Článek
Obědy za komunismu byly dotované státem a jídelní lístky se řídily přísnými normami, které určovaly nejen množství surovin, ale i skladbu jídel. Ovšem ne vždy šlo o výživu na prvním místě, dost často šlo hlavně o peníze.
Typické byly pokrmy jako „koprovka“, sekaná s bramborovou kaší, rybí filé nebo sladké buchtičky s krémem – a téměř povinný kompot, sladký a plný cukru, který s ovocem neměl nic společného.
Po roce 1989 se mnoho věcí změnilo, ale základní princip zůstal stejný: školní jídelna má poskytovat cenově dostupné, teplé a výživově vyvážené jídlo. Normy se upravily podle modernějších poznatků o výživě, do jídelníčků se dostalo víc zeleniny, celozrnné pečivo, ryby a méně cukru. Přesto je možné najít paralely s minulostí – systém dotací stále funguje, jídelny se řídí závaznými výživovými tabulkami a důraz na „teplý oběd pro každé dítě“ zůstal zachován.
Diskuse o školním stravování dnes často směřují k otázce, jak vybalancovat tradici a nové trendy. Některé školy zkoušejí bezmasé dny, více čerstvé zeleniny nebo vegetariánská jídla, zatímco jiné drží osvědčenou klasiku.
Jídelny se také snaží přizpůsobit dětem s potravinovými alergiemi a intolerancemi, což v dobách komunismu prakticky neexistovalo. A tak zatímco atmosféra ve školních jídelnách už není „podle jedné šablony“ jako kdysi, jejich role – nasytit všechny děti bez rozdílu – zůstává stejná už několik desetiletí.
Má naše školství vůbec šanci na to, aby se naše děti stravovali kvalitně a dobře?
