Článek
Neustálé povídání do hlasového výstupu
Asi se to děje každému z nás, že chceme někomu něco říci, když si zrovna čte. Manželovi to také dělám, jenže on mě slyší a text vidí. Já zpracovávám text ušima, takže poslouchám ten a ještě toho, kdo mluví. Když odstavec čtu už po čtvrté, protože se nesoustředím či neslyším, pak jsem již frustrovaná. A to nemluvím o tom, když chce člověk něco editovat, čte si to po znacích a slovech a druhá strana mu k tomu stále něco vykládá…
Nefungující speciální software
Tohle mě asi dokáže naštvat nejvíce. Sednu k počítači/notebooku a nenaběhne hlasový výstup, potažmo ani zvětšovací program. Běží tedy Windows, ale nevidím, co se tam píše. Pokud restart pomůže, je to fajn. Když ne, je třeba kontaktovat někoho, kdo vidí, či si poradit pomocí dalších technologií, co ten počítač po mně chce. Nepříjemné je to, když máte zrovna pracovat či plánované setkání.
Nefunkční pomůcky
Pokud pravidelně člověk využívá nějakou kompenzační pomůcku, tak má většinou přehled o tom, v jakém stavu jsou její baterie. Když je však využívání nárazové, pak může člověk narazit. Říkám si, poslechnu si, jak tuhle barvu hodnotí ColorTest – najdu ho vybitý. Beru do ruky Penfriend, který se dožaduje také baterie. Nejen, že je třeba pomůcky dát dobít či vyměnit baterie, ale musím na věci, co chci zjistit, využít jiné metody, čímž se okrádám o čas a energii.
Vypnutá oznámení
Když člověk vyráží do terénu, má s sebou velmi často vysílač VPN, který slouží také k tomu, že si jednak člověk poslechne hlášení vozů v MHD či si může zapnout akustický signál na semaforu. Když se spoléháte, že sami identifikujete vůz MHD, dáte hlášení řidiči, že budete nastupovat, a tramvaj mlčí, to prostě naštve, když povelovou soustavu řidič zapomněl zapnout.
Zrovna tak, přecházíte-li nebezpečnou křižovatku, která je osazená akustickým prvkem na semaforu, a ten jednoho dne prostě nefunguje. Je to prostě nepříjemné a znejistí to člověka, když má přecházet samostatně. Vždy je tu možnost lidské pomoci, ale ne vždy je ochotný člověk na blízku.
Vzpomínka na magnetonové pásky
Dnešní doba přeje digitální a audio verzi knih, ale dříve tomu tak nebylo. Když jsem si začala půjčovat knihy z knihovny pro nevidomé, tak to byly magnetofonové pásky. Velmi často se stávalo, že pásky byly poškozené, hlavně ty bílé Emgeton, které byly často zmuchlané, a kusy knihy tam nebyly. Největší katastrofa byla v tom, když prostě jedna kazeta chyběla, a to ještě ta závěrečná, to opravdu naštvalo nejednoho čtenáře.
Smrt bílé hole
Již párkrát se mi stalo, že mi hůl někde uvízla, např. v takové té rohoži u podchodu, a nešla vyndat. Nakonec jsem ji vyndala, ale poškodila jsem ji. Ovšem, co je velmi nepříjemné je, když hůl neopatrností někam zapadne – do kanálu, pod vlak. Proto stále instruktoři prostorové orientace doporučují nosit u sebe hůl náhradní. Ale…Děláte to tak?
Pokud člověk ztratí signalizační hůl, jde-li třeba s vodicím psem, tak pes člověka domů doprovodí i bez hole, ale stane-li se to s bílou dlouhou holí, pak je to komplikace, jelikož hůl je jediný prostředek, jak se pohybovat poslepu.
Nehoda vodicího psa
Tohle je sice přirozená věc, kterou člověk nemůže nikterak ovlivnit, ale opravdu nepotěší. Jedná se o to, že se pes vyprázdní (jakkoli) přesně tam, kde se to nehodí. Musím tedy říci, že jsem na tohle měla štěstí, že ani ve škole, v MHD, na schůzi, divadle můj pes nehodu nezařídil. Ale často jsem byla svědkem toho, že se tak stalo. Nevidíte na místo, kde se to stalo, je třeba uklidit, ale ne vždy to jde. Žádat vidícího, zda uklidí, není také zrovna lákavé…
Pevné místo není pevné
Pospícháte, jdete najisto, víte, kde máte odloženou hůl, ale ona tam prostě není, ačkoli víte, že jste ji odkládali přesně tam. Stane se, že ten, kdo s vámi bydlí, věc posune, byť o pár centimetrů, ale vy ji prostě nenajdete. To pak narůstá vztek, tím, jak člověk intenzivně hledá, tak věc prostě najít nemůže.
Nepřístupný obsah
Co mě dokáže naštvat opravdu hodně, je, když něco hledám na internetu. Co si budeme říkat, prohledávání informací bez kontroly zraku, pouze s odečítačem, nějakou dobu zabere. Když najdu, co hledám. Vnořím se do webové stránky, začnu např. objednávat, registrovat se, a po stráveném čase nad tímto zjistím, že úkon nedokončím, jelikož stránka není udělaná podle zásad přístupnosti. To je mi pak hodně líto promrhaného času.
Věřím, že příklady přinesly přehled o tom, co může potrápit člověka, který má nějaký zrakový problém, a spoléhá se na věci, které z nějakého důvodu zrovna svůj účel neplní.
