Prostředí pro zrakově postiženého studenta

Student se zrakovým postižením si o svém okolí dělá detailní a správnou představu déle, musí si vše projít a osahat a z jednotlivých informací, které sluchem a hmatem získá, si složit celkový obrázek o prostředí, ve kterém se pohybuje.

Pro studenta se zrakovým postižením mohou být při samostatném pohybu po třídě nebez­pečné předměty, které jsou volně ložené v prostoru. Mohou to být školní batohy, tašky… Je dobré ostatním studentům vysvětlit, že jejich spolužákovi mohou neuklizené věci překážet v pohybu.

Dalším rizikem jsou otevřená dvířka skříněk, napolo otevřené dveře nebo okna a jiné nečekané předměty ve výšce hlavy. Pro bezpečnost studentů se zrakovým postižením je nutné odstranit z místnosti předměty, které není možné nahmatat pomocí bílé hole. Dveře se tedy nechávají buď úplně otevřené, nebo úplně zavřené; židle se úplně zasouvají.

Při moderních metodách výuky je často využívána skupinová práce, a s tím souvisí i různé uspořádání lavic a střídání míst, kde studenti sedí. Chceme-li tyto metody vyu­žívat, musíme s přítomností studenta se zrakovým postižením počítat a reagovat na jeho indivi­dualitu. Neznamená to ale, že bychom nemohli různé způsoby uspořádání třídy vyzkoušet. Při řešení uspořádání lavic ve třídě musíme myslet na to, že student s těžkým zrakovým postižením bude potřebovat více prostoru než ostatní žáci. Je to dáno např. tím, pokud vlastní dokumenty psané v Braillově písmu, jsou daleko větší než běžné texty v černotisku, a zá­roveň potřebuje mít na lavici prostor na Pichtův psací stroj či další pomůcky. Častým řešením ve třídách je vyhrazení jedné lavice navíc pro potřeby žáka se zrakovým postižením a pro jeho asistenta.

U osvětlení je důležitá intenzita, druh, směr světla a umístění zdroje světla. Světlo by nemělo působit přímo do tváře daného studenta. Mělo by jít zleva, aby si student nestínil na pracovní plochu. Velice individuální je intenzita, někteří potřebují přítmí jiní naopak hodně světla. Pozor na oslňování a odlesky, i ty které se vidícímu nezdají být významné, mohou být pro zrakově postiženého velice nepříjemné.

Pro studenta, který pracuje s Braillovým písmem, je velice důležitá také teplota v místnosti, která má velký vliv na aktuální citlivost hmatu. Studená nebo naopak potící se ruka ztrácí na citlivosti.

Další důležitou věcí pro lepší vidění je zajistit větší kontrast mezi předmětem a pozadím, například černá s bílou, modrá se žlutou.

Zvětšení a přiblížení daného předmětu můžeme dosáhnout přiblížením se k předmětu, zvětšením předmětu (např. zvětšíme písmo, obrázek) nebo zvětšíme předmět pomocí pomůcek. Nevidomému dáme možnost si věc prohlédnout prostřednictvím zbývajících smyslů (osahat, přičichnout, ochutnat, poslechnout typický zvuk).

Vzhledem k postižení zraku student potřebuje více času na provádění konkrétních činností, snižuje se totiž přesnost a rychlost. Práce s hlasovou syntézou je velice náročná, a proto je potřeba, aby měl student se zrakovým postižením na práci klid.

Částečnou ztrátu zraku lze kompenzovat používáním zvětšeného písma (student ví, jaká velikost a druh písma mu vyhovuje), k psaní žáci/studenti většinou používají fixy z důvodu silnější stopy. Standardně bývá používáno bezpatkové písmo (Arial, Tahoma). Dalším zajímavým prostředkem při práci se studentem se zrakovým postižením může být „vojenská“ navigace formou určení polohy cíle podle hodin - „máš to na dvanáctce“, „je to na šestce“ - vždy myšleno podle člověka, kterému pokyn dáváme. Je tak možné přesněji navigovat než pouhým „vlevo“ a „vpravo“.

KOCHOVÁ, K. a VACHULOVÁ, M. Integrace hezká (i těžká) práce, didaktická část. Praha, Integrace, o.s., 1, vyd., 2010. ISBN 978-80-254-7451-8.