Článek
Měla bych si zacvičit, ale to počká - teď píšu! Díky tomu Jiří, který cvičí, ukáže svaly, Lenka, která ráda běhá, vystaví dokonalé nožky a já? Já zveřejním, jak to probíhá, když nemyslím na to, co mám pozřít a kam si to mám výhodně a skladně uložit, ani na to, že mám v lednici nanuka a je vhodné, aby tam zůstal!
Jestli si teď nedám zeleninu, ovoce, proteiny a deset dřepů, bude to na mně vidět a já pak skončím sama, zchátralá, nevzhledná, stárnoucí a zanesená! Horší ale je, že když má člověk na něco chuť, měl by chytit slinu! Já tu sedím, přede mnou klávesnice, nic přede mnou nezakrývá, a já se nezmůžu ani na roztomilou, rozechvělou hrubku!
Nějak se mi to nechce líbit! Princové - nikde, koně - nikde, legendární orgasmus - nikde, nějaká úcta - nikde! Já, potenciálně dementní nehýbající se psavec, jsem ale právě na suchu na poli invence, není to průšvih?
A to je konec pohádky! Co jí chtěl pohádkář říct? Že zkrátka myslel chvíli na blbosti a že ho to vůbec nebolí, šalalí!
