Článek
Také byla a doufám, že stále je, manželka jednoho mého známého. Říkalo se o ní, že má levnou opici - dvě piva! Já mám, oproti ní, jednu výhodu - když něco příležitostně požiju, nikdo mě nepozoruje! Jinak by se vědělo, že jedna jedenáctka stačí!
Ta moje zpěvačka mi přijde nedoceněná! Obrazně řečeno - sekaná, rohlík, hořčice - co na tom chcete vymyslet? Máme ale jedenadvacáté století! Rohlík - to snad ne? Přisypeme něco trávy a zakápneme trochou chutí umámy, ubratry a usestry - hlavně nedebužírovat postaru!
Tak jsem si tak právě vzpomněla na dobu, kdy jsem si v autobusu složila melodii k básni Michala Horáčka, zveřejněnou v jednom v časopisu. Doma jsem se ji pak pokusila zazpívat a nahrát a bylo mi jedno, že za otevřenými dveřmi od koupelny pere pračka. To, co nastalo, se nedá vymyslet!
„Dostal jsem, mistře, rány pěstí…“ - já, a pračka, v a mol (možná), na to „Beng, beng, beng, beng, beng… “ Výtečná nahrávka!
Takovýto úlovek se mi pak povedl ještě jednou. Seděla jsem v chalupě svých rodičů u televize a čekala jsem na závěrečné titulky slavného filmu. Proč? Proč, asi? Neviděli jste, kupříkladu, konec filmu Vzpomínky na Afriku? „Hóří ( teoreticky, C-G), už zase někde hóří… “ a bum! V příštích minutách uvidíte… No, tak nic!
Tentokrát to bylo lepší - asi „nepřetekli“! Tak si spokojeně nahrávám - píseň kulminuje, takřka orgasticky, ale co se to děje? Vzniká efekt, o jakém se vám jen tak nesní!
Moje poměrně dost muzikální, leč právě až příliš praktická, maminka, spláchla záchod!
Tak to má vypadat!
Tohle mě dnes napadlo a nebylo to u poslouchání některé z velkých adeptek na Českého slavíka! Sledovala jsem skupinku vesměs šikovných lidí, jenom si tu, na moment, trochu upřednostňuji…
Milá zpěvačko, opravdu netuším, co se dá přidat ke slavné kombinaci chutí! Sekaná, rohlík, hořčice - kdyby tě ty lanýže nebavily, tak já se hlásím!
Jako co se hlásím?
Jako pračka?
Ne! Ty zařveš to své a já na to „Ňaf ňaf ňaf ňaf ňaf.. !“
Ne!
To právě ne:
Já, hned poté, co se ty do toho zase opřeš, vydatně spláchnu!
