Hlavní obsah

Milady Lucy Hay, hraběnka z Carlisle diamanty neukradla. Špiónkou ale byla

Foto: Anthonis van Dyck, 1637, Wikimedia Commons, volné dílo

Lucy Hayová, hraběnka z Carlisle, na portrétu Anthonise van Dycka z roku 1637. O ní se vyprávělo, že Buckinghamovi odstřihla diamantové přívěsky.

Dumas si leccos přidal - jeho Milady ukradla Buckinghamovi královniny diamanty. Hraběnka z Carlisle, podle níž vznikla, skutečně žila, i když přívěsky nekradla.

Článek

V neděli 15. listopadu 1626 uspořádal vévoda z Buckinghamu ve svém londýnském paláci York House hostinu pro krále Karla I. Francouzský vyslanec, maršál de Bassompierre, seděl u králova stolu a zapsal si, že nádhernější v životě neviděl. Každý chod přinášel celý tančící balet, měnily se kulisy, stoly i hudba. Vévoda sám obsluhoval krále a po večeři tančil. Skončilo se ve čtyři ráno.

Královnu u toho stolu obsluhoval hrabě z Carlisle. O dvě stě let později udělá Alexandre Dumas z jeho ženy nejslavnější padoušku francouzské literatury.

Odkud se vzala Milady

Dumas si Tři mušketýry nevymyslel celé. Jména i zápletky bral z Pamětí pana d’Artagnana, které roku 1700 sepsal Gatien de Courtilz de Sandras, bývalý voják, jenž se živil psaním pamětí cizích lidí. Milady tam je, ale skoro k nepoznání. Nemá jméno, autor ji označuje jen jako „Milady“ s pomlčkou. Je to dvorní dáma anglické královny ve francouzském exilu a d’Artagnan s ní prožije milostnou pletku. Žádné diamanty, žádný kardinál.

Diamantové přívěsky pocházejí odjinud, z pamětí vévody de La Rochefoucauld. Podle něj se Richelieu chtěl pomstít královně Anně Rakouské za její náklonnost k Buckinghamovi a použil k tomu hraběnku z Carlisle, která vévodovi přívěsky na plese odstřihla. Slyšel to od vévodkyně de Chevreuse. Hraběnka prý žárlila, protože ji Buckingham miloval dřív než francouzskou královnu. V pozdějším opisu té historky se z Carlisle stala „lady Clarik“. A právě tak se u Dumase Milady v jednu chvíli jmenuje.

Historici tomu příběhu nevěří. Nikdo jiný ze současníků ho nezná a královna s Buckinghamem nikdy nebyla sama. Diamanty, které vévoda z Francie skutečně odvezl, mu dal roku 1625 veřejně sám Ludvík XIII.

Hraběnka, která opravdu špehovala

Lucy Hayová, hraběnka z Carlisle, se narodila roku 1599 jako dcera hraběte z Northumberlandu. byla chladná, inteligentní, manipulativní, s naprostou kontrolou nad okolím. Manžela si prosadila proti vůli otce: James Hay byl dvakrát starší, bohatý, marnotratný a oblíbený u krále. Když byl na diplomatických cestách, stala se Lucy milenkou vévody z Buckinghamu, nejmocnějšího muže Anglie. Manžel to přijal a oba z toho těžili.

Roku 1626 se Lucy stala jednou z dvorních dam královny Henrietty Marie, a to těch nejbližších, které směly až do jejích soukromých komnat - stala se „dámou ložnice“. Místo dostala díky Buckinghamovi a kvůli němu: měla mu o královně podávat zprávy. Agentka to tedy byla. Jen nesloužila kardinálovi, ale muži, kterého podle legendy okradla.

„Dáma ložnice“ (anglicky Lady of the Bedchamber) byl dvorský úřad. Zastávaly ho manželky nejvyšší šlechty, hraběnky a vévodkyně. Dělaly královně osobní společnost, doprovázely ji a byly u ní i v soukromých komnatách, kam se běžný dvořan nedostal. Hrubou práci, tedy oblékání a obsluhu, dělaly níže postavené komorné.

Kdo měl tenhle úřad, slyšel a viděl u královny všechno. Proto úřad Buckingham chtěl pro svou milenku.

Lucy, hraběnka z Carlisle úřad získala díky Buckinghamovi a kvůli němu: měla mu o královně podávat zprávy. Agentka to tedy byla. Jen nesloužila kardinálovi, ale muži, kterého podle legendy okradla.

Co viděl Bassompierre

Na podzim téhož roku přijel do Londýna François de Bassompierre. Anglický král vyhnal francouzské služebnictvo své ženy, sestry Ludvíka XIII., a maršál měl spor urovnat. Strávil tam dva měsíce a zapisoval si den po dni.

Hned první večer ho navštívil Buckingham. Přišel v noci, bez pochodní, a dal se uvést tajnými dveřmi. K první audienci v Hampton Courtu maršála vezl královskými kočáry hrabě z Carlisle a z audience ho zase odvezl domů. Od té chvíle je Carlisle v deníku skoro obden: obědvá u vyslance, smiřuje ho s královnou, pošle mu darem šest koní a na rozloučenou ho hostí ve svých pokojích.

Diamantů je v těch zápisech dost, jen je nikdo nekrade. Král ukazuje maršálovi své drahokamy. Při odjezdu mu pošle čtyři diamanty a velkou perlu, královna přidá další diamant.

Lucy sama v deníku jménem nevystupuje ani jednou. Bassompierre jmenuje hraběnky z Exeteru, z Oxfordu i z Denbigh, hraběnku z Carlisle ne. Druhého prosince se loučí „s dámami lóžového pokoje“, tedy právě s těmi dvorními dámami z královniných komnat, mezi něž patřila. Víc z něho nedostaneme.

Buckingham chce do Paříže

Nejblíž k Dumasově zápletce se deník dostane na konci. Buckingham si usmyslel, že pojede do Francie sám. Bassompierre už čekal v Doveru na příznivý vítr, když ho vévoda pozval zpátky do Canterbury. Přijel s Carlislem a dalšími, vystrojil hostinu a maršál mu po večeři a celý další den cestu rozmlouval. Dosáhl jen odkladu.

„Potom jsme se objali, abychom se už nikdy neviděli,“ zapsal si.

V Paříži zjistil, že vévodův příjezd není vítán, a král mu nařídil, aby mu to napsal. Proč, to Bassompierre neříká. U dvora si ale dobře pamatovali, jak se Buckingham roku 1625 okázale dvořil francouzské královně. Tohle je skutečné jádro románu: vévoda, který se chce vrátit, a král, který ho nepustí.

Foto: Peter Paul Rubens, 1625, Pollok House (Glasgow), Wikimedia Commons, volné dílo

George Villiers, vévoda z Buckinghamu, Peter Paul Rubens 1650, Public Domain

Místo návštěvy přišla válka. Roku 1627 připlul Buckingham s loďstvem na pomoc La Rochelle a Bassompierre stál mezi veliteli na druhé straně. Dne 23. srpna 1628 vévodu v Portsmouthu ubodal poručík John Felton. V Dumasově románu ho k tomu navede právě Milady.

A Rochefort?

Kardinálův muž s jizvou má původ ještě prostší. V Courtilzových Pamětech d’Artagnana se ta postava jmenuje Rosnay. Dumas jí dal jméno hrdiny jiné Courtilzovy knihy, smyšlených pamětí hraběte de Rochefort z roku 1687, který v nich slouží Richelieuovi od pážecích let.

Z téže knihy má podle dumasovských badatelů pocházet i nejslavnější rekvizita celého románu: Rochefortův otec se v ní podruhé ožení a jeho nová žena má na těle vypálenou lilii. Šlechtična to ale není.

Postava Milady je tedy sešitá ze tří žen: z bezejmenné Angličanky, která spala s d’Artagnanem, z hraběnky, o níž se vyprávělo, že kradla diamanty, a nejspíš z ocejchované macechy muže, který v románu stojí po jejím boku.

Jak dopadli

James Hay zemřel roku 1636. Lucy ho přežila o čtvrt století a teprve jako vdova hrála vlastní hru. Když se král Karel I. dostal do sporu s parlamentem, donášela oběma stranám. V lednu 1642 včas vyzradila, že král jde do parlamentu zatknout Johna Pyma a čtyři další poslance; všichni stihli uniknout a za pár měsíců začala občanská válka. Karel I. ji prohrál a roku 1649 přišel o hlavu. Téhož roku zavřela nová republika Lucy do Toweru a pustila ji až po půldruhém roce. Zemřela náhle 5. listopadu 1660, několik měsíců po návratu Stuartovců na trůn.

Bassompierre skončil hůř. Roku 1631 ho Richelieu poslal do Bastily a pustili ho až po kardinálově smrti, po dvanácti letech. Tam svůj deník také sepsal.

Prameny

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz