Článek
Dne 17. listopadu 1972 přijeli londýnští policisté do luxusního bytu na Cadogan Square v Chelsea. V kuchyni našli mrtvou jednapadesátiletou ženu, kterou zasáhl kuchyňský nůž. Pachatel neutíkal. Šestadvacetiletý mladík zůstal v bytě a zrovna klidně objednával po telefonu čínské jídlo k obědu.
Mrtvou byla Barbara Daly Baekeland, bývalá modelka a hvězda newyorské smetánky. Vrahem byl její jediný syn Antony. Případ vzbudil obrovskou pozornost na obou stranách Atlantiku. Nejen kvůli brutalitě činu, ale hlavně kvůli jménu. Baekelandové nebyli obyčejná rodina. Jejich bohatství stálo na vynálezu, který změnil každodenní život celého dvacátého století.
Za luxusem rodiny přitom už dlouho byla vidět temná místa. Matka, která se opakovaně pokoušela o sebevraždu. Otec, který rodinu opustil kvůli mnohem mladší ženě. A syn, u kterého se léta projevovaly příznaky vážné duševní nemoci, aniž by se mu dostalo pořádné léčby.
Přátelé rodiny později vzpomínali, že vztah matky a syna byl bouřlivý a že spolu měli několik hrozivých hádek, při kterých se objevily nože. Psychiatr dokonce necelé tři týdny před tragédií Barbaru varoval, že její syn je schopen vraždy. Ona to odmítla brát vážně.
Plast, který změnil svět
Rodinné jmění založil Antonyho pradědeček Leo Hendrik Baekeland. Narodil se v roce 1863 v Belgii, vystudoval chemii na univerzitě v Gentu a v roce 1889 odjel na stipendium do New Yorku. Ve Spojených státech už zůstal. Jeho první velký úspěch přišel s fotografickým papírem Velox, který se dal vyvolávat i při umělém plynovém světle, takže fotografové už nemuseli čekat na slunce. Firma Eastman Kodak mu ho v roce 1899 údajně odkoupila za 750 tisíc dolarů, což bylo na tehdejší dobu obrovské jmění. Baekeland si za ně postavil laboratoř a pustil se do dalších pokusů.
V roce 1907 se mu podařilo reakcí fenolu a formaldehydu při řízeném tlaku a teplotě vytvořit materiál, který pojmenoval po sobě: bakelit. Šlo o první plně syntetický plast na světě. Byl tvrdý, odolný vůči teplu, elektricky nevodivý a dal se lisovat do jakéhokoli tvaru. Z bakelitu se brzy vyráběly telefony, rozhlasové přijímače, vypínače, součástky do aut, rukojeti nádobí i šperky.
Baekelandovi se dodnes říká „otec plastů“. V roce 1939 prodal svou firmu Bakelite Corporation společnosti Union Carbide a odešel na odpočinek na svou jachtu Ion. Zemřel v roce 1944. Jeho potomkům zůstalo jmění, které rodině zajistilo velmi pohodlný život. Jedním z nich byl jeho vnuk Brooks Baekeland, Antonyho otec.
Krásná Barbara
Barbara Daly se narodila 28. září 1921 v Cambridgi v Massachusetts. Když jí bylo jedenáct let, její otec si vzal život. Matka se s ní pak přestěhovala do New Yorku, kde bydlely v hotelu Delmonico, a Barbara tu vyrostla v jednu z nejobdivovanějších krásek města. Tehdy ji řadili mezi deset nejkrásnějších dívek New Yorku. Fotila pro časopisy Vogue a Harper's Bazaar a dokonce absolvovala kamerové zkoušky v Hollywoodu, kde jí partnerem byl herec Dana Andrews.
Přes společnou přítelkyni se seznámila s Brooksem Baekelandem, vnukem vynálezce bakelitu, výcvikovým pilotem kanadského letectva a mužem, který se sám rád označoval za spisovatele, i když podle životopisců jen zřídka něco napsal. Brooks si ji vzal poté, co mu Barbara nepravdivě tvrdila, že je těhotná.
Jejich jediný syn Antony se narodil 28. srpna 1946. Manželé tehdy žili v luxusním bytě na newyorské Upper East Side a pořádali okázalé večírky, na které chodily hvězdy jako Greta Garbo, dramatik Tennessee Williams nebo spisovatel William Styron. Od léta 1954, kdy bylo Antonymu osm let, vedla rodina kočovný život po Evropě. Od roku 1960 měla základnu v Paříži, ale pronajímala si domy a byty v Londýně, ve švýcarském Zermattu, na Azurovém pobřeží v Cap d'Antibes i v Itálii. Malý Antony tak vyrůstal bez stálého domova, mezi dospělými a jejich večírky.
Manželství se postupně rozpadalo. Brooks měl poměry s jinými ženami a Barbara se po jejich odhalení pokusila o sebevraždu. V únoru 1968 zjistila, že její muž má vztah s mladou Španělkou Sylvií. Znovu se pokusila vzít si život. Brooks se s ní nakonec rozvedl a Sylvii si vzal. Barbara pak navázala vztah s newyorským kurátorem moderního umění Samuelem Adamsem Greenem, přítelem Andyho Warhola.
Green se už v pětadvaceti letech stal ředitelem Institutu současného umění ve Filadelfii a uspořádal tam vůbec první Warholovu retrospektivu. Poměr trval jen šest týdnů a Barbara se s jeho koncem nedokázala smířit. Podle jedné z historek šla jednou v zimě bosá přes Central Park, oblečená jen do kožichu z rysa, aby se dostala do jeho bytu.
Syn, kterého chtěla „vyléčit“
Antony mezitím dospíval a jeho problémy se prohlubovaly. V roce 1967, jako dvacetiletý, se ve Španělsku seznámil s australským mladíkem Jakem Cooperem, který ho přivedl k halucinogenním drogám a vzal ho s sebou do Maroka. Že by spolu měli milostný vztah, Cooper později popřel. Barbara se za synem vypravila do Španělska, aby ho přivezla zpátky, a na francouzské hranici je oba zadrželi kvůli potížím s pasem.
Antony byl homosexuál a Barbara to nedokázala přijmout. Podle několika zdrojů se ho snažila „vyléčit“, mimo jiné tím, že mu dohazovala prostitutky.
První varování přišlo v červenci 1972. Před domem na Cadogan Square se Antony pokusil strčit matku pod projíždějící auta. Zachránila ji jen jeho fyzická slabost a zásah rodinné přítelkyně Susan Guinnessové. Londýnská policie ho zatkla pro pokus o vraždu, ale Barbara odmítla podat trestní oznámení.
Antony strávil krátký čas na psychiatrické klinice The Priory a pak se vrátil domů, kde dál docházel k psychiatrovi. Dne 30. října 1972 Barbaru jeho lékař varoval, že její syn je schopen vraždy. Barbara varování odmítla. O osmnáct dní později byla mrtvá. Bylo jí jednapadesát let, jejímu synovi šestadvacet.
Policie ho zatkla přímo na místě a Antony se k činu přiznal. Později vypověděl, že se s matkou pohádal kvůli příteli, kterého pozval domů. Ve vazbě ve věznici Brixton se prý návštěv ptal, jak se má jeho matka, jako by nechápal, co se stalo. Hájil ho slavný britský advokát a spisovatel John Mortimer, autor populárních příběhů o advokátovi Rumpolovi. Soud uznal Antonyho vinným nikoli z vraždy, ale ze zabití, protože byl v době činu duševně nemocný. Poslal ho do Broadmooru, jedné z nejpřísněji střežených psychiatrických nemocnic v Británii.
Šest dní svobody
V Broadmooru strávil Antony necelých osm let. Jeho babička z matčiny strany, Nina Daly, mezitím s pomocí rodinných přátel usilovala o to, aby se mohl vrátit do Ameriky. Dne 21. července 1980 byl na naléhání přátel a příbuzných propuštěn. Bylo mu tehdy třiatřicet let a odletěl do New Yorku, kde měl žít u sedmaosmdesátileté babičky. Lékař z Broadmooru později přiznal, že jeho propuštění bylo chybou. Trvalo pouhých šest dní, než se tragédie téměř zopakovala. Dne 27. července Antony babičku napadl kuchyňským nožem a zranil ji osmi bodnými ranami. Nina Daly útok jako zázrakem přežila.
Antonyho zatkla newyorská policie a obvinila ho z pokusu o vraždu. Skončil ve věznici na ostrově Rikers Island, největším vězeňském komplexu New Yorku, kde čekal na soud. Dne 20. března 1981 se měl dostavit k soudu, kde očekával propuštění na kauci.
Jednání ale soudce odročil, protože z Británie ještě nedorazila jeho lékařská dokumentace. Antony se vrátil do cely a o půl hodiny později ho dozorci našli mrtvého. Jeho smrt byla označena za sebevraždu, podle některých zdrojů však kolem ní dodnes panují pochybnosti. Bylo mu čtyřiatřicet let.
https://www.crimeandinvestigation.co.uk/article/death-of-a-socialite-the-barbara-baekeland-case
https://www.sciencehistory.org/education/scientific-biographies/leo-hendrik-baekeland/
https://www.history.com/this-day-in-history/november-17/a-wealthy-heiress-is-murdered-by-her-son
https://www.acs.org/education/whatischemistry/landmarks/bakelite.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Barbara_Daly_Baekeland
https://en.wikipedia.org/wiki/Samuel_Adams_Green
https://en.wikipedia.org/wiki/Savage_Grace
https://www.theguardian.com/culture/2008/jul/11/filmandmusic1.filmandmusic7
https://www.rottentomatoes.com/m/savage_grace
