Článek
Do Prahy včera nad ránem podnikli cestu sedláci v traktorech. Kolem třetí ráno byli u Chlumce, ale dopadli lépe než obvykle. Tedy aspoň si to mysleli, než dojeli do Prahy, kde zjistili, že jim pšenka nepokvete.
Není příliš jasné, co se jim nelíbí nebo proti čemu protestují. Říká se, že největšími nepřáteli českých zemědělců jsou jaro, léto, podzim a zima, ale dle vyjádření do médií se k nim teď přidali ještě dva velcí nepřátelé: Green Deal a ukrajinští farmáři.
Zemědělci mají pravdu, když říkají, že je Green Deal, neboli Zelená dohoda pro Evropu, svazuje čím dál nákladnějšími pravidly. Mají také pravdu v tom, že zahraniční farmáři pak mají komparativní výhodu, protože jim regulace neprodražují podnikání.
Ale to je přece polovina podstaty zemědělství v Evropské unii. Sice už nemáme hory másla a oceány vína, ale přeregulovanost některých evropských odvětví a zejména zemědělství je dobře zdokumentovaná a známá věc. Byla to dokonce jedna z mála skutečností evropské politiky, o které se vedla debata již před vstupem do EU.
Nicméně zemědělci tak trochu opomněli druhou polovinu podstaty zemědělství v Evropské unii. A tou jsou dotace. Zemědělci sice říkají, že jejich zahraniční kolegové jsou dotováni více, ale zamlčují, že ani oni si díky dotacím nežijí tak špatně (např. provozovatel nové Jednoty na Václavském náměstí již získal přes půl miliardy Kč na dotacích a svolavatel demonstrace dokonce více než dvě miliardy). Zamlčují také, že dotace mají podporovat především malé zemědělce – a český a slovenský zemědělský trh je tak monopolizovaný, že pro nás museli v bruselských dotačních regulích vymyslet novou kategorii.
Někteří farmáři, jako např. farma Naše rajče, říkají: Zrušme dotace zemědělcům, ať mezi námi rozhodne férová soutěž. S tím můžeme jedině souhlasit, jak ostatně ukázala naše listopadová studie Založeno na faktech.
Její hlavní závěry v oblasti zemědělství:
· V zemědělství by ČR měla naprosto opustit systém národních dotací, které primárně pouze zvyšují zisk největších firem a nepomáhají malým podnikům tak, jak bylo původně zamýšleno.
· Evropské dotace, na jejichž existenci má ČR pramalý vliv, by se měla pokusit přesměrovat do oblastí, které by pomohly zvýšit produktivitu českých zemědělců, snížit dopady na krajinu a celkově sektoru pomoci s efektivitou.
· Inspirací do budoucna by se jednoznačně měl stát zemědělský sektor na Novém Zélandu, který je schopen efektivně fungovat v mezinárodní konkurenci i bez existence rozsáhlých dotačních systémů.
Sympatický je i požadavek zemědělců na zrušení Green Dealu, ve kterém si evropští byrokrati představují, že umí farmařit lépe než farmáři, a nařizují, mj. kolik půdy se má kdy nechat ležet ladem. Avšak pokud se nestane něco zcela zásadního, nezmění se ani systém Společné zemědělské politiky a jejích dotací, ani se nezruší Green Deal. Ano, může dojít tu a tam k nějaké úpravě, jako když Komise upustila od nové pesticidové směrnice nebo od programu Farm to Fork. Ale zrušení, nebo dramatická obměna tohoto základního pilíře Evropské unie by snad vyžadovala revoluci.
Lehko se řekne, že farmáři zaspali dobu, a měli proti těmto nesmyslům protestovat dříve, ale jak se nechal slyšet emeritní předseda Evropské komise, tehdy ještě premiér Lucemburska: „Rozhodneme se pro něco, necháme to ležet a čekáme, co se stane. Pokud nikdo nevyvolá povyk, protože většina lidí nerozumí tomu, co bylo rozhodnuto, pokračujeme krok za krokem, dokud není cesty zpět.“
Na čtvrtek se chystá další demonstrace, tentokrát na hranicích, a sice proti ukrajinským zemědělcům. Blokování ukrajinského obilí bylo Liberálním institutem vyhlášeno za antiliberální počin roku 2023.
Můžeme sympatizovat s výše zmíněnými námitkami unijních zemědělců, že méně regulovaní zahraniční zemědělci mají oproti těm zdejším výhodu, avšak to platí přesně stejně také v jiných odvětvích. Evropská unie miluje zavádění regulací, které nám prodražují podnikání, a tím pádem zdražují zboží, které nakupujeme. A to ať už se jedná o chemický průmysl, digitální sektor, zemědělství (ale zde je to vyváženo velkými dotacemi), nebo o regulace, které zbytečně prodražují podnikání všem, jako je např. GDPR.
Na jedné straně Ukrajině pomáhat nákupem zbraní a humanitární pomocí, ale na druhé straně bránit jejím výrobcům dovážet k nám zboží, je nesmysl. Ano, znamená to větší konkurenci pro české zemědělce, ale to se nedá nic dělat. Správnou strategií je tlačit na českou vládu a Evropskou komisi, aby u nás regulace také snížila. A že je ukrajinská pracovní síla levnější? Ano, je, ale to je podstatou mezinárodního obchodu. My umíme levněji montovat škodovky, Ukrajinci zase sklízet obilí. A v jižní Americe umějí levněji chovat krávy, proto potřebujeme volný obchod i s jihoamerickým Mercosurem.
Musíme se specializovat na to, v čem máme komparativní výhodu. Bohužel to zatím vypadá, že evropská komparativní výhoda spočívá ve vymýšlení nesmyslných regulací a v pořádání nepromyšlených demonstrací. Kéž bychom se soustředili na ty komparativní výhody, které nás posunou hospodářsky kupředu.
---
Autor Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu
