Článek
Já, jako důchodce, mohu potvrdit slova Okamury, že nás exministr Fialovy vlády skutečně okradl.
Co se týče okrádání důchodců, pak na to Marián Jurečka koule má, ale páteř nikoliv. Když se za minulé vlády hledalo, kde ušetřit, tak se důchodcům snížily důchody zpětně a zpětně se přepočítala procenta, zpětně se upravila odpracovaná doba. A tehdejší ministr práce tím sledoval minimálně dva cíle. Když důchodcům zaplatil důchody se zpožděním po několika měsících a takových lidí bylo desetitisíce, tak dostali důchod v jedné kumulované částce. Tím se jim enormně zvedly příjmy za daný kvartál a v dalším neměli nárok na sociální dávky. A druhý cíl? Jakýkoliv podnikatel ví, že když se platí později, tím se vydělá na „cash flow“, na úrocích.
Dáme si příklad. Máte důchod 20 tisíc korun, ale dostanete ho po osmi měsících, tedy 160 tisíc. Kde vezmete na živobytí, není pro Jurečku podstatné. Dostali jste najednou místo jednoho důchodu pěkný balík peněz. A to je příjem uvažovaný pro výpočet sociální dávky, třeba příspěvku na bydlení. Takže pokud jste měli dostat například 7 tisíc korun na měsíc, tak jste za čtvrtletí nedostali 21 tisíc, protože jste měli v předchozím kvartálu příjem 160 tisíc korun. Stát vás tak svou vinou a liknavostí, a snad nařízením šéfa resortu, připravil o třikrát sedm tisíc korun. A pokud takových oškubaných důchodců bylo cca 45 tisíc, tak pokud přišel každý o 21 000 korun, tak si stát ušetřil cca jednu miliardu. Marián Jurečka tyto peníze zajistil Fialovi do státního rozpočtu. Takže lže Okamura, že Jurečka okradl důchodce? Je to trestný čin ukrást miliardu? Podvedených je hodně, institut hromadné žaloby nemáme.
A takový mocipán chtěl být zvolen jako předseda výboru pro sociální politiku. Má drzost a koule. Fialové. Aby zamaskoval to, co provedl. Nyní se bavme o vydání Mariána Jurečky k trestnímu stíhání!
S Jurečkou v hospodě
S Mariánem Jurečkou mám osobní zážitek. Událo se to v březnu minulého roku v Ostravě, kde jeho a další ministry vyhnal premiér Petr Fiala, ať chodí agitovat po hospodách a sbírají příznivce a jejich hlasy. Sedělo nás tehdy v jednom hostinci šest u stolu. Potřebovali jsme si přisunout další židle a přitom zjistili, že velký stůl uprostřed před televizorem, kam se vejde 12 lidí, má cedulku „reservé“. Usoudili jsme, že se hraje utkání v hokeji mezi Třincem a Spartou a fandové hokeje, kteří tam pravidelně při zápasech sedí, si pro jistotu zarezervovali stůl. Ale překvapivě se nám doneslo, že tam bude mít besedu ministr Jurečka. Napadlo mě, že je to nějaká tajná schůzka, nikde žádný plakát ani oznámení. Asi nebyly peníze na propagaci. Televize byla vypnutá a k velkému stolu si začali sedat hosté a mezi nimi Jurečka. Uprostřed hospody! Tehdejší místopředseda vlády vstal a začal hovořit na celý lokál. Ne ke skupince u stolu, ale ke všem přítomným. Zvučným hlasem mentoroval, jak mají lidé pracovat, a podobné kecy, jakými byl před dávnými lety proslulý prezident Antonín Zápotocký.
Nás to rušilo. Když si někdo rezervuje stůl, tak to ještě neznamená, že všichni v hospodě jako na povel mlčí a zbožně naslouchají. Kdyby si pronajal celý sál, neřeknu ani slovo. A my bychom šli jinam, tak jako to udělali hokejoví fandové. Několikrát nás okřikl, ať nerušíme, když jsme ho upozorňovali, že on ruší nás. Po plamenném proslovu začal chodit stůl od stolu a obtěžoval přítomné hosty osobně. Přišel i k našemu stolu, i když musel vědět, že nás jenom rozzlobí. Nadřazeným hlasem řekl: „Já jsem Jurečka!“ a napřáhl ruku, aby nám ji podal. Byli jsme tam samí důchodci, tak jsme jen koukali a řekli mu, ať neobtěžuje, neruší nás a jde jinam. Uraženě se přesunul od našeho stolu ke svým bodyguardům, kteří po nás vrhali zlobné pohledy. Pivo nám nějak zhořklo v ústech. Dopili jsme a raději jsme šli domů.
