Článek
Okamžitě jsem myšlenkami navázala na svůj první článek. Dopustila jsem se v něm něčeho, literární formou. Čeho, Karle? Prošla jsem se „bez“ na obří módní show! Vlastně jsem si spíš jen sundala podprsenku, v rámci té své přehlídky!
Mistře, dovolím si sem napsat, co mi proletělo hlavou, po přečtení článku o vás! Na pultech a za výlohami kiosků s novinami vystavovali, už je to déle, nějaké bulvární noviny nebo časopis, už nevím! Vím ale, co tam stálo! Do očí mi padla tabulka se jmény známých mužů, ke kterým byla přiřazena velikost jejich přirození. Od té doby vím, že jste prý na tom, s jedním zpěvákem, stejně - až na to, že on má ty číslice v tom údaji přehozené a dvojka v něm, například, nefiguruje. Popravdě, něčí, ne zle míněnou, žertovnou zmínku o „drobnostech mistrů“ také nešlo, tuhle, přeslechnout! Vždy jste se tvářil jako muž, který ví své, Karel - s úsměvem a nad věcí!
Budu muset, zase jednou, do minulosti. Musela jsem být na to již starší, abych si začala psát poznámky. Jeden z prvních intimních výkřiků obsahoval větu Milujte se, množte se, to je snadné říct, jak zamávat podprdou, když se nedá svlíct? Vzpomněla jsem si ale i na to, jak jsem jednou, okolo třicítky věku, potmě a pozdě večer, venčila psa u starého mlýna. Nikde nikdo, pes běhal spokojeně po louce a já jsem si najednou sundala tričko. Ta svoboda!
Tak jsem si tak představila, jak jdete po tom mém přehlídkovém molu, na sobě speciální oblečené - neoblečené gatě, asi šedesát, é, a zpíváte… Spíš jste právě zrecykloval patrně svůj největší, velmi působivý, známý řev… myslela jsem, že to nenapíšu, ale udělám to - Žít!
Mistře, vrátím se k článku Co to bude, až to bude? Jeden, pro své výrazné, pro svět pozitivní schopnosti známý muž, se jmenuje Kašpárek a já jsem komentovala nějaké narážky, jeho směrem. Přemýšlela jsem o tom, že kdyby kašpárek byl název dřevěné loutky, dal by se, coby loutka, i vyvést. Kdyby byl pan Kašpárek módní návrhář, mohl by ho někdo také „vynést“. V naprostém klidu jsem se točila kolem nevyřčeného, jen trochu nepříjemného, pocitu, který mám pokaždé, když se dočtu, že ten a ten pán vyvedli své partnerky. Evokuje to ve mně představu obojku.
Napsala jsem si své a klikla na Publikovat. Později jsem někde usedla a najednou mi tane na mysli „Nevadí mi, že i s malým kašpárkem…?“ Za celou dobu, co jsem rozebírala kašpárky, jsem si na to nevzpomněla! Pak ale čtu, pane Kájo, dosud neznámé zprávy o tom, že jste si snad nějak přihnul a něco jste snad neuhlídal… Začnu to hledat, kdyby to po mně někdo chtěl - myslím si ale, že chtít nebude!
Pane Karle, vždycky, když vyplním nějaký test, abych se o sobě něco dozvěděla, vyjdu jako člověk průměrný, ve smyslu, že nepřiměřeně nevybočuji k nezdravému počínání a extrémům. To nevymyslíte, mistře - když došlo na počet mých sexuální partnerů, co byste řekl? Jasně! Celosvětový průměr!
Teď se budu snažit seřadit si v hlavě ty pochody, které průměrem moc nezavánějí! Karle, co vám se kdy dělo v hlavě, o tom, ve skutečnosti, nemám tušení! Mistře, zatímco bych také mohla právě šťouráním zkoumat pevnost vašich duševních strupů, pokud byste teď vedle mně seděl, zrovna píšu jenom já a snažím se dobrat ke svému jádru pudla. Možná to není dobré, když se člověk chová jako buldozér! Pánové, já se vám omlouvám! Je tu něco, co mi umožňuje psát otevřeně o něčem, co se otevřít, zvlášť, v určitém věku, moc nedá!
Karle, mě se to píše! Já znám víc ptáků, než hajnej v lese, když začíná!
Je to možné, že jsem kritiky hodná, ale jak se mi podaří intrapsychicky zafúzovat (pane profesore Chocholoušku -je to pod kontrolou!), s Karlem, za vzniku MYSKARLEM, tak já, subjekt, ani Karel, objekt, nemáme v té prekérní věci, v té delikátní otázce - opravdu, absolutně, žádný problém!
Přece víme, jak je to s těmi ptáky!
