Článek
Stud, zábrany a obavy
O tom, že nošení bílé hole může působit na někoho jako cejch, jsem již psala v jednom z mých textů. Avšak se s tímto problémem setkávám stále častěji, tak bych se k němu chtěla ještě vrátit a rozepsat svoje zkušenosti a argumenty.
Ti, co jsou nevidomí od narození, tento problém pravděpodobně nepociťují. Jsou na přítomnost bílé hole zvyklí. Vědí, že díky ní mohou být samostatní, hůl jim přináší informace z povrchu a slouží jim jako prostředek prostorové orientace a samostatného pohybu.
Ostych nad nošením hole většinou mají zrakově postižení, kteří přicházejí o zrak postupně a ve vyšším věku. To znamená, že oni, ale i jejich okolí, byli zvyklí na nějaký setrvalý stav, který se náhle začal měnit, a tak začala být potřeba nošení bíle hole nevyhnutelná.
Tito lidé pak v sobě svádí boj, zda hůl již začít nosit. Racionálně vědí, že se jim zrak horší, že by hůl byla pomocníkem, ale na druhou stranu přibývají obavy, co tomu řekne právě okolí, sousedé, co tomu řekne rodina?
Přibývají nepříjemné situace
I když má člověk pocit, že se svými zbytky zraku stále zvládá mít situaci pod kontrolou, zjišťuje, že najednou přibývá těch, kdy způsobí nějakou nehodu. Zatím se jedná o to, že do někoho někde vrazí, nevšimne si něčeho/někoho, vráží do stojících předmětů, vyhýbá se chodit po tmě, chodí pouze tam, kde to bezpečně zná… Je třeba si v těchto situacích uvědomit, že v případech, kdy nevidíte, nejste si jistí tím, co je před vámi, pak je situace nebezpečná jak pro vás, ale také právě pro vaše okolí tím, že můžete někoho zranit či mu ublížit tím, že ho přehlédnete. Důležité je vědět, že když člověk způsobí škodu/nehodu tím, že nebyl řádně označen bílou holí, pak nese zodpovědnost za to, co způsobil. Je třeba si uvědomit, že bílá hůl je kompenzační pomůcka, která dává najevo vašemu okolí, že máte problém se zrakem. Ale také díky ní se člověk cítí bezpečněji a jistěji.
Odpadne stres a napětí
Pokud přibývají situace, kdy vráží člověk do předmětů, do lidí, pociťuje neustále napětí a soustředění, když se samostatně pohybuje, pak je třeba zamyslet se nad tím, že tento stres by odpadl díky tomu, že člověk zjišťuje pomocí hole, co se nachází v prostoru před ním. Nemusel by člověk být v neustálém napětí, kdy se zase něco stane. Určitě není nutné hned se vrhnout do nástrah velkoměsta, ale stačí hůl začít používat tam, kde to člověk zná, a sžívat se s informacemi, které hůl přináší.
Znamení pro okolí
Je jasné, že hůl slouží hlavně tomu, kdo ji nosí. Ale také dává najevo všem okolo, že máte problém se zrakem. Jak vozidlům, že na přechodu je chodec se špatným zrakem, tak všem kolemjdoucím, že je třeba na vás brát ohled. Pokud člověk není označen holí, pak těžko můžeme po někom chtít, aby předjímal, že máme zrakový hendikep.
Situace s přijetím/nepřijetím bílé hole je velmi nepříjemná pro ty, kteří musí prožívat pocit s tímto spojený. Je třeba si celý tento proces projít a prožít si ho. Není to něco, co by se mělo zlehčovat a bagatelizovat. Věřím, že tyto pocity má hodně lidí s progresivní zrakovou vadou, pouze se o tom tolik nehovoří.
Na jedné straně člověk řeší to, že ztrácí zrak, na druhé straně ještě neví, jak dát najevo okolí, že je čas nosit bílou hůl. Okolí je přece zvyklé, že nic takového nebylo třeba. Člověk je najednou více středem pozornosti, o kterou nestojí. Tyto všechny situace jsou nové, stresující a náročné.
Nevyžádané otázky a pomluvy
Právě reakce okolí jsou velmi často důvodem, že člověk tají svůj zhoršující se zdravotní stav či díky tomu začne nevycházet z domu, aby nemusel vysvětlovat, že najednou nevidí. Lidé jsou velmi často neomalení a pokládají otázky tak, jak jim pusa narostla. Ptají se na to, proč najednou máte hůl, však ještě něco vidíte, však jste ji dosud neměli… Co se stalo, že najednou nevidíte, ono se to zhoršilo… Jsou i tací experti, kteří vypustí prohlášení ve smyslu, že zhoršení zraku je jen na „oko“, aby byl člověk zajímavý a upoutal na sebe pozornost. Věřte mi, že člověk, co přichází o zrak, potřebuje přehnanou pozornost okolí až na posledním místě.
Berte ohled pouze na sebe
Je třeba si uvědomit, že hůl je pomůckou, nikoli nepřítelem. To, co si o vás a vaší zrakové vadě myslí okolí, vás nemusí zajímat. Člověk by se měl soustředit na sebe, aby on byl spokojený, snažil se pracovat se svým hendikepem, snažil se pro sebe hledat cesty, které mu pomohou zátěž s postižením zvládat. Pokud na této cestě potkáte někoho, kdo bude mít nemístné poznámky a připomínky, pak to vypovídá pouze o něm nikoli o vás.
Věřím, že i pro příbuzné a rodinu je zhoršující se stav zraku jednoho člena rodiny náročný. Pak je na místě všem vysvětlovat, že vada zraku je také onemocnění a jako každé jiné onemocnění i toto se horší. Uvádět příklady toho, co se změnilo – tohle jsem ještě nedávno viděla, teď už to nevidím, dělá mi problém špatně osvícené prostředí, potřebuji se tě chytnout, jelikož nevidím na cestu. Je důležitá komunikace mezi všemi, kterých se to týká. Určitě i oni potřebují čas na to se s novým stavem vyrovnat. Jistě ale není žádoucí popírat zhoršující se zrak.
A tím, že se označíte bílou holí, dáte jasně najevo, že váš zrak je na tom velmi špatně. Věřte, že okolí si velmi rychle zvykne na změnu stavu a přijme situaci tak, jak je. V dnešní době je osvěta poměrně na vzestupu, hovoří se o hendikepech, ale i o všem, co s nimi souvisí. Nakonec možná má větší strach z reakce okolí ten, koho se to týká, jelikož zpětná vazba od cizích lidí může nakonec příjemně překvapit.
Pokud řešíte v sobě aktuálně nějaké náročné téma, jistě není na místě na sebe tlačit a do něčeho se nutit. Zkuste začít pozvolna, nechte si to projít hlavou, změna nemusí přijít hned. Stačí se například obrátit na Tyfloservis, o.p.s., kde vám ukáží bílé hole, vysvětlí jejich funkce, typy a techniky. Stále pak bude pouze na vás, zda se hůl stane vaší součástí či ne. Při svém rozhodování ale myslete na sebe nikoli na okolí, v rámci bezpečnosti jste důležití jen vy sami.
