Článek
Po posledním vyúčtování, kde jsem měl dost vysoký nedoplatek za teplo, jsem si řekl, že tuhle zimu prostě topení stáhnu. Ne úplně na nulu, ale tak, abych to nějak rozumně ustál. Bydlíme v obyčejném paneláku, stoupačky vedou přes víc bytů, ale upřímně jsem o tom moc nepřemýšlel. Prostě jsem koukal hlavně na vlastní účty. V bytě máme kolem dvaceti stupňů. Není to žádné hýčkání, ale dá se tu normálně fungovat. Spíš cítím tlak z toho, abych příští rok neutopil další tisíce, než abych řešil, jestli doma chodím v mikině místo trička.
Narážky na chodbě se změnily v zazvonění u dveří
Během pár týdnů jsem si všiml, že si soused z bytu nad námi začal dělat různé narážky. Na chodbě prohodil, že u nás musí být „jak v lednici“, nebo že „tam nahoře asi šetříme fest“. Párkrát jsem se jen usmál a nechal to být. Nechtělo se mi rozjíždět dlouhé debaty o penězích a topení někde mezi schody, kde člověk zrovna nese tašky s nákupem. Bral jsem to jako jeho poznámky, které prostě přejdu. Jenže jedno odpoledne zazvonil u dveří, stál tam v teplácích, bylo na něm vidět, že je naštvaný, a bez pozdravu začal, že kvůli mně mají doma zimu. Že jim v obýváku sotva leze teplota na devatenáct a že to takhle dál nepůjde.
Nejdřív mě to docela zaskočilo. Snažil jsem se mluvit v klidu, tak jsem mu řekl, že netopím úplně na minimum, že radiátory normálně běží, jen je nemám vytočené na maximum celý den. Došlo mi, že se asi neuklidní jen tímhle vysvětlením, tak jsem vytáhl z poličky poslední vyúčtování a ukázal mu, o kolik jsem loni doplácel. Řekl jsem mu, že prostě někde musím ubrat, že to není o tom, že bych si liboval v zimě. Měl jsem ale pocit, že ho to vůbec nezajímá. Pořád opakoval něco ve smyslu, že když „půl baráku netopí, tak to odnášejí ti poctiví“. V tu chvíli jsem začal cítit, jak mě štve, že mě hází do pytle s někým, kdo se veze na teple ostatních a jen čeká, že za něj někdo zaplatí.
Když dojde trpělivost a přijdou konkrétní argumenty
V hlavě mi naskočilo, že zrovna u něj jsem si víckrát všiml, jak má v prosinci dokořán balkonové dveře a doma chodí jen v tričku. Vždycky jsem si toho jen všiml a šel dál, nijak jsem to neřešil. Teď jsem mu ale klidně řekl, že možná by nejdřív stálo za to zavřít pořádně okna a obléct si svetr, než chodit po sousedech a řešit, kdo jak topí. Zvedl obočí a odsekl, ať se nestarám, jak u nich větrají, že tady jde o princip a že my nahoře prý šetříme na jeho úkor. V tu chvíli mi došla trpělivost, ale pořád jsem se snažil držet to ve věcné rovině a nesklouznout k čistému hádání.
Řekl jsem mu naplno, že mám svoje účty a svoje příjmy a že si prostě nemůžu dovolit topit „na pětku“ celý den, i kdybych chtěl. Dodal jsem, že mu nebráním topit, jak uzná za vhodné, ale že moje peněženka s jeho není společná. A pak ze mě skoro samo vypadlo, že jestli chce, abych přitopil, tak mi klidně může každý měsíc přispět na zálohy a že mu klidně ukážu číslo účtu. Řekl jsem to s lehkým sarkasmem, ale neřval jsem, jen jsem to podal na rovinu. V tu chvíli ztichl a jen na mě chvíli koukal. Působilo to na mě, jako by s takovou odpovědí úplně nepočítal a nevěděl, co na to říct.
Schůze domu místo scén mezi dveřmi
Po chvilce zabručel něco ve smyslu, že „tohle se mnou ještě dořešíme na schůzi baráku“ a začal naznačovat, že jde o sousedskou solidaritu. Odpověděl jsem mu v klidu, že v pohodě, že se o tom klidně pobavíme na schůzi, kde bude i správce a může všem vysvětlit, jak se teplo počítá a rozpočítává. Tím náš rozhovor u dveří skončil. Otočil se, beze slova odešel zpátky do bytu a já za ním zavřel. Najednou jsem cítil směs úlevy a ještě doznívajícího adrenalinu, jak člověku pomalu dochází, co se vlastně před chvílí odehrálo.
Z obýváku na mě zavolal partner a ptal se, co to bylo za scénu u dveří. V krátkosti jsem mu převyprávěl, že soused řeší, že má doma pocitově zimu a spojuje si to s tím, že my šetříme na topení. Shodli jsme se, že podobné věci je asi fakt lepší řešit na oficiální schůzi, kde každý může říct svoje a nejsme překvapení mezi dveřmi po práci. Uvědomil jsem si, že jsem rád, že jsem se ozval hned a nenechal si naložit pocit viny jen proto, že si hlídám svoje výdaje. Zároveň jsem si řekl, že si pro jistotu na další schůzi připravím všechna vyúčtování a přehledy záloh, kdyby se to znovu otevřelo. Aspoň budu mít v ruce něco konkrétního, když se zase bude mluvit o tom, kdo na kom „parazituje“.
