Článek
Film režiséra Jiřího Havelky Zahradníkův rok (2024) s Oldřichem Kaiserem v hlavní roli sice navazuje na poetiku Karla Čapka, ale jeho jádro tvoří události, které začaly v roce 2007 v obci Dolní Olešnice na Trutnovsku. Hlavní postavou tohoto dramatu je zahradník René Mandys, který v obci hospodaří již přes 40 let. Postavil si zde dům, skleníky a vybudoval zahradnictví, kam se sjížděli zákazníci ze širokého okolí. Jeho klid skončil ve chvíli, kdy sousední areál se zámkem koupila firma ruského podnikatele Alexeje Zacharova.
Strategie nátlaku: Žiletkový plot a cílená izolace
Ruský podnikatel si usmyslel, že ke svému panství chce připojit i Mandysovy pozemky. Za zahradníkem pravidelně docházel realitní agent, ale René Mandys prodej vytrvale odmítal. Reakce majitele zámku byla okamžitá a tvrdá. Kolem Mandysových pozemků nechal Zacharov natáhnout žiletkový plot. Zároveň nechal uzavřít obě veřejné přístupové cesty, které k zahradnictví vedly.
Jednu z cest přehradil elektronickou branou, druhou osadil vraty, u kterých nepřetržitě hlídali pracovníci soukromé ochranky z agentury Finance Garant. Přestože měly být cesty podle zákona volně přístupné, ochranka zákazníky a návštěvy pouštěla dovnitř jen tehdy, když si je zahradník nebo jeho manželka přišli několik set metrů k vratům vyzvednout. Tato izolace měla zahradnictví ekonomicky zlikvidovat.
Dva roky teroru a vypálení skleníku
Šikana se postupem času stupňovala a nezůstalo jen u blokování cest. Noční útočníci začali cíleně ničit rostliny, zahradnické stroje, rozbíjet okna na budovách a v roce 2010 zahradníkovi vypálili skleník. Trutnovská policie v této souvislosti řešila během dvou let celkem šest přestupků a tři trestné činy. Požár skleníku byl pro Mandyse poslední kapkou a rozhodl se, že Rusovi ustoupí a pozemky prodá. Zacharovův právník však tehdy na nabídku nereagoval s tím, že o pozemky již nemají zájem.
K nejvážnějšímu incidentu došlo v září 2010 v časných ranních hodinách. René Mandys na lesní cestě zahlédl postavu v karnevalové masce. Než stačil zareagovat, útočník ho omámil látkou vstříknutou do obličeje. Když se Mandys probral, ležel v kaluži krve. Útočník ho bil baseballovou pálkou nebo kovovou tyčí po celém těle. Zahradník měl nohu zlomenou na čtyřech místech, zlomenou ruku a na jedno oko přestal vidět.
Soudní proces: Pachová stopa a chování ochranky
Z útoku byl obviněn osmnáctiletý pracovník ochranky Jan Brož. Usvědčila ho pachová stopa na zahradníkově telefonu, který se našel odhozený u zmrzačeného muže. Brož se při prvním výslechu policii přiznal a popsal, jak po činu podupal žiletkový plot, aby to vypadalo, že útok spáchal někdo zvenčí. U soudu však vinu následně popíral.
Atmosféra v soudní síni odhalila postoj kolegů útočníka k oběti. Mezi svědky z řad ochranky figuroval i o dva roky starší Jiří Soukup, muž se zjizvenou oholenou hlavou. Jeho vystupování bylo neuctivé a soudkyně ho musela hned na začátku napomenout, aby na otázky odpovídal jasným „ano“, a nikoliv jen neochotným „jasně“.
Další z kolegů, třiatřicetiletý Tomáš Syrůček, dal u soudu najevo, že zahradníka Mandyse nemůže ani vidět. Na formální dotaz soudkyně, zda poškozeného zná, odvětil: „Bohužel, znám.“
Rozsudek: Výchovný trest za těžké ublížení
Rozsudek vyvolal vlnu údivu u veřejnosti i starostky obce. Přestože za těžké ublížení na zdraví s trvalými následky hrozilo až 10 let vězení, Jan Brož odešel pouze s tříletým trestem s podmíněným odkladem na pět let. Státní zástupkyně Eva Šperková a soudkyně Pavla Novotná mírný postih zdůvodnily nízkým věkem pachatele a jeho dosavadní bezúhonností.
Soud navíc dospěl k závěru, že motivem nebyla přímá objednávka od ruského majitele zámku, ale osobní frustrace ochranky. Pracovníkům údajně vadilo, že mají kvůli zahradníkovi práci navíc, protože musí hlídat lesní cestu a pouštět návštěvníky, místo aby v klidu seděli v místnosti u hlavní brány. Skutečný motiv v pozadí tak zůstal podle soudu neprokázán.
Úpadek Texlenu a zmizení majitele
Pozadí celého sporu bylo úzce spjato s neprůhledným podnikáním kolem zkrachovalého textilního gigantu Texlen. Areály v regionu kupovaly firmy s nejasnou strukturou, ve kterých figuroval právě Alexej Zacharov. Podle informací týdeníku Respekt se majetek neustále přeléval mezi firmami, které existovaly jenom „na papíře“, zatímco stroje a vybavení továren končily ve šrotu. Situace v Dolní Olešnici se uklidnila až v roce 2011, kdy Zacharovovi vypršelo povolení k pobytu a on z České republiky zmizel. Radnice v čele se starostkou Radoslavou Cermanovou poté našla odvahu se situaci postavit a prosadila zpřístupnění cest a odstranění nepovolených zátarasů.
Zahradník má doživotní následky, ale nevzdal to
I přes prožitý teror René Mandys v Dolní Olešnici zůstal a své zahradnictví provozuje dodnes. Jeho odbornost se promítla i do samotného filmu Jiřího Havelky. Mandys u natáčení působil jako odborný poradce, aby dohlížel na to, že postava Oldřicha Kaisera bude pracovat s rostlinami a nářadím autenticky.
A jedna novinka: Alexej Zacharov se rozhodl své sídlo v Dolní Olešnici prodat. Podle informací serveru Seznam Zprávy je komplex Nové Zámky o rozloze přes 6 000 m² spolu s dalšími pozemky o výměře téměř 400 000 m² nabízen od roku 2025 k prodeji za astronomických 375 milionů korun.
Anketa
Zdroje: respekt.cz, ČT24, respekt.cz, novinky.cz, novinky.cz
