Článek
Před rokem (říjen 2023) mě oslovila na Praze 5 - Hlubočepy, paní, že prosí o peníze. Já odpověděla, že peníze jí nedám, když nevím, za jakým účelem je utratí. Jestli má hlad, dám jí dvě stravenky, přijala je. Současně mě poptala, jestli třeba by mi nemohla nějak vypomáhat, konkrétně hlavně s úklidem bytu, že ji budu platit, 200 Kč za hodinu. Usoudila jsem, že to dává smysl (mám své práce dost a 1× za měsíc, proč ne…). Začala ke mně docházet. Pravda, na začátku trochu stres, že co se může přihodit, ale řekla mi, že je sice bez domova, ALE nekrade. Poprvé jsem byla hodně opatrná, podruhé jsme si potykaly, snaží se, doma stejně neuchovávám žádné cennosti. Potřetí jsem potřebovala jít k lékaři, když byla u mě doma. Uklidila, odešla. Teď už je to pravidlem. Ona (Maruška) přijde, dohodneme, co je třeba, odejdu, vrátím se, doma vše, jak by mělo být. Jednou jsem ji poprosila, jestli bych se mohla přijít podívat k nim, kde s partnerem Gabim, bydlí. Po úklidu jsme se tam vypravily společně. Prohlédla jsem si jejich stan, kde vaří, jak řeší mytí a toaletu, seznámila se s jejím přítelem, kterého jsem také pozvala k sobě domů, Maruška uklízela, já a Gabi hráli karty. Oba jsou chytří, ve smyslu, že se orientují, čtou. Jasně popijou nějaké to pivko denně. Žebrají o peníze. Tady bohužel je fakt, že vypadají jako lidé na pokraji společnosti, takže je nikdo jen tak nezaměstná. Pracovat na plný úvazek se jim zjevně nechce, ale zase to dává svobodu v jiném smyslu toho slova. Šla jsem naprosto frustrovaná z práce, potkala jsem je před obchodem a spíš ze vtipu jsem nadhodila, komu že je lépe. Mně, která má sice fajn plat, vlastní byt (plus chatu u Berounky), ale celoročně total ve stresu, nebo oni, kteří bydlí ve stanu, jdou žebrat o peníze (a dostávají docela dost), nebo jdou na fárku (hrabání z popelnic, nebo u nich - lidé občas nandají jídlo, které vědí, že nevyužijí, jen do tašek u popelnic, či boty, oblečení…), ale nejsou ve stresu… Maruška ke mně nadále dochází, Gabiho potkávám pravidelně, nestydím se za to, že je znám. Vždy když je vidím, prohodím s nimi pár slov. Případně se mi nechce nosit těžkou tašku s nákupem, když potřebuju vyřídit další pochůzku, pohlídají mi ji). Nejsem sociální pracovnice, mám jen vysoké sociální cítění. Pomohla jsem jim vyřídit, v rámci své práce, některé záležitosti, spojené s možným budoucím důchodem. Marušce jsem nabídla možnost vyprání oblečení, nabití power banky, sprchu u mně doma. Je lehké někoho odsoudit, přitom těžko říci, kdo, kdy a jak skončí… Na tuto záležitost jsem naštěstí získala už i jiný úhel pohledu. Neodsuzuji. Když jdu do obchodu, vidím je na ulici, hřeším a koupím jim oběma po pivu. Gabi slavil narozeniny, koupila jsem jim chlazené, a Gabimu jsem i popřála. Dojal se, asi tím, že jimi neopovrhuji.
Nikdo nevíme, do jaké situace se dostaneme. Občas je fajn, někomu pomoci.
