Článek
„Stát jsem já!“ versus „I alone can fix it!“
Ludvík XIV. je proslulý svým výrokem: „L'État, c'est moi“ – „Stát jsem já.“ Stejnou myšlenku, jen v jiném balení, představil Trump např. svými slovy: „I alone can fix it!“ – „Jenom já můžu napravit Ameriku.“ V obou případech se jedná o mesiášský přístup k moci, kde se vůdce staví do role jediného spasitele, zatímco ve skutečnosti pracuje hlavně na posílení vlastního kultu.
Palác ve Versailles a Trump Tower
Ludvík XIV. vybudoval Versailles jako monument vlastní velikosti. Byl to symbol jeho božské moci, místo, kde se soustředila dvorská „smetánka“ a kam si zval aristokraty, aby je udržel pod kontrolou. Trump, se svou posedlostí luxusem, má Trump Tower a golfová hřiště, kam zve bohaté a mocné, aby s nimi upevňoval spojenectví – často na úkor běžných Američanů.
Klan pochlebovačů a šílených géniů
Ludvík XIV. se obklopoval dvorskými lichotníky i podivnými rádci, mezi něž patřil například markýz de Louvois, který sice budoval mocnou armádu, ale zároveň vedl Francii do nekonečných a vyčerpávajících válek. Trump naopak přitahuje excentrické miliardáře a mediální šarlatány. Steve Bannon či Elon Musk plnili v Trumpově orbitě roli moderních dvorských bláznů, kteří mu dodávali pocit výjimečnosti, zatímco skutečná politika ustupovala chaosu a populismu.
Propast mezi bohatými a chudými
Ludvík XIV. svou extravagantní politikou přispěl k obrovskému prohloubení sociálních rozdílů. Šlechta žila v luxusu, zatímco rolníci se potýkali s bídou. Trumpova administrativa zase provádí kroky, které zvýhodňují nejbohatší, zatímco běžní Američané čelí stále složitějším ekonomickým podmínkám. Historie ukazuje, že podobné nerovnosti často vedou k napětí a nestabilitě.
Jaké bude vyústění?
Ať už v 17. století, nebo dnes, když vládne okázalost, nepotismus a prohlubující se nerovnost, dopady na společnost mohou být dlouhodobé. Otázkou zůstává, zda se historie bude opakovat – a jakou cenu za to lidé nakonec zaplatí.
