Článek
„Slepci“ a mobilní telefony
Velmi častým přesvědčením intaktní veřejnosti je tvrzení, že je přece slepý, tak nemůže používat mobilní telefon. „Kouká přece do telefonu, tak není pravda, že nevidí.“ Mobilní telefony, tablety či výpočetní technika jsou opatřeny speciálním softwarem tak, aby tyto technologie byly zpřístupněny uživatelům s těžkým zrakovým postižením. Je tedy jedno, zda je člověk nevidomý zcela, či má jinou formu zrakové vady, může používat mobilní telefon se všemi jeho funkcemi. I když člověk nevidí, stále drží telefon v ruce a pracuje s ním tak, že vypadá, že do telefonu kouká. Já sama na obrazovce žádný text, fotografie ani další prvky nerozeznám. Identifikuji jasné světlo, popř. barvy, ale i tak držím telefon před obličejem a pracuji s ním. Na jeho obsluhu však využívám sluch nikoli zrak. Poslouchám hlasový výstup, který čte obsah obrazovky. Velmi často nevidomí lidé mají aktivovanou clonu obrazovky, a tak to vypadá, že pracují s vypnutým mobilem. Šetří baterii, ale také jim nikdo nekouká na obsah toho, co si pomocí hlasového výstupu prohlíží…
Ale platí to i obráceně. Ti, co vidí na obsah obrazovky, mohou mít také těžkou zrakovou vadu, která jim sice umožní rozpoznat předměty na blízkou vzdálenost, ale v prostoru se orientují za pomoci bílé hole či vodicího psa. I zde není na místě zpochybňovat něčí zrakové postižení.
Alternativní popis
Setkala jsem se s komentářem, kdy diskutující psal pod tweet, proč paní popisuje něco, co je očividné, co přece každý vidí… Opravdu každý na sociálních sítích nevidí. Proto Facebook, Instagram, ale i Twitter nabízí možnost alternativního popisu fotografií, aby i ti, co nemají zrakovou kontrolu, věděli, co na fotce je. Zde se popis týkal obsahu videa, který mě velmi potěšil, protože autorka myslela na to, že má mezi sledujícími někoho, kdo nevidí. V tom samém komentáři padlo právě také tvrzení, že slepí lidé nevlastní mobilní telefony. Jak jsem již vysvětlila výše, tak samozřejmě nevidomí vlastní mobilní telefony. Jsou to nejen dotyková zařízení, ale i zpřístupněné telefony tlačítkové jako např. Blindshell či Kapsys.
Slepí vs. vidící
Stále panuje přesvědčení, že jsou lidé, kteří nevidí nic, nosí černé brýle, hůl a mají někdy i psa. Pak jsou ti, co vidí, kteří „přihrávají“ svůj zdravotní stav, protože přece něco vidí…Podle klasifikace WHO rozlišujeme pět stupňů zrakových vad, a to od střední slabozrakosti až po úplnou slepotu. Pokud nejsou lidé tedy zcela nevidomí, tak v nějaké míře mají zachovanou zrakovou ostrost, a tak něco vidí. Avšak míra vidění se odvíjí právě od různých podmínek – světlo, tma, oslnění, přechod ze světla do tmy, aktuální zdravotní stav aj. Takže jsou dny, kdy daný člověk něco vidí, ale následující den nemusí rozpoznat to, co viděl den předtím. Není to tedy jeho rozmar, ale typ jeho zrakového znevýhodnění.
A většina těch, kdo má jednu ze zmiňovaných zrakových vad, využívají mobilní telefon. Někdo čte obsah obrazovky s lupou, někdo využije možnosti nastavení kontrastního zobrazení, další využije hlasový výstup, a dokonce jiný použije tzv. hmatové (braillské) zobrazení. A dle možností naší zrakové ostrosti můžeme využívat kombinaci zde popsaného.
Někteří zrakově hendikepovaní mají svá mobilní zařízení jako pracovní nástroj. Píší e-maily, vyplňují tabulky, plánují schůzky, pořádají online setkání, překládají texty, vyučují jazyky, skládají hudbu, stříhají videa, píší recenze, testují přístupnost… To vše dělají bez zrakové kontroly za pomoci asistivních technologií.
Neplatí tedy: Pokud člověk drží před obličejem mobilní telefon, vypadá, že do něj kouká, není nevidomý.
Neplatí dále: Je nevidomý, nemůže pracovat s mobilním telefonem. A nebo: Nemůže být slepý, jelikož využívá mobilní telefon.
