Článek
Také byla jedna manželka mého známého. Říkalo se o ní, že má levnou opici - dvě piva! Já mám, oproti ní, jednu výhodu - když požiju, nikdo mě nepozoruje! Jinak by se vědělo, že jedna jedenáctka stačí!
Ta moje zpěvačka mi přijde nedoceněná! Sekaná, rohlík, hořčice - co na tom chcete vymyslet? Máme ale jednadvacáté století! Rohlík - to snad ne? Přidáme něco trávy a zakápneme trochou chutě umamy, ubratry, usestry - hlavně nežít postaru!
Tak jsem si vzpomněla na dobu, kdy jsem si v autobusu složila melodii k básni Michala Horáčka, zveřejněnou v jednom v časopisu. Doma jsem se ji pak pokusila zazpívat a nahrát a bylo mi jedno, že za otevřenými dveřmi od koupelny pere pračka. To, co nastalo, se nedá vymyslet!
„Dostal jsem, mistře, ránu pěstí “ - já, a pračka, v á mol (asi), na to „Beng, beng, beng, beng, beng… “ Výtečná nahrávka!
Takovýto úlovek se mi pak povedl ještě jednou. Seděla jsem v domě svých rodičů u televize a čekala jsem na závěrečné titulky slavného filmu. Proč? Proč, asi? Neviděli jste, kupříkladu, konec filmu Vzpomínky na Afriku? „Hóří, už zase někde hóří… “ a bum! V příštích minutách uvidíte… No, tak nic!
Tentokrát to bylo lepší - asi nepřetekli! Tak si spokojeně nahrávám - píseň kulminuje, takřka orgasticky, ale co se to děje? Vzniká efekt, o jakém se vám jen tak nesní!
Moje praktická maminka spláchla záchod!
Tak to má vypadat!
Tohle mě dnes napadlo a nebylo to u poslouchání některé z velkých adeptek na Českého slavíka! Sledovala jsem dost vesměs šikovných lidí, jenom si na moment trochu upřednostňuji…
Milá zpěvačko, opravdu netuším, co se dá přidat ke slavné kombinaci chutí! Sekaná, rohlík, hořčice - kdyby tě ty lanýže nebavily, tak já se hlásím!
Jako co se hlásím?
Jako pračka?
Ne! Ty zařveš to své a já na to „Ňa ňa ňa ňa ňa!“
Ne!
To právě ne:
Já, hned poté, co se do toho opřeš, vydatně spláchnu!
