Článek
Klasifikace zrakového postižení podle WHO
1. Střední slabozrakost
zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 6/18 (0,30) - minimum rovné nebo lepší než 6/60 (0,10); 3/10 - 1/10, kategorie zrakového postižení 1
2. Silná slabozrakost
zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 6/60 (0,10) - minimum rovné nebo lepší než 3/60 (0,05); 1/10 - 10/20, kategorie zrakového postižení 2
3. Těžce slabý zrak
a) zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 3/60 (0,05) - minimum rovné nebo lepší než 1/60 (0,02); 1/20 - 1/50, kategorie zrakového postižení 3
b) koncentrické zúžení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů
4. Praktická slepota
zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí 1/60 (0,02), 1/50 až světlocit nebo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální ostrost není postižena, kategorie zrakového postižení 4
5. Úplná slepota
ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí, kategorie zrakového postižení 5
Poznámka: Normální zraková ostrost je 6/6 = 1, to znamená, že ze 6 m člověk vidí ostře to, co ze 6 metrů vidět má, např. hodnota 3/60 = 0,05 znamená, že ze 3 metrů vidí člověk to, co by měl vidět z 60 metrů.
Vidíme tedy, že zrakové postižení zabírá opravdu velkou škálu, a to na všech úrovních kategorií zrakového postižení. Já sama jsem od svého narození prakticky nevidomá. Moje praktická nevidomost ale měla progresivní vývoj od stavu, kdy jsem četla černotisk, maximálně za pomocí lupy do ruky s trojnásobným zvětšením až po současný stav, kdy už ani pomocí optických pomůcek s maximálním zvětšením text číst nemůžu, potřebuji k tomu pomoc hlasových syntéz. Takže od stavu, kdy jsem se mohla samostatně pohybovat, přesunovat a byla jsem relativně „samostatná“ do stavu, kdy jsem se musela učit prostorovou orientaci a samostatný pohyb, Braillovo bodové písmo, ale i nácvik různých dovedností pro práci beze zraku.
A podobně jako já to mají všechny kategorie zrakového postižení. Já si však všímám, že ve společnosti stále panuje dojem, že když člověk nemá v ruce bílou hůl a černé brýle na očích, že není možné, aby měl problém se zrakem. Totiž, když není člověk zcela nevidomý, tak není hendikepovaný.
Dám dva příklady z nedávné minulosti, kdy jsem vešla do ordinace (doprovod čekal na mě venku) s bílou holí, řekla jsem personálu, zda mě může nasměrovat na místo, kde bude probíhat vyšetření, odpovědí mi však bylo: „Vy opravdu nevidíte?“ A další příklad – opět jsem šla na nějaké vyšetření, smutné je, že se to dělo ve zdravotnických zařízeních, kdy jsem obdržela otázku: „Vy ale ještě něco vidíte, že jo?“
Říkám si, z čeho pramení tyto dotazy? Z toho, že nenosím černé brýle, z toho, že sama vejdu a zeptám se, jakým směrem se mám jít usadit, nebo to, že vůbec přijdu na vyšetření, místo abych seděla doma, nebo z toho, že nechám doprovod na chodbě a jdu si vyřídit své osobní věci. Tak či onak obě otázky byly nevhodné a nemístné. V obou případech jsem měla bílou hůl, to znamená, že značím, že mám problém se zrakem. Nikdo už nemusí zkoumat, do jaké míry mám problém se zrakem. A když ošetřující personál vidí, že v rámci místnosti nevím, kam se posadit, tak mi má pomoci se usadit, aniž by zkoumal, do jaké míry vidím/nevidím.
Stejný princip platí, když k vám člověk přijde samostatně, není označen bílou holí ani vodicím psem, a přesto tvrdí, že má problém se zrakem, tak se nedivte. Opravdu má problém se zrakem a potřebuje pomoci. Není vhodné tvrdit, že na daném člověku není nic vidět. Ve společnosti často přetrvává dojem, že musí být postižení vidět. V souvislosti s postižením zrakovým alespoň nějak zakalené či jinak nemocné oči, jinak to zřejmě není dostatečné zrakové postižení.
I toto platí v souvislosti s průkazem ZTP či ZTP/P a s tím spojenými nároky, např. vyhrazené parkování. Stalo se mi, že jsme vystoupili z vozu na parkovišti pro OZP, a hned se přihrnul nějaký horlivec s tím, že bude volat policii, že nám to není blbý, mladí, nevděční, však ona nám pokuta ukáže… Ten člověk si absolutně neověřil, zda je za oknem parkovací průkaz a dal na svůj první dojem/vjem. Z toho vyplývá, že když na první pohled pro vás není zřejmé postižení, že to neznamená, že tam není.
Když jsem ještě chodila samostatně, došla jsem si, kam jsem potřebovala, ale v interiéru jsem se orientovala již špatně. Např. na gymnáziu jsem z první lavice na tabuli nepřečetla nic, když jsme se přesouvali z hodiny na hodinu do jiných místností, tak jsem musela vždy s někým, kdo mi přečetl čísla či vzkazy na dveřích. Dokázala jsem dojít na úřad, ale přečíst si např. dvě stránky textu mi dělalo problémy díky nystagmu, že jsem stejně musela mít někoho u sebe. Často se divili, že dospělá ženská s sebou vodí maminku, která jí čte texty a pak jí ukazuje, kam se má podepsat. Věřím, že nikoho nenapadlo, že mám problém se zrakem, spíš jsem byla maminky mazánek. Navíc, když jsem nosila brýle, ty přece zaručí, že si vše mohu přečíst.
Když mi bylo 17 let, tak jsem dostala nabídku brigády, a to jako prodejce zeleniny a ovoce. Byl to kamarád mého táty, který si myslel, jaký udělá dobrý skutek, že dá brigádu dceři známého. Musela jsem brigádu odmítnout, neviděla jsem čísla na takové té historické dvouramenné váze, jak se na ní před 30 lety vážily suroviny. Pánovi to bylo tak divné, že se táty ptal, proč jsem to nevzala. Odpověď, že na váhu nevidím, ho zaskočila tak, jak si asi nepředstavoval – však jsem sama k němu chodila nakupovat, sama jsem přišla i odešla, a najednou nevidím…
Doufám, že příklady pomohly pochopit to, že člověk může mít zrakové postižení, které vyžaduje pomoc i kompenzaci, ale nemusí to být na něm hned na první pohled vidět. Neplatí, že vážné poškození zraku se vykazuje černými brýlemi a netečností. Pokud někdo tvrdí, že na danou věc či úkon nevidí, tak se nesnažte jeho tvrzení zpochybnit, ale pomoci mu v rámci možností. Další příklady ze života se zrakovým postižením si můžete přečíst tady: Slabozraký je také zrakově postižený (blindicka.com)
Mnoho lidí se zrakovým hendikepem nemá přehled o tom, na jaké pomůcky má vlastně nárok a může na ně žádat o příspěvek na zvláštní pomůcku na Úřadu práce. Stačí tedy vědět, jak se vymezuje vaše zrakové postižení, což najdete ve zprávě od svého očního lékaře, či on sám vám na dotaz, dle vašeho aktuálního zdravotního stavu, rád odpoví. Jelikož pro podání žádosti na zvláštní pomůcku je třeba mít aktuální zdravotní zprávu od vašeho ošetřujícího lékaře: Zdravotní postižení odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku a seznam pomůcek pro ZP (blindicka.com)
Zdroj:
