Článek
To zní jako skvělý nápad, že? Efektivita, řád, hospodárné zacházení s penězi, odstranění zbytečné byrokracie… kdo by to nechtěl? Firmy přece fungují na jasných pravidlech – kdo odvádí dobrou práci, postupuje v hierarchii výše, kdo se neosvědčí, jde z kola ven. A tak by to mělo být i ve státu, ne?
Představme si tedy, že by se stát skutečně řídil jako firma. Založili bychom jasnou strukturu – vedení, střední management a řadové pracovníky. O klíčových rozhodnutích by nerozhodovali všichni, ale jen ti, kteří prokáží dostatečnou kvalifikaci. Třeba takový ekonom s doktorátem by měl větší hlas než člověk, který nikdy nepracoval s rozpočtem. Vždyť tak je to i ve firmách – údržbář nerozhoduje o investicích, právník nespravuje marketing a generální ředitel neinstaluje záchodové potrubí.
Mohli bychom tedy zavést společenskou hierarchii – lidé by měli volební právo podle svých znalostí a schopností. Maturita by dávala jeden hlas, vysokoškolský titul dva, ekonomická nebo manažerská praxe by přidala další body. Naopak, pokud by někdo nedokázal vysvětlit rozdíl mezi inflací a deflací, jeho hlas by mohl mít menší váhu.
A teď se zastavme. Skutečně bychom takovou společnost chtěli? Společnost, kde by byli lidé rozkastováni podle dosaženého vzdělání a kde by určité vrstvy obyvatelstva měly menší vliv na rozhodování?
Pravda je, že úspěch jakéhokoli státu stojí na vzdělanosti jeho obyvatel. Pokud lidé nerozumějí ekonomickým souvislostem, snadno uvěří nereálným slibům. Pokud neznají principy inflace, věří, že ji lze jednoduše zastavit „změnou vlády“.
Řešení není ve zrušení rovného volebního práva, ale v důrazu na vzdělání. Potřebujeme školství, které bude učit kritické myšlení, ekonomické principy a finanční gramotnost. Protože jen společnost, která rozumí své ekonomice, si umí vybrat kvalitní vedení – a nemusí při tom snít o státu řízeném jako firma.
