Článek
Přečetl jsem si článek Zahradníkův rok: Skutečný příběh muže, který přežil vlastní smrt. Již v televizi jsem shlédl tento film, a to zcela náhodou. Přišel jsem domu z vycházky a zapnul jsem televizor. Na ČT 1 již běžel tento film a já si hned vybavil událost, s kterou jsem měl co do činění. Šetřil jsem totiž příčinu požáru skleníku v zahradnictví u p. Mandyse. Šetřením události jsem dospěl k závěru, že požár byl založený úmyslně na základě zjištěných stop a chemického zkoumání. Vyslechnutím majitele zahradnictví jsem zjistil, že ten byl vyloženě terorizován bezpečnostní službou, kterou si najal ruský podnikatel, který vlastnil bývalou léčebnu (zámeček) v blízkosti zahradnictví. Sám jsem čelil při šetření příčiny požáru výhružkám mladíka, o kterém je v článku zmínka.
Po určité době jsem se opět setkal s p. Mandysem a vyslechl si, co si tento zahradník po požáru skleníku prožil. Byl to skutečný horor, a to co popsal autor článku je naprostá pravda. Obdivoval jsem p. Mandyse za jeho zarputilost, odvahu a statečnost neustoupit nátlaku a násilí, které bylo na něm spácháno. Co mě velice zklamalo a znechutilo byl přístup kompetentích orgánů k celému případu. Až po zmrzačení p. Mandyse se začalo s touto dlouhotrvající událostí něco dít. Zarazil mě ze začátku laxní přístup policie a dalších lidí, kteří s tímto případem mohli v samém začátku něco provést. Byla to prostě zbabělost a lenost, kdy se to nechalo zajít až do krajnosti.
Jak je v článku popsáno v závěru, členové bezpečnostní služby stanuli před soudem a zde se opět ukázal tolerantní přístup soudu k lidem, kteří měli dostat tvrdší tresty. Hlavně mladík, který zmrzačil zahradníka p. Mandyse.
