Hlavní obsah

Vzhůru do voleb

Foto: www.ChatGPT.com

Vzhůru do voleb

Jak jsem se z neznalého tvorby předovelbních kampaní stal znalým

Článek

Rozhodnutí padlo. Musím do politiky. A shodou okolností to bylo necelý rok před volbami do zastupitelstev obcí. To mi hrálo do karet, ani jsem nemusel dlouho čekat. Ale vyžadovalo to ode mě jednu důležitou věc. Předvolební námluvy.

A takové předvolební námluvy, to není jednoduchá věc. Obzvlášť když vlastně o politice víte minimum. Tedy alespoň o skutečném fungování politiky. Naštěstí ale máme zákony, které nám to jasně vysvětlují. Buď se k někomu přidám a budu na kandidátce, nebo do toho půjdu sám. To bych ale nejdřív musel posbírat potřebný počet podpisů svých spoluobčanů na podporu kandidatury. A pak bych do toho šel úplně na vlastní pěst. A protože už tehdá mi bylo jasné, že bez spojenců bych v té politice stejně mnoho nezmohl, rozhodl jsem se přidat k uskupení, které už fungovalo. A měl jsem štěstí. Oni po mně už taky pokukovali. Takže slovo dalo slovo a…

No jo, slovo dalo slovo, ale už tam se začaly ukazovat věci, které mi až později přišly docela vtipné. Když se totiž chcete přidat k někomu, koho vlastně znáte jen zpovzdálí, stejně tak trochu kupujete zajíce v pytli. Jdete do toho s určitou představou, určitým očekáváním a nějakými předpoklady. A čím pevnější jsou tyhle vaše představy, tím hůř se pak smiřujete s tím, když je to jinak.

Já si třeba řekl, že hodlám být opravdu upřímný a otevřený. Já jsem totiž přesvědčený, že naprostá otevřenost chrání společnost před politiky a politiky před pokušením dělat nepravosti. (Ale samozřejmě si uvědomuju, že existují věci, které se veřejnosti jen tak říct nemůžou.) A tak když jsem to na jednom takovém pohovoru řekl, můj protějšek se v tu chvíli asi trochu vyděsil. Alespoň tak mi to přišlo. A to i přesto, že ho považuju za zarytého demokrata. No prostě nesmíte mít moc pevné představy, aby vás nebolelo o ně přicházet.

Nuže, prošel jsem sítem (s velikými oky, protože uskupení potřebovalo patnáct lidí na kandidátku… a sežeňte si je, že) a stal se nezávislým členem uskupení. (O kterém jsem vlastně ani netušil, že má nad sebou stejně jednu z větších politických stran. Holt neproběhlo vstupní školení.) A začal jsem se cítit oprávněný kecat do toho, co hodláme nabízet. A jak už jsem napsal, blížily se volby. Takže proběhla nějaká setkání nad pivem, proběhla i setkání vážněji myšlená a začaly se rozdávat úkoly. Musíme připravit program do voleb. My to měli celkem jednoduché, stačilo pokračovat (uskupení bylo u kormidla a doufali jsme v pokračování), ale přesto si jeden říká, že by asi něco konkrétního do té kampaně dát měl.

Naštěstí dnes existuje umělá inteligence, a tak máte mávnutím kouzelné hůlky program včetně vysvětlení, jak k němu udělat kampaň. Scénář, rozplánování časů a tak všechno. Akorát teda nikdo vlastně neřekl, jestli to vytvořila AI, nebo ne. Prostě se to tak nějak položí na stůl a padne otázka, co si o tom myslíme. No, myslím si (a tady mluvím striktně za sebe), že jako proč ne, ale s velkým vykřičníkem. Taková AI totiž umí krásně napsat slohovou práci o dvaceti stranách bez myšlenky. Anebo házet myšlenky nalezené někde na webu. Přiznávám, že AI sám docela používám, ale je to nástroj. A když máte pocit, že ten, co to předložil, to ani pořádně nečetl, tak pak je ta lidská diskuze taková plochá.

No ale což, jsem nový, mladý a nezkušený. Třeba se to takhle dělá. Takže máme scénář k videím, kde představíme kandidáty. Každý něco řekne do kamery, pak se to sestříhá a budeme ukazovat, kdo za nás jde. A já jsem ochotný to natočit. A tak strávím asi dva měsíce naháněním lidí, kteří mají málo času nebo jsou příliš stydliví nebo se jim všeobecně moc nechce se ukazovat, abych je přinutil říct pár vět do kamery. (Otázka, jak si takoví lidé představují veřejnou funkci, ještě určitě přijde na přetřes.)

Dopadlo to. Každý měl ve scénáři pár vzletných vět, které nikoho neurazí a každého nadchnou. Pár z nás k tomu přidalo i svá vlastní vyjádření, která jsme chtěli předat voličům. A pak se to předá ke zpracování dalšímu ochotnému, který to nějak sestříhá. A zveřejní. Moje hlavní myšlenky, které bych chtěl dostat do lidí, byly ale zřejmě moc filozofické, takže jsem skončil u nicneříkajících vět o městě. Ale co už, stejně jsem si nemyslel, že mi to projde.

A jak se volby blížily a videa sbírala zhlédnutí, čekal jsem něco víc, něco dalšího. A tak jsem se jednou ozval s otázkou, zda nebudeme mít třeba nějaké setkání. „Přijďte se nás zeptat, na co chcete. My vám odpovíme, na co chceme.“ (Takhle by to bylo řečeno politicky.) Návrh se setkal se souhlasem. A tak se zorganizovalo setkání. Akorát teda moje představa (pravda, nevyjádřená) byla, že se potkáme na náměstí, v hospodě nebo prostě někde tváří v tvář. No, to mi nevyšlo. Ostatní to pochopili tak, že setkání bude online. Na Facebooku. V komentářích.

A tak jsem se vyrovnal se změnou své představy a zúčastnil se diskuze s občany. Nebylo to úplně fér, ale jsme jenom komunál, no ne? Když máte v místnosti pár lidí, kteří přemýšlejí, jak nejlépe odpovědět, tak to sice ve finále může znít dobře, ale není to opravdové. No jo, bylo před volbami. Raději to řekněme správně, než abychom se ztrapnili a pak museli něco vysvětlovat. Akorát tady teda zase narážím na představu, že když vím, co říkám, tak to dokážu i vysvětlit. No ne?

No, dopadlo to. Volby přišly a proběhly. A my jsme úplně nepohořeli. Nevyhráli jsme je sice (ten výraz je sám o sobě tak trochu nesmysl, ale o tom příště), ale já a pár dalších jsme byli zvoleni. A to se počítá.

Nebo ne?

A příště budeme tvořit povolební koalice…

Váš Lord Vetinari

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Další články autora

Doporučované

Načítám