Tři dny ve stopách Cyrila a Metoděje

Výchozím bodem pro dnešní, sedmikilometrovou okružní trasu je (bezplatné) parkoviště, které se nachází asi tři kilometry od města Koryčany.

S úsměvem na tváři vyrážím po žluté turistické značce k prvnímu z mnoha zajímavých míst, která mě dnes cestou čekají. Tím je Hradisko svatého Klimenta. Traduje se, že sem Cyril s Metodějem přinesli ostatky svatého Klimenta. Zároveň se jedná o významné archeologické naleziště z doby Velké Moravy s dochovanými valy a základy gotické kaple. Celé místo má až mystickou atmosféru, kterou si můžete zpestřit o nádherné tóny místní zvoničky. Na další ze zajímavých míst mě vede zelená značka, kterou po cca 1,5 kilometru vystřídá červená.

Tento zajímavý skalní útvar nese název Kazatelna a jedná se o středověkou pozorovatelnu s vytesanými schody, které vedou k železnému dvouramennému kříži. Podle pověsti tu kázal sám arcibiskup Metoděj. Místo se nachází přibližně v půlce trasy, a tak si zde dělám pauzu na svačinu a přitom si zkouším představit, jak to tu v minulosti mohlo vypadat.

Nutno podotknout, že většinu cesty procházím skrze nádherné bukové lesy, které mají obzvlášť teď na podzim neopakovatelnou atmosféru.

Tenhle balvan tu prý upustil sám Lucifer a já bych se tomu ani nedivil, protože z téhle osamocené, velmi úzké pískovcové skály jménem Kozel mi opravdu spadla brada.

Dalším zajímavým místem na této trase je zřícenina hradu ze čtrnáctého století jménem Cimburk. Na pokladně visí cedulka: V případě nepřítomnosti volejte na číslo… a tak volám a během několika málo okamžiků už platím vstupné, ke kterému dostávám tištěného průvodce a vyrážím si prohlédnout toto gotické opevnění, kterému se od roku 1994 aktivně snaží vdechnout nový život spolek Polypeje. Je zde vidět ohromný kus práce a milovníci historie musí být z tohoto místa nadšeni.

Cestou zpět ještě můžete doplnit vodu a energii u studánky s posezením a krásným jménem Paní.

Příjemně unaven se přesouvám na nocleh, pro který jsem strategicky vybral Hotel Buchlov, který se nachází v těsné blízkosti stejnojmenného hradu a je zároveň výchozím místem mého dalšího putování.

V okolí hotelu je naprosto fantastická krajina, takže ještě před (skvělou) večeří vyrážím na lov posledních slunečních paprsků a obhlídku okolí.

Od milé paní recepční dostávám historický pokoj, který zážitek z tohoto místa umocňuje ještě o něco více. V recenzích je mnoho chvály na zdejší wellness a teď už je tam i jedna ode mne. Tohle jsem přesně potřeboval, parádní finská sauna, vířivka a odpočinek při relaxační hudbě, paráda.

Za zády nechávám panorama královského a nikdy nedobytého hradu Buchlov a za svitu prvních paprsků slunce vyrážím na desetikilometrovou trasu, na jejímž konci mě čeká Velehrad, ale pěkně od začátku.

Celá trasa by šla projít po červené turistické značce, ale to byste se připravili o první z krásných zastavení cestou - Kapli svaté Barbory, místo které sloužilo jako pohřebiště majitelů buchlovského panství a najdete ji po necelém kilometru cesty po zelené. Místo má (nejen) ráno opravdu nádhernou atmosféru, a tak by byla škoda jej vynechat.

A teď už hurá na červenou, ke které vás asi po půl kilometru dovede značka žlutá. K dalšímu místu to je trochu z kopce a pak zase do kopce, takže hůlky přijdou vhod.

Dechberoucí výhledy, ale také dechberoucí cesta - to je Břestecká skála. Na její vrchol je potřeba si vyšlápnout cca 110 výškových metrů na poměrně krátkém úseku. S trochou opatrnosti se to dá zvládnout a rozhodně to stojí za to.

Cesta dále vede do malé obce Chabaně, na jejímž začátku vás uvítá nádherný, třiatřicet metrů vysoký Sekvojovec, který zde roku 1872 vysadil hrabě Zikmund II. Berchtold.

„To není země, to je zahrádka“ začalo mi hlavou znít, když jsem došel na vyhlídkové místo, ze kterého se otevírá nádherný výhled do širé krajiny a kde jsem poprvé uviděl věže velehradské baziliky, která je cílem mé dnešní cesty. Nemám kam spěchat a tak usedám na dřevěnou lavičku a několik dalších minut si v tichosti užívám kouzlo tohoto místa.

Pohled na pastviny s koníky mi zpříjemňuje poslední dva kilometry mé dnešní cesty.

Jsem tu. Velehrad, jedno z nejvýznamnějších poutních míst u nás a já znovu přicházím o dech, tentokrát ale už jen obrazně. Není divu, že v roce 1985 udělil papež Jan Pavel II. bazilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje prestižní ocenění Zlatá růže, které je udělované jen hrstce nejvýznamnějších chrámů světa, protože tohle místo je naprosto magické.

Procházkou po bazilice a jejím okolí končí mé putování a pomalu se vydávám k místu mého dnešního přenovocání, kterým je, jak se později ukáže, velmi strategicky položený Hotel Skanzen v nedaleké obci Modrá. Dostal jsem krásně prostorný a čistý pokoj s výhledem na nedaleký skanzen - jedno z míst, které chci zítra navštívit.

Báječná večeře (jak už je v tomto kraji zvykem), po které jdu omrknout jejich vyhlášenou degustační pálenkovou stezku, která se nachází v podzemí hotelu a je opravdu nádherně udělaná. Po náloži výškových metrů moje tělo a zejména kolena oceňují místní wellness.

Po královské snídani opouštím ubytování a přesouvám se jen pár desítek metrů do Expozice Živá voda. Možná už jste o tomto místě slyšeli a pokud jste tu, stejně jako já, ještě nebyli, tak rozhodně doporučuji navštívit. Hlavní atrakcí je osm metrů dlouhý podvodní tunel, kde kolem vás (dokonce i nad vámi) budou proplouvat různé druhy sladkovodních ryb. Ty největší z nich mají ke dvěma metrům a je to opravdu zážitek.

Na toto místo plynule navazuje Archeoskanzen Modrá a tady mi znovu spadla brada, protože tohle není žádné nudné muzeum, tohle je interaktivní replika opevněného sídliště z doby Velké Moravy, které bylo postaveno původními velkomoravskými postupy. Všude kolem vás volně pobíhají hospodářská zvířata a součástí areálu je i věrná rekonstrukce jednoho z nejstarších kamenných kostelíků na našem území. Pomyslnou třešničkou na dortu je Klenotnice Velké Moravy, která se nachází v obrovské trezorové místnosti přímo pod areálem. K vidění jsou zde v absolutní většině originální nálezy často nevyčíslitelné historické hodnoty.

Počasí bylo od rána trochu pochmurné, ale je tu ještě jedno místo, které bych chtěl vidět. Tím místem je poměrně nová a dnes již ikonická rozhledna Salaš, která se nachází nad stejnojmennou obcí a tvoří ji dvě do sebe zaklesnuté sedmičky. Od parkoviště k ní vede cesta do pěkného kopečku. Mé přání bylo nejspíš vyslyšeno a dešťové mraky pomalu střídají sluneční paprsky, které v této malebné krajině obratem rozehrávají nádherné divadlo.

Cestou zpět se ještě naposledy zastavuji v Bazilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje ve Velehradě, kde si při pohledu na její nádherné interiéry přehrávám v hlavě události posledních tří dnů a tak nějak tuším, že to nebude trvat dlouho a znovu vyrazím objevovat další z krásných zákoutí Východní Moravy.

Informace o Cyrilometodějské stezce najdete na oficiálním webu

Další tipy na krásné a udržitelné putování najdete na mém instagramu