Je Bible věrohodná, nebo je to jen fikce?

Bible není žádnou vědeckou příručkou ani křišťálovou koulí pro věštce. Přesto však řada v ní zaznamenaných informací předstihla svou dobu.

Pojďme se na některé aspekty Bible, které jsou v souladu s informačními požadavky moderní doby, pro zajímavost podívat.

Bible kupodivu není příručkou pro tmáře, za kterou byste ji mohli považovat soudě podle upálení Giordana Bruna za, podle některých, jeho trvání na tom, že Země je kulatá. Giordano Bruno nebyl upálen za to, že věřil tomu, že Země není plochá. Jeho spor s církví byl složitějšího rázu. Dokonce došlo k vymazání jeho podrobného soudního záznamu, a tak nemůžeme přesně vědět, za co trpěl plameny pekelnými. Tušit se to však dá, zvlášť, když si jeho výpady vůči tehdejší církevní hierarchii podobně zmapujete v jeho knihách.

Byl to prý Galileo Galilei, který dokonce unikl plamenům na hranici jen o fous tím, že své vědecké poznatky popřel a pak se chechtal pod vousy s tím, že se „přece točí“. Ve skutečnosti to bylo trochu jinak. Církev nikdy nemohla argumentovat Biblí pro tvrzení, že je Země plochá. Také za středověku v některých církevních učebnicích byla Země představována jako kulatá. V 7. století v učebnici Isidora, biskupa Sevilského, se uvádí, že svět připomíná kolo. Sice nesprávně tvrdí, že Slunce obíhá Zemi, ale je to cesta správným směrem. Protože k tomu, aby mohlo Slunce Zemi obkroužit, musela být Země kulatá. To si uvědomovali i pozdější církevní učenci jako Tomáš Akvinský, který ve 13. století explicitně uvádí, že Země je evidentně kulatá.

Pro některé z vás je středověk temný právě proto, že se za jiné názory upalovalo. Kupodivu byli někteří lidé upalování církví právě za poznatky, které měli z Bible. Jinak upalovat za něčí názory, to byl zvyk hojně užívaný především v novověku. Problémy vznikly až na základě humanistických názorů v renesanci. Církev chtěla za každou cenu zastavit proud vědomí, který neseděl do jejího mainstreamu. O kulatost či plochost země jí primárně nešlo.

A co je v Bibli k dispozici k tomuto tématu ploché vs. kulaté země? Zajímavé je vyjádření v Jobovi 26:7.

Izaiáš 40:22 o Bohu říká

Hebrejské slovo chugh, které je zde přeloženo jako „obzor“, je možné přeložit jako „koule“. Jiné překlady uvádějí doslova „zeměkoule“ (Douay Version) a „kulatá země“. (Moffatt).

V samotné Bibli tedy bylo vodítko, které by pečlivému čtenáři dalo podnět spíše k opačnému názoru, než že je země plochá. Bohužel i dodnes existují lidé, kteří tvrdí opak. Tmářství vědecká revoluce rozhodně nevymýtila, v některých aspektech se paradoxně ještě díky moderním technologiím rozšířilo víc.

Až v 19. století si někteří evropští doktoři uvědomili, že to není zrovna dobrý nápad jít z pitevny k porodu bez umytí rukou. Byl to doktor Semmelweise, vysmívaný a ostatními lékaři neuznávaný, který prokázal, že riziko úmrtí u rodiček a jejich novorozenců se dramaticky sníží, když si doktoři prostě jen umyjí ruce chlorovou vodou před tím, než přistoupí k zákroku.

Doktor Semmelweise zemřel v roce 1865 na bakteriální infekci v psychiatrickém ústavu a bohužel se nedočkal ocenění za svůj objev. Čistě prakticky řečeno, byl to objev v lékařské vědě, ale Bible něco takového doporučovala již několik tisíc let před doktorem Semmelweisem.

Předpisy Starého zákona totiž výslovně určují jako pravidlo, dotkneš-li se někoho mrtvého, jsi rituálně nečistý, a musí následovat důkladná očista včetně prádla. Dá se říci, že to bylo pravidlo zavedené z jiného důvodu a bez vysvětlování jeho smyslu, ovšem vedlo k tomu, že se v Orientu přistupovalo k prevenci šíření infekčních chorob daleko přísněji než v Evropě. První nemocnice včetně opatření k izolaci nemocných vznikly v Orientu.

Ve Starém zákoně jsou dále poměrně důkladně popsané hygienické předpisy týkající se výkalů. Ty musely být na základě ustanovení o fungování vojenských tábořišt zahrabávány vně tábora. Díky tomu se předešlo kontaminaci vod a zdravotním problémům přenášeným hmyzem.

Kupodivu evropská středověká města si moc s biblickými pravidly vyjádřenými ve Starém zákoně hlavu nelámala a tak docházelo k morovým nákazám právě díky nedostatečné hygieně a absolutně neexistujícím pravidlům zacházení s lidským odpadem.

Biblická kniha Izaiáš napsaná zhruba v roce 732 př. n. l. předpovídá, že Babylón, město, které bylo v té době na vrcholu moci, bude zpustošeno dobyvatelem z Persie. Popisuje i způsob jak. V této oblasti bychom se mohli zastavit a proroctví rozporovat, protože mohlo být snadno vyřčeno až po samotném aktu. Jenže věc je ještě složitější.

Prorok Izaiáš trval na tom, že Babylón už nikdy nebude obnoven. A to co se stane několik tisíc let po události zničení Babylóna nemohl nikdo ovlivnit. Skutečně i po několika tisíci letech je z Babylónu pouhá ruina, která je předmětem zájmu archeologů, ne však developerů. Samotný Saddám Husajn chtěl obnovit jeho zašlou slávu a nepodařilo se mu to, dříve než to stačil udělat, zahynul tak bídně, jako by byl proklet babylónskou kletbou.

Odborný časopis Smithsonian uvádí, že dnes jsou na místě starověkého Babylóna jen „ruiny, vedro, pusto a prach“.

Je všeobecně známý psychologický fakt, že pokud se díváte do budoucnosti s nadějí a vnímáte, že váš život má nějaký vyšší smysl, žije se vám jednoduše lépe. Proto také ve výzkumech psychického zdraví často věřící bodují na účet nevěřících. Žít s pocitem, že život je výsledkem náhody a vše je otázkou boje silnějšího a drsnějšího, nevytváří zrovna příjemné osobní pocity ze života.

Už tímto aspektem může Bible u svých čtenářů posilovat duševní zdraví a pohodu. Pár biblických výroků v tomto směru jako by vypadlo ze současné psychologické příručky duševního zdraví. A divíte se tomu? Novodobá psychologie vyšla především ze snah protestantsky orientovaných badatelů, její základ je tedy kromě antického rovněž biblický.

Ve 20. století vzniklo nové odvětví psychologie. Pozitivní psychologie. Dá se říci, že apoštol Pavel byl takový přechůdce tohoto odvětví, co myslíte?

Bible nepopírá základní lidské emoce, jako žal, smutek a depresi. Naopak vybízí člověka, aby je spolu s Bohem reflektoval.

V současné době je v nekompromisně soutěživém obchodním a kulturním prostředí problém si uchovat sebeúctu a pocit sebehodnoty. V tomto směru může být biblická inspirace rovněž přínosem.

Negativní stránky Bible jsou vám jistě dobře známy. Někteří lidé jsou ochotni se fanaticky bít za výklad byť jen jediné její pasáže. Její dogmatické použití vedlo k velkým společenským rozkolům a rozvratům v různých světových obdobích.

Ano, tato kniha je bez ohledu na to, jaký na ni máte názor, rozhodně živá a nepatří do starého železa.

Zdroje:

Bible, různé překlady.

Ján Junas. Průkopníci medicíny. 1977. Avicenum.

Thomas Aquinas. Summa Theologica.