Článek
Význam komunikace
Komunikace je základním pilířem lidské interakce. Umožňuje nám vytvářet vztahy, spolupracovat, řešit problémy a sdílet znalosti. Bez účinné komunikace by bylo velmi obtížné porozumět druhým, vyjádřit své potřeby nebo dosáhnout společného cíle. Dodržování pravidel komunikace pomáhá zajistit, aby sdělení bylo jasné, srozumitelné a respektující. Zvlášť důležité je to v případě komunikace mezi osobami s různými smyslovými postiženími. Zde hrají roli určitá komunikační specifika, která umožňují lepší vzájemné porozumění a respektování rozdílů.
Specifická pravidla komunikace mají pro nevidomého člověka význam v tom smyslu, neboť mu pomáhají překlenout nedostatek vizuálních informací.
Pár snadných pravidel, které zefektivní komunikaci mezi zrakově postiženým a intaktní veřejností.
Jasná identifikace
Nezkoušejte z jakéhokoliv důvodu, zda jste v životě zrakově postiženého tak důležití, že si vás pamatuje podle hlasu. Rovnou za pozdrav spolu s oslovením jménem připojte také svoje jméno. Bude to vypadat takto: Ahoj, Lindo, jsem paní Nováková. Můžete přidat i nějaké další doplňující informace. Nebudete pak vzbuzovat nepříjemné pocity na straně zrakově postiženého, a navíc ten ocení to, že jste ho oslovili jménem, a ještě se představili.
Tváří v tvář
Když hovoříte s člověkem se zrakovou vadou, hovořte přímo k němu, i když on s vámi nemůže mít oční kontakt. Avšak podle intenzity zvuku (hlasu) hovoru pozná, zda jste se otočili zády či hovoříte tak nějak bokem. Působí to pak neuctivě vůči zrakově postiženému.
Přímý kontakt
Chcete-li se zrakově hendikepovaného na něco optat, oslovte ho jménem. Když nevíte, jak se jmenuje, lehce se ho dotkněte, uveďte zdvořilostně otázku a ptejte se, nebo řekněte, co máte na mysli. Budete-li dotaz směřovat někam na nevidomého, který vás nevidí, pak reakci neočekávejte.
Bez tajemna
Jste-li společně v místnosti či sdíleném prostoru, neseďte v koutě jako myšky a dejte najevo zrakově postiženému, že jste na místě také přítomni. Ať nezpůsobíte jemu i sobě trapné chvíle.
Verbální popis prostředí a akcí
Navigace zrakově postiženého musí být vždy doplněna o směr – vlevo, vpravo. Nejlepší je nabídnout rámě, kam se nevidomý zavěsí a vy ho můžete pohodlně dovést na místo, kam se má posadit. Platí tedy, že vidící člověk by měl být v komunikaci s nevidomým konkrétní a jasně popisovat prostředí, osoby, akce nebo události. Co vidící považuje za samozřejmé a vizuálně jasné, může být pro nevidomého člověka neznámé, pokud není popsáno slovy. Např: „Na stole před tebou je sklenice vody“ místo pouhého „Je to tam.“
Místní souvislosti
Zrakově postižený má často lidi/vjemy/předměty spojeny s konkrétním místem/prostředím. Když je pak mimo něj, už vás nemusí hned poznat/identifikovat. Tudíž není nic neobvyklého, že vás nevidomý hned nepozná. Např. by vás na daném místě nečekal, není zvyklý, že byste se mohli potkat také jinde než na společné aktivitě. Proto vás nemůže hned zařadit a trvá mu to déle. Proto i zde je žádoucí aplikovat pravidlo první.
Nepředpokládat a respektovat
Na pomoc se zeptejte, nemanipulujte s člověkem ani jeho věcmi. Když bude pomoc vítaná, sám zrakově postižený si řekne, jak byste mu mohli pomoci. Prosím nebuďte dotčení, když člověk se ZP vaši pomoc nepřijme. Zrovna ji prostě nepotřebuje a rozhodně to není tak, že by si vaší nabídky nevážil.
Osobní prostor
Nevidomý člověk může mít odlišné vnímání prostoru, takže je důležité nevstupovat do jeho osobní zóny bez upozornění, např. nepřemísťovat jeho věci bez souhlasu nebo nedotýkat se ho neočekávaně.
Využití zvukových podnětů
Zvukové informace mají pro nevidomého velký význam, takže je důležité zajistit, aby zvukové informace byly jasné. Při komunikaci je třeba se vyvarovat situacím, kdy je na pozadí rušivý hluk, který může ztížit porozumění.
Lítost a obdiv
Při hovoru není žádoucí projevovat přehnanou lítost nad zdravotním stavem postiženého, ale ani přehnaný obdiv a adorování nejsou vítané, jelikož zrakově postižený si nevybral svůj život s hendikepem.
