Článek
Institut liberálních studií dnes publikuje novou studii Jany Galvis a Martina Pánka zkoumá návrh zákona o registru organizací se zahraničními vazbami, který na jaře 2026 připravila poradkyně premiéra Natálie Vachatová, a širší tlak na neziskový sektor, jehož je tento návrh jen jednou součástí. Návrh byl v březnu 2026 mj. po masové demonstraci na pražské Letné formálně odložen, avšak nebezpečí tedy nepominulo. Přesunulo se z jednoho viditelného útoku k několika tišším.
Analýza ukazuje, že podobné zákony nejsou českým unikátem, ale opakujícím se vzorcem: v posledních letech je přijalo osm zemí – Rusko, Maďarsko, Slovensko, Kyrgyzstán, Gruzie, Nikaragua, Venezuela a Salvador, přičemž ve všech případech zdůvodnění znělo stejně (transparentnost, ochrana před zahraničním vlivem) a skutečný efekt byl také stejný: stigmatizace, odliv financování a postupné umlčování nepohodlných hlasů. Politická věda tento mechanismus označuje jako autokratický legalismus – oslabování demokratických kontrolních institucí prostředky, které samy o sobě vypadají legálně a legitimně. V populární literatuře se v evropském kontextu používá slovo „orbánizace“ podle maďarského autokratického premiéra Viktora Orbána.
Podle dat Českého statistického úřadu zaměstnává neziskový sektor v Česku více než 120 tisíc pracovníků a podílí se přibližně 1,8 % na tvorbě HDP. Jde tedy také o podstatnou část ekonomiky, kterou vláda podkopává.
Analyzujeme:
- srovnatelné zákony v osmi zemích a společný mechanismus, kterým fungují
- chilling effect jako nástroj umlčování bez nutnosti přímého zákazu – včetně konkrétních českých případů z obou posledních vlád
- proč populističtí politici cílí na neziskový sektor
- ekonomické dopady – přímé (administrativní náklady, odliv financování) i systémové (investiční klima, kvalita institucí)
- maďarskou zkušenost jako varování i jako připomínku, že autokratický legalismus není nevratný proces
Naše doporučení:
- nepřijímat žádnou obdobnou náhradu za odložený návrh
- inspirovat se evropským přístupem, který cílí na skutečný problém – skrytý lobbing cizích státních aktérů bez stigmatizace celého neziskového sektoru
- posílit transparentnost prostřednictvím cílených nástrojů, nikoli plošné stigmatizace sektoru
- udržet veřejnou pozornost i poté, co nejviditelnější verze návrhu zmizí ze stolu
---
V českém veřejném prostoru se letos objevila debata o návrhu zákona, který by zavedl registr organizací se zahraničními vazbami. Návrh, ke kterému se hrdě hlásí poslanec Jindřich Rajchl, a který dle metadat a investigace novinářů ze Seznam Zpráv připravila poradkyně premiéra pro svobodu projevu Natálie Vachatová,[1] je prezentován jako opatření na zvýšení transparentnosti financování neziskovek. Ve skutečnosti však zapadá do širšího trendu legislativních opatření, která se v posledních letech objevila v několika zemích a jejichž společným jmenovatelem je omezování prostoru pro občanskou společnost a nezávislou veřejnou debatu.
Je ironií, že právě Vachatová má v gesci radit premiérovi ohledně svobody projevu, ovšem připravovaný návrh zákona svobodu projevu omezuje. Je rovněž ironií, že se na jeho vzniku podílejí osoby, u kterých jsou právě nejasné finanční vazby a podezření, že přijímají finance ze zahraniční – z Ruska.
Tato studie si neklade za cíl jen polemizovat s politickými záměry. Klade si otázku, která v debatě téměř nezazněla: co bude takový zákon stát? Zejména morálně a demokraticky – ale také ekonomicky – v pracovních místech a ve službách, které dnes fungují a zítra nemusejí.
Demokracie není jen politický systém. Je to institucionální infrastruktura moderní ekonomiky. Ekonomičtí nobelisté Daron Acemoglu a James Robinson ve své knize Proč státy selhávají ukazují, že dlouhodobá prosperita zemí nezávisí primárně na geografii, kultuře nebo přírodních zdrojích, ale na typu institucí, které si vytvoří.[2] Inkluzivní instituce – takové, které rozptylují moc, chrání vlastnická práva široké skupině lidí a umožňují, aby byla moc reálně zpochybnitelná a vyměnitelná[3] – vytvářejí prostředí, kde se investice, inovace a podnikání vyplácí komukoliv, ne jen úzké skupině napojené na režim. Extraktivní instituce naopak koncentrují moc a její výnosy v rukou malé elity, a byť mohou krátkodobě zaznamenat růst – typicky tažený vytěžováním zdrojů nebo direktivní industrializací, není tento růst udržitelný, neboť nikdo mimo vládnoucí skupinu nemá jistotu, že si své investice bude moci ponechat.
Nezávislá občanská společnost je podle této logiky přímou součástí inkluzivní institucionální infrastruktury – je jedním z mechanismů, které zpochybňují moc i mimo volební cyklus. Oslabování neziskového sektoru proto není izolovaný zásah do jedné oblasti veřejného života. Je to krok směrem k extraktivnějšímu modelu státu – a s ním jde ruku v ruce nižší dlouhodobá prosperita.
---
[1] Seznam Zprávy: Po vzoru Ruska. Babišova poradkyně tvoří s poslanci SPD zákon proti neziskovkám, https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-po-vzoru-ruska-babisova-poradkyne-sepsala-s-rajchlem-zakon-proti-neziskovkam-301146
[2] Daron Acemoglu & James Robinson: Proč státy selhávají: Kořeny moc, prosperity a chudoby. 2015. Česky vydalo Argo/Dokořán.
[3] „Demokracie je systém, ve kterém strany prohrávají volby.“ Adam Przeworski: Democracy and the Market: Political and Economic Reforms in Eastern Europe and Latin America
---
Zdroje:
Economist Intelligence Unit: Democracy Index 2025, data k zhlédnutí zde
Cato Institute: Human Freedom Index 2025,
Freedom House: Freedom in the World: Countries and Territories 2026
---
Poslechnout si také můžete náš podcast o situaci na Slovensku, v Maďarsku, v Gruzii a v Rusku s tamními experty.
