Článek
Ať si jsou, tam kde jsou, ať sem na nás nelezou
V říjnu roku 1969 došlo v tehdejším socialistickém Československu k neobvyklé senzaci. Dětský časopis Mateřídouška totiž ve svém říjnovém vydání otiskl báseň Lapkové, která rozhodně nebyla pouhou dětskou říkankou. Skutečný obsah této básničky byl mnohem hlubší. Autor Jiří Pištora v básni skrytě odkazoval na tehdejší politickou situaci. Verše, které na první pohled popisovaly lapky, skrývající se v divoké stepi, nesly jednoznačný protisovětský podtext a narážely na sovětskou okupaci.
Básnička Lapkové, která byla původně zamýšlená jako dětská říkanka, se během několika málo dnů proměnila ve výbušný politický manifest. Ačkoli Jiří Pištora sám tuto reakci nečekal, jeho slova zasáhla přesně to místo, které tehdejší mocné bolelo nejvíc – otevřený nesouhlas s přítomností sovětských vojsk.
Žije, žije ve stepi jeden v suché otepi. Druhý v láptích pod pařezem, třetí v díře mezi bezem. Ať si jsou, tam kde jsou. Ať sem na nás nelezou.
Je nad míru jasné, že závěrečné strofy básně „Ať si jsou, tam kde jsou. Ať sem na nás nelezou.“ odkazují na okupační vojska Varšavské smlouvy, která 21. srpna 1968 vpadla do Československa.
Na síle této básničce Jiřího Pištory v říjnu 1969 dodaly také ilustrace Luďka Vimra, které nikoho nenechaly na pochybách, co tím vlastně chtěl básník říci. Veškerá symbolika odkazovala směrem k sovětským okupantům a báseň Lapkové se okamžitě stala politickou provokací, na kterou komunistický režim nemohl nereagovat.
Největší zájem o dětský časopis měli dospělí
Zdánlivě nenápadná básnička Lapkové vzbudila v říjnu 1969 obrovský ohlas. Rodiče rychle pochopili, o čem báseň je. V trafikách PNS se o Mateřídoušku strhl nevídaný zájem a toto říjnové číslo, které lze označit za jedno z nejžádanějších vydání za celou historii Mateřídoušky, rychle zmizelo z nabídky.
Tehdejší rodiče dychtivě vykupovali čísla, zbytek neprodaných výtisků však začala brzy systematicky stahovat z prodeje Státní bezpečnost. Veřejná distribuce říjnového vydání byla zastavena a Mateřídouška s provokativní básní zmizela z dosahu čtenářů.
Lapkové-Mateřídouška 1969. Po uveřejnění básničky byla autoru Jiřímu Pištorovi zrušena smlouva na vydávání dětských knih...
Posted by Helena Filcíková on Thursday, August 22, 2024
Jak popisují pamětníci, bylo to snad poprvé, kdy si dospělí lidé hromadně kupovali časopis určený pro děti. „To bylo jedinkrát, kdy táta koupil dětský časopis. Prodavačka v PNS se divila, proč je o Mateřídoušku takový zájem,“ zavzpomínal Tomáš na facebookových stránkách Poezie pro každý den.
Je to antisovětská propaganda, hřímalo Rudé právo
Reakce komunistického režimu na skrytou provokaci v dětském časopisu na sebe nenechala dlouho čekat. Už 1. listopadu 1969 vyšel v deníku Rudé právo článek s názvem „Ideje z Mateřídoušky“, ve kterém byla básnička Lapkové podrobena velmi ostré kritice. Redaktoři Rudého práva označili Pištorovy verše za antisovětskou propagandu a veřejně odsoudili jak autora básně, tak šéfredaktora dětského časopisu Mateřídouška Zdeňka Adlu (pseudonym Zdeněk Dlouhý).
Podle Rudého práva se Pištora pokusil manipulovat s dětmi a vkládat jim do hlav protisovětské myšlenky. „Lid této země se během nacistické okupace naučil číst mezi řádky. To, co je napsáno v Mateřídoušce, je zcela jasné,“ psalo se v Rudém právu, které otevřeně obvinilo Pištoru z nepřátelství vůči Sovětskému svazu. Tímto krokem byl osud Jiřího Pištory zpečetěn. Básník, který byl do té doby relativně úspěšný a uznávaný, se ze dne na den stal personou non grata.
Perzekuce Jiřího Pištory a Zdeňka Adly
Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Jiřího Pištoru okamžitě propustili z funkce tajemníka Svazu československých spisovatelů a zároveň mu zrušili smlouvu s nakladatelstvím Albatros, kde měl připravené projekty na vydávání dětských knih. Bez možnosti publikovat a s narůstajícími existenčními problémy se Pištora ocitl v těžké životní situaci. Ke všemu se o něj začala zajímat Státní bezpečnost, která ho začala vyslýchat kvůli údajnému napojení na zahraniční organizace, včetně Amnesty International.
Zdeněk Adla dostal výpověď ze své funkce šéfredaktora Mateřídoušky a nadále nesměl pracovat v žádné redakci. Režim komunistického Československa se zkrátka snažil odstranit všechny, kteří se nějakým způsobem podíleli na publikaci protisovětské básně Lapkové.
Básník Jiří Pištora spáchal sebevraždu, v 38 letech
Pro Jiřího Pištoru měla celá aféra s básničkou Lapkové ještě tragičtější důsledky. Tohoto básníka režim po roce 1969 zcela vyřadil z uměleckého života. Jiří Pištora nedokázal unést tlak, který na něj režim vyvíjel, a navíc se ocitl v osobní krizi. Po rozvodu s první ženou se oženil znovu, ale vztah s jeho druhou manželkou Majkou nebyl harmonický. Všudypřítomná izolace, ztráta zaměstnání a osobní problémy vedly k tomu, že se Jiří Pištora v noci z 25. na 26. září 1970 otrávil svítiplynem ve svém bytě v pražských Nuslích. Bylo mu 38 let.
Debakl mého života je jen součást děsivého mravního debaklu této společnosti. Zničili jsme v srdci generací poslední trosky cti. Neumím se tu pohybovat. Děsím se samoty, protože je to samota nevykoupená, samota přikázaná, nikoli samota-dar: samota smrt.
Jiří Pištora byl silně ovlivněn smrtí svého otce Antonína Pištory, kterého během heydrichiády popravili nacisté za spolupráci s parašutisty. I tento rodinný osud dovedl básníka Pištoru k tomu, že nechtěl dělat kompromisy s morálkou. Když viděl, jak okupace a následná normalizace ničí poslední zbytky cti v československé společnosti, přestal vidět smysl ve své další existenci.
Jak na báseň Lapkové vzpomínají pamětníci?
Pamětníci dodnes vzpomínají na to, jak jim jejich rodiče Mateřídoušku četli a jak se verše staly součástí jejich života. Diskuze na téma Lapkové se rozhořela například ve facebookové skupině Poezie pro každý den.
„To byl jediný příklad, kdy Mateřídouška nebyla k dostání – zčásti ji vykoupili lidi, zbytek byl asi stažený z prodeje. Ale hodní lidé nám ji přinesli. Básničku dodnes umím zpaměti, článek z Rudého práva si taky zhruba pamatuji. Ale nevěděla jsem, jak smutně skončil autor Jiří Pištora. Čest jeho památce.“ Iva
„Rodiče mi tehdejší Mateřídoušku schovali. Ještě ji někde mám. Bylo to něco, co bylo třeba uchovat, aby se na to nezapomnělo.“ Štěpán
„Manžel si na báseň před lety vzpomněl (jenom na závěrečné verše), dohledala jsem ji vč. příběhu básníka. Smutné. (Báseň je výborná, bohužel tragická, i když se tváří komicky.)“ Alena
„Já si dodnes tuhle básničku pamatuji. Táta mi ji četl a mně se ti loupežníci hnusili.“ Jiří
Patříte také k pamětníkům a měli jste doma vydání Mateřídoušky z října 1969? Podělte se s námi v komentářích o vzpomínky.
Zdroj:
https://archiv.epochtimes.cz/200706152776/Lapkove-Jiriho-Pistory-detska-rikanka-ktera-rozhnevala-komunisticky-rezim.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Pi%C5%A1tora
https://www.facebook.com/photo/?fbid=10235663375791856&set=gm.7861439807297635&idorvanity=367094630065561
http://pater-boemus.cz/archiv/1859
https://x.com/kramerius_nkcr/status/1428700050495000576
https://www.facebook.com/groups/367094630065561/search/?q=lapkov%C3%A9
