Vodicí pes a prostorová orientace zrakově postižených

Když jsem absolvovala kurz prostorové orientace, a tak mohla chodit trasy, které jsem znala, samostatně, často se mě lidé ptali, proč nemám „slepeckého“ psa. Prý je s ním chození mnohem lepší a jistě by mi to šlo lépe. Lidé se mylně domnívají, že vodicí pes ví, kam má jít, ví, kam já se chci dostat a že je pes tím, kdo je na trase určující element. Vodicí pes je velkým pomocníkem při samostatném pohybu zrakově postižených. Zrychluje a zefektivňuje pohyb na trase, kterou člověk již velmi dobře zná.

Vodicí pes by měl být přidělen tomu, kdo již absolvoval kurz prostorové orientace, zvládá techniky bílé hole, umí se orientovat na trasách, které pravidelně chodí, ale také si umí poradit, když se vyskytne náhlá situace. Sám psovod pak dává pokyny psovi, který je plní. Takže, pokud člověk nezná svoji trasu, pak ani pes ji znát nebude. Sama za sebe tedy doporučuji, aby člověk nejprve zvládl chodit samostatně, používat hůl, cítil se jistý sám svým pohybem, orientací a povědomím o daném prostoru, a pak až uvažoval o pořízení si vodicího psa. Pes sám od sebe není tím, kdo vyřeší znalost tras a váš samostatný pohyb.

Nemluví se o tom tak často, ale pro mnoho lidí se zrakovým postižením je velmi stigmatizující se objevovat na veřejnosti s bílou holí zvlášť, když přechod na ni je náhlý, a nebo  když člověk zrak ztrácí postupně - velkou část života ji nosit nemusel, ale náhle je hole třeba. Z těchto důvodů hodně lidí zůstává doma z obav z reakce okolí na nošení hole. I z těchto důvodů se často uchylují k pořízení si vodicího psa s tím, že pes je povede a oni nemusí nosit hůl. Je tomu tak, že někteří zrakově postižení u psa hůl nenosí. Já sama ji ale k psovi rozhodně doporučuji už proto, že si psovod pomocí hole zjistí, co pes označil, co značí zastavením, jak jsou např. vysoké schody aj. U psa se nosí tzv. hůl signalizační, která je menší a dá se pohodlně složit do zavazadla. Není tedy dobrým řešením si pořídit psa kvůli nenošení bílé hole.

Je na místě promyslet to, zda mám na psa časové i finanční možnosti. Pes potřebuje kvalitní péči, a to samozřejmě i veterinární. Je třeba o něj pečovat stran kvalitního krmení, přiměřené prevence, a hlavně péče, když nastanou zdravotní potíže. Je třeba vědět, zda při našem stylu života je pes tou pravou pomůckou, kterou potřebujeme. Musíme zvážit, zda bude pes moci chodit s námi do školy/zaměstnání, zda bude mít dost času na regeneraci, zda bude mít pes i dostatek času na volný pohyb bez vodění. Zda se o něj v případě nutnosti bude moci někdo jiný postarat. Faktorů na zvážení je opravdu hodně, a tak je žádoucí pořízení si vodicího psa opravdu promyslet.

Lidé, kteří mají vážné potíže se zrakem, využívají k prostorové orientaci a samostatnému pohybu bílé hole, vodicího psa či průvodce. Zvládnutí samostatného pohybu je jedním z kroků na cestě k soběstačnosti a samostatnosti zrakově postižených. S tímto od roku 1991 pomáhá projekt Tyfloservis, o.p.s., který dále nabízí podporu, informace a nácvik dovedností těm, kteří i s vážným postižením zraku hledají cestu k samostatnému životu. Bílá hůl má mj. funkci orientační, pomáhá tak právě v orientaci, mobilitě a samostatnému pohybu. Úspěšnost zvládnutí prostorové orientace a samostatného pohybu v praxi významně ovlivňuje psychický rozvoj zrakově znevýhodněného člověka. Absence znalosti prostorové orientace pak může být problémem v oblasti sociálních kontaktů, sebereflexe a samostatnosti. Při pohybu osob se zrakovým postižením hovoříme tedy o pojmech jako je orientace, pohyb a mobilita. Orientací rozumíme znalost toho, kde se člověk nachází, kam jde a jak se do cíle dostane. Osoby se zrakovým postižením využívají ke své orientaci jiné možnosti nežli zrak, a to ostatní své smysly či např. paměť, aby určili vztah objektů v daném prostředí. Pohyb je pak schopnost hybnosti v prostoru, a to bezpečně a účinně. Díky mobilitě se pak můžeme přesouvat z místa na místo. Zrakově postižení se orientují pomocí vodících linií, což jsou prvky, které usnadňují pohyb lidem s tímto postižením. Linie jsou přirozené, tj. stěnou budovy či oplocením. Umělá vodící linie pak nahrazuje tu přirozenou, je např. tvořena reliéfní dlažbou.

Proto sama za sebe doporučuji, i když člověk chodí se psem, aby střídal občas chůzi se psem a samostatně pouze s holí. Jelikož pohyb se psem je sice rychlejší, ale člověk pak ztrácí kontakt s danou trasou. Pes většinou obejde překážky, vyhne se všem terénním nerovnostem, chodec pak ztrácí kontakt s povrchem trasy pomocí hole. Vše je takové zrychlené a bez kontaktu s liniemi a orientačními body. Člověk pak méně využívá ostatní smysly, např. echolokaci k orientaci na trase, jelikož intenzita soustředění klesá s tím, že člověk část práce přenechá na psovi zvlášť, jsou-li již sehraný pár a pes trasu dokonale zná. Tím ale upadá ostražitost a intenzita smyslů. Které člověk má, pohybuje-li se pouze za pomocí bílé hole. Znalost zásad a pravidel prostorové orientace vám jednak pomůže k větší nezávislosti, ale také k bezpečnému přesunu z místa na místo vás i vašeho psa.