kapitalismus naopak závisí na konkrétním právním rámci – zejména na silných, státem vynucovaných vlastnických právech. Bez nich, které vlastnictví definují, chrání a prosazují, by kapitalismus v podobě, jak ho známe, nemohl existovat.
Tato vlastnická práva nejsou neutrální. V čase mají tendenci vytvářet rostoucí nerovnost. Bohatství generuje další bohatství: ti, kdo už vlastní majetek, ho mohou investovat a získávat pasivní příjmy, zatímco lidé bez majetku jsou odkázáni na mzdu. Tento proces se navíc násobí napříč generacemi díky dědictví. Pokud není omezen, vede ke koncentraci vlastnictví do rukou stále menší skupiny lidí.
Tato koncentrace bohatství zároveň znamená koncentraci moci. Vlastnictví majetku – půdy, továren, kapitálu – dává kontrolu nad lidmi, kteří na něm závisí. Například zaměstnanci musí přijímat podmínky zaměstnavatelů, protože na mzdě závisí jejich přežití. Tyto vztahy jsou sice často popisovány jako „dobrovolné“, ale nerovnováha moci z nich v praxi dělá nerovné vztahy.
Klíčovým mechanismem, který tuto nerovnost posiluje, je smlouva. Teoreticky jsou smlouvy vzájemně výhodné dohody. Ve skutečnosti však často odrážejí nerovné vyjednávací postavení. Pokud si dva relativně rovní lidé něco vymění – například kytaru za peníze – mohou oba získat. Pokud je ale jedna strana výrazně slabší, výsledek vypadá jinak. Představme si bohatého zaměstnavatele a pracovníka, který nutně potřebuje peníze na nájem a nemá žádné úspory. Zaměstnavatel může nabídnout nízkou mzdu a špatné podmínky, protože ví, že pracovník nemá reálnou možnost odmítnout. Smlouva je sice „dobrovolná“, ale zakotvuje nerovný vztah: minimální závazky pro zaměstnavatele a velké závazky pro pracovníka. Smlouvy tak nerovnost neodstraňují – upevňují a vynucují ji.
Rozlišení mezi trhy a vlastnickými právy je zde zásadní. Trhy mohou fungovat ve prospěch všech jen tehdy, když jsou účastníci relativně rovní. Pokud je ale vlastnictví silně koncentrované, trhy nerovnost spíše prohlubují. V tomto smyslu jsou trhy jako hra a vlastnická práva jsou její pravidla. Pokud pravidla umožňují velké nerovnosti, výsledky tomu budou odpovídat.
Už raní ekonomičtí myslitelé jako Adam Smith si části tohoto problému všímali. Smith podporoval trhy, ale varoval před velkou koncentrací majetku a s ní spojenou nerovností. Přesto věřil, že trhy tyto problémy samy vyrovnají. Historie však ukazuje, že bez omezení vlastnických práv se děje spíše opak.
Proto někteří raní pro-tržní socialisté, jako Pierre-Joseph Proudhon a Thomas Hodgskin, nekritizovali samotné trhy, ale pravidla vlastnictví. Tvrdili, že lidé by měli vlastnit to, co sami vytvoří, ale neměli by ovládat zdroje, na kterých jsou závislí ostatní. Podle nich nebyla příčinou nerovnosti směna, ale systém vlastnictví, který umožňuje vlastníkům profitovat z práce druhých.
Historicky byl kapitalismus vždy silně závislý na státu – nejen při vynucování smluv a vlastnických práv, ale i při samotném formování systému. Například ohrazování společné půdy v Evropě proměnilo sdílené zdroje v soukromé vlastnictví a donutilo mnoho lidí stát se námezdními pracovníky. Soudy, policie a zákony dlouhodobě podporují nároky vlastníků a zajišťují, že tento systém funguje.
Zároveň hlavní silou, která tuto koncentraci omezovala, byl demokratický tlak. Odbory, regulace a společenská hnutí, která přerozdělovala moc a bohatství. Ve 20. století tyto síly snížily nerovnost a zlepšily životní podmínky. Jak ale jejich vliv oslabil, nerovnost opět roste.
Silná a neomezená vlastnická práva vedou ke koncentraci bohatství a moci, zatímco demokracie může tento proces brzdit. Pokud zůstane bez kontroly, systém směřuje k situaci, kdy malá elita ovládá většinu zdrojů a většina společnosti je na ní závislá.
Nerovnost bohatství je hlavně nerovnost moci. A jelikož demokracie je nejlepším nástrojem, jak ji umírnit, tak snad není divu, že se antidemokratické politické vlivy jdou ruku v ruce s rostoucí nerovností.
