Článek
Jak jsem se těšila na poklidný den
Cestování byla vždy má vášeň, útěk z pracovního shonu a stereotypu. Ten den v zapadlém přímořském městečku jsem očekávala jen sluníčko, památky a trochu pohody. S foťákem přes rameno jsem se v labyrintu úzkých uliček zastavila u barevného stánku s keramikou. Zaujal mě malý talířek s jemnými vzory – chtěla jsem si ho vzít jako památku na krásný den.
Konfrontace tváří v tvář
Sáhla jsem po talíři a slušně se zeptala prodavače na cenu, čekala jsem standardní obchodní úsměv, ale místo toho jsem narazila na ledový pohled. Špinavý muž s cigaretou v koutku pak zasyčel: „Padesát euro. Kup to teď. Nebo uvidíš!“ Tón jeho hlasu byl nekompromisní a výhrůžný. Okolní turisté se zastavili a šokovaně pohlédli naším směrem – čekali, jak tu situaci zvládnu.
Rychlé rozhodnutí místo strachu
Byla jsem překvapená, ale nehodlala jsem ustupovat. Vysvětlila jsem mu, že je to příliš drahé a zboží raději nekoupím. „Dělej, nebo to rozbiju,“ zamručel vztekle a lehce hrozil talířem nad hlavou, až jsem na okamžik zalapala po dechu. Srdce mi bušilo a ruce se mi třásly, když jsem naléhala: „Nechci žádné potíže. Talíř mi opravdu neprodávejte, děkuju.“
Hrajeme vabank
Stánek kolem nás už byl v obležení zvědavců a příběh se začal šířit mezi dalšími turisty jako lavina. Na chvíli jsem měla pocit, že veškerá zvědavost i napětí visí jen na mně. Prodejce se nenechal odbýt, přistoupil až moc blízko. „Řeknu ti znovu… Kup to, nebo ti to rozbiju rovnou před obličejem,“ zasyčel a jeho tvář byla rudá vztekem.
Nečekané rozuzlení
Rozhodla jsem se nepodlehnout panice a najednou do mě vstoupil nečekaný klid. Nahlas jsem řekla: „Pokud mi chcete vyhrožovat, zavolám policii.“ V tu sekundu muž ztratil jistotu a ruka, ve které držel talíř, se roztřásla. Kolem se rozléhalo ticho. Nedaleko stojící starší turista udělal krok ke mně a tiše se zeptal: „Máte problém? Mám přivolat pomoc?“ Přikývla jsem.
Všechno se mění v jediném okamžiku
Prodejci viditelně došlo, že přitáhl mnohem víc pozornosti, než sám chtěl. Najednou položil talíř zpět a uraženě zamumlal cosi ve svém jazyce. Turisté, kteří do té doby tiše sledovali drama, se začali pomalu rozcházet, většina z nich už u jeho stánku ani nezastavila. Ten den jsem zjistila, že slušnost a klid mohou zastavit i někoho, kdo je očividně zvyklý jen vyvolávat strach.
Lekce pro všechny na tržišti
Odešla jsem od stánku se zvláštním pocitem vítězství, ale také rozklepaná zážitkem. Když mě starší turista ještě dobíhal a zeptal se, jestli jsem v pořádku, jen jsem se usmála: „Děkuju, zvládnu to. Ale vy jste byl první, kdo zareagoval, a toho si cením.“ Můj příběh se stal tématem většiny přítomných, a jak jsem zaslechla, někteří si pak šli stěžovat místnímu průvodci.
Zdroj: Příběh nám čtenář zaslal na e-mail. Autor jej následně autorsky zpracoval a anonymizoval, aby byla zachována ochrana soukromí. Podstata i smysl vyprávění zůstaly zcela věrné originálu.
