Alexander Dumas st. byl geniální černošský spisovatel

Když vzpomenete na Alexandera Dumase, asi se vám nevybaví černoch kdesi z kolonií, ale slavný francouzský spisovatel, který měl dozajista noblesu, styl a vysokou úroveň. A tak tomu přesně bylo. Alexander byl původem syn černošského generála z francouzských kolonií.

Alexander Dumas starší byl hrdý na svůj černošský původ. Když mu bylo jednou ve vyšší francouzské společnosti připomenuto, že má blíže k opici než k člověku, jen se pousmál. Ano, to byl tehdejší sociální diskurz. Dumas odvětil:„Ano, mé příbuzenstvo opicí začíná, ale jak koukám, tak to vaše jí končí.“

Říct, že byl Alexander černoch, je tak trochu past na čtenáře, to přiznávám, ale je tomu tak schválně. Je to totiž stejné jako prezentovat Dumase jako Francouze. Ukazuje to, jak dalece jsou i v současné společnosti zakotvené předsudečné názory na něčí původ. Měli jste někdy pocit, že byl Alexander etnicky černoch?

A víte o tom, že slavný ruský spisovatel, také Alexander, jinak Puškin, byl rovněž původem Afričan?

Vsadím stovku, že vás to nikdy nenapadlo. Samozřejmě, Dumasův otec byl míšenec. A z dobré krve. Jeho otec byl normanský šlechtic. Pocházel z Normandie a tu svého času zcela ovládli Normani, nájezdníci vikingského původu, a jeho matka byla čistokrevná černoška. Alexander byl skvělý mix. Měl všechny rysy exotického černocha, který dbal na svou úroveň. Chápu, že tady v Česku vzhledem k všeobecnému strachu ze všeho jiného a různého na černocha sotva narazíte, ale vězte, že možná oproti vašim pověrečným představám černoši si na důstojnost velmi potrpí. Dále měl Alexander v sobě dobrodružnost Normanů. A to se brzy projevilo.

Matka Alexandera Dumase byla Francouzka a jak jsem již uvedl, otec poloviční černoch. Alexander byl tedy statisticky vzato čtvrtinový černoch. Tehdejší společnost si však na rasovou statistiku nehrála, pro ni byl Alexander černoch a basta.

Netřeba procházet jeho životopis po řádcích, to by byla nuda. I když v jeho životopisu je dobré si srovnat mezikulturní pohledy. Tak třeba na české Wikipedii se píše, že celý život měl velké problémy s penězi a na sklonku života zkrachoval a chudý dožil u svého syna, který byl mimochodem také úspěšným spisovatelem. Česká Wikipedia je zřejmě psaná prismatem malého českého človíčka, jinak si nedovedu vysvětlit poměrně chronické faktické odlišnosti, kterými se výrazně liší od svých zahraničních mutací.

S drobnou nadsázkou je možné konstatovat, že na konci každého druhého životopisu nějaké slavné osobnosti česká Wikipedia zdůrazňuje její těžký osud nebo špatné finanční podmínky, o nichž se jiné jazykové mutace vůbec nezmiňují, a mám vážné podezření, že si tyto smutné příběhy pisatelé české Wikipedie vycucávají z prstu ze zvyku a že nejsou založeny na faktech. Nejspíš pro malého člověka každý malý.

Dozajista víme, že se Dumas soudil o práva ke svému dílu, které svého času psal s jiným autorem. Přesně řečeno pokoušel se o to jeho společník. Ale ten z toho moc nevytěžil, autorství bylo přisouzeno právě slavnému spisovateli. A je pravda, že na sklonku života se odstěhoval k synovi. Pokud máte pocit, že se zchudlý člověk baví gurmánským vařením a píše o tom publikace, tak je to poněkud zvrácená představa o chudobě. A přesně tak strávil Dumas svá poslední léta.

Trochu podobné smýšlení mají i Britové ve své verzi Wikipedie, ti totiž zřejmě také trpí komplexem. Narozdíl od Čechů, kteří trpí komplexem malých lidí, Britové trpí zrcadlově stejným komplexem velkých lidí. A tak po celou dobu příběhu Alexandera naznačují, že byl neustále v bankrotu. Zatímco francouzská verze příběhu zmiňuje Alexanderovy finanční veletoče, ale víceméně ve prospěch velkého autora. Jeho asistent Auguste Maquet jej opravdu zažaloval o autorství některých děl. Narozdíl od anglické a české verze příběhu to slavného spisovatele na pokraj krachu nepřivedlo. Je pochopitelné, že pro tak velké množství děl a příběhů bylo nutné mít asistenta pro zjišťování faktických podkladů. Například pro román Třech mušketýrů vycházel Dumas z reálných pamětí a příběhů skutečných lidí. Auguste Dumase tedy zažaloval a soudem mu bylo odmítnuto jakékoliv autorství, získal pouze 25% copyrightu na 18 novelách.

Pokud máte pocit, že Dumas někde seděl v pařížské kavárně a snoval dobrodružné příběhy, opak je pravdou. On byl sám hrdinou ze svých děl. Jednoho dne se třeba rozhodnul, že podpoří revoluci v Itálii a svého oblíbeného revolucionáře a válečníka Garibaldiho. Sebral tak své peněžní prostředky, sbalil se a vydal do Itálie za svým kamarádem. V Itálii nakonec zůstal po tři roky, kdy se jako jediný cizinec stal ředitelem muzea v Pompejích. Jindy se mu zachtělo zažít Rusko. A narozdíl od dnešních cestovatelů zmítaných hrůznými rusofobními představy, netrpěl žádnou carofobií či diktátorofobií, a tak strávil cestováním přes širou Rus dva roky. Pobýval také na Kavkaze, odkud pochází slavná fotografie níže.

Dumas je jedním z nejpřekládanějších spisovatelů na světě. A za barvitost jeho příběhů může právě i jeho etnický původ. Když se povede míšení ras, je to vždy k dobru věci. Dumas je příběhem odvahy jít do neznámého území a spojit se s něčím, čeho se většina lidí bojí. A přesně tohle má tento slavný spisovatel v genech.

Zdroje:

Mezikulturní srovnání Wikipedií

Alexandre Dumas, Mes mémoires, éd. Calmann-Lévy, 1863.