Článek
Do wellness jsme šly s kamarádkou po práci, brala jsem to jako opožděný narozeninový dárek. Poslala mi voucher a já ho dlouho odkládala, protože jsem pořád „neměla čas“. Ve skutečnosti jsem spíš neměla nervy na to být nahá ve smíšené sauně. V šatně to spolu probíráme, ona se směje, že je jí to už jedno, že po dvou dětech a porodu nemá co řešit. Já se tomu jen tak usmívám, ale uvnitř jsem nervózní. Nakonec si beru jen malý ručník, abych měla aspoň nějaký pocit, že nejsem úplně odhalená před všemi. Uklidňuje mě myšlenka, že tam nikoho neznám, že jsem jedna z mnoha a nikdo si mě nebude pamatovat.
Po sprše jdeme do suché sauny, zrovna je vyvětráno a není tam moc lidí. Sedneme si nahoru, zabalím se do ručníku, jak jen to jde, a postupně začínám povolovat ramena. Po chvilce se přistihnu, že se fakt trochu uvolňuju, povídáme si šeptem o práci a dětech, o běžných věcech. V hlavě mi pomáhá představa, že jsme tady „inkognito“. Kamarádka po chvíli říká, že už má dost a jde se zchladit, já ještě zůstávám, že si dám jedno kolo sama. V sauně se na chvíli zavře ticho, jen šum větráku a můj vlastní dech. Najednou slyším otevření dveří, někdo vejde dovnitř. V odrazu skla mi ten člověk připadá povědomý, ale horký vzduch trochu zkresluje, tak tomu nejdřív nevěnuju pozornost.
Okamžik, kdy mi úplně ztuhlo tělo
Až když zvednu oči, dojde mi, kdo si sedl naproti mně. Ten chlap je můj gynekolog. Ještě před chvílí jsem seděla relativně uvolněně, teď mám pocit, že mi ručník pokrývá snad jen půlku těla a všechno ostatní je hrozně vidět. Automaticky si ho k sobě víc přitahuju, skoro se do něj snažím zabalit celá. Hlavou mi běží, jestli mě poznal. Jestli si mě spojuje z ordinace. Jestli se na mě dívá „jinak“, protože mě už viděl v úplně jiné situaci, daleko intimnější než tahle sauna. Zároveň se bojím, že když hned vystřelím ven, bude to ještě trapnější. Tak tam sedím, dívám se do země a mám pocit, že jsem v nějaké podivné schránce vlastního těla, která mi najednou nepatří.
Po chvíli ticha cítím, že se na mě podíval, a mám skoro fyzický pocit, jak mu to v hlavě spojilo. On si ale hned zase sklopí oči, pomalu vstane, vezme si ručník a úplně klidným hlasem řekne: „Nechci vám tady být nepříjemný, myslím, že se známe z ordinace, tak radši půjdu.“ Ještě dodá, že pro něj je tohle normální veřejný prostor, ale že chápe, že já to tak cítit nemusím. Než stihnu cokoli říct nebo se vůbec nadechnout, v klidu vyjde ven a tiše za sebou zavře dveře. Zůstanu sedět na lavici, s bušícím srdcem a hlavou plnou studu a zároveň mi v tom všem dojde, jak moc taktní to od něj bylo. Tím, jak rychle a samozřejmě to vzal na sebe, mi vlastně ulevil, i když jsem v tu chvíli nebyla schopná reagovat.
Rozhovor, který změnil můj pohled
Po ochlazení a sprše jdu do odpočívárny. Vidím ho v koutě v županu, sedí s vodou, dívá se do telefonu nebo jen tak před sebe. Vůbec se nesnaží zachytit můj pohled nebo mi jít naproti, spíš má tendenci držet si odstup. Chvilku chodím kolem, přemýšlím, jestli dělat, že ho nevidím, nebo se sebrat a jít za ním. Nakonec ve mně převládne pocit, že mu chci něco říct, že nechci, aby to zůstalo v té zvláštní saunové scéně. Přijdu k němu a omluvím se, že jsem byla v sauně tak zaražená, že jsem vypadala skoro naštvaně. Přiznám, že mě to prostě úplně rozhodilo. On reaguje klidně, bez náznaku trapnosti. Vysvětlí mi, že podobné situace se mu občas stanou, protože chodí do stejného wellness už roky. Říká, že pacientky nikdy mimo ordinaci neoslovuje jménem, aby nezasahoval do jejich soukromí, a že proto raději odešel. Dodá, že pokud by mi po tomhle zážitku bylo nepříjemné k němu dál chodit, může mě v kartotéce kdykoli předat kolegyni a vůbec se neurazí.
Jeho přístup mě upřímně překvapí víc než samotné setkání v sauně. Vypadá u toho pořád stejně profesionálně jako v ordinaci, ale zároveň lidsky, bez odstupu a bez snahy to zlehčovat. Cestou domů to probíráme s kamarádkou, která se mě hned ptá, jestli si teď budu hledat jiného doktora. Dochází mi, že vlastně ne. Naopak. Právě to, jak to zvládl, ve mně vyvolalo větší respekt než dřív. Uvědomuju si, že nechci měnit gynekologa jen kvůli jedné náhodné situaci, kterou on navíc zvládl citlivěji, než bych možná zvládla já na jeho místě.
Jedno setkání, které mi dalo nečekanou jistotu
Když k němu o pár týdnů později jdu na běžnou prohlídku, v čekárně mi srdce zase trochu zrychlí, ale není to už ten panický stud z té sauny. Když mě zavolá, jen se krátce usmějeme. Nikdo z nás slovo „sauna“ ani nenaznačí, všechno probíhá úplně standardně jako vždycky. Já si všímám, že se cítím překvapivě v pohodě. V hlavě mám, že jsem si ověřila něco, co u doktora řeším možná víc než přístroje a vybavení – jestli bere moje hranice vážně. A v tomhle ohledu mi jedno nechtěné saunové setkání dalo víc jistoty, než by kdy dala sebevíc uhlazená internetová recenze.
