Článek
Sobota, 5:00 ráno. Budík řve a já si říkám: „Co se děje? Vždyť je víkend!“
Ale pak mi dojde, že je sobota — a to přece znamená jediné: blešák!
Touha po tom, co dnes ulovím, je pro mě lepší než dvojité espresso.
Takže vyskočit z postele a hurá — směr údolí pokladů!
Hned u prvního stánku, ještě za tmy, si baterkou přisvicuji na šperkovnici plnou přebrané bižuterie. A tam – malá brož s hokejkou a perličkovým míčkem. Vypadá to spíš jako suvenýr z okresního přeboru, ale má svoje kouzlo.
Prodavačka povídá: „Dvacet korun.“
Já na to: „Tak za dvacku beru i hokejku s míčkem!“
A v tu chvíli jsem věděl, že dneska bude dobrý den.

A taky že jo.
O pár kroků dál potkávám známou prodavačku (jo, tu, od které jsem už jednu sobotu kupoval také stříbrné prsteny).
Tentokrát na stole leží zipový sáček. Už z dálky, jedním okem, jsem viděl, že tohle bude stříbro. Nemusel jsem ani vytahovat lupu. A měl jsem pravdu: celý set prstenů a náušnic s tyrkysem, punc 925. Cena? Padesát korun. To si říká o „do kapsy s tím a tvářit se nenápadně“.

Vedle si všimnu pár obyčejně vypadajících korálů. Jenže oko vidí – a zapínání prozradilo punc 925. Takže přihazuju i je. A aby toho nebylo málo – nádherné korále z lapisu lazuli. Ten temně modrý kámen se zlatavými tečkami pyritu a bílými žilkami kalcitu vypadá skoro jako noční obloha. Každý kus po třiceti korunách. Nosit v igelitce truhlu pokladů – to je ten nejlepší pocit.

Jdu dál a prohlížím všechny ty zajímavé věci na stolech. Sem tam kouknu i pod ně — často se právě tam schovávají ty nejlepší poklady.
Zastaví mě známý obchodník se stříbrem. Obvykle nabízí prstýnky a řetízky, a naposledy jsem od něj odcházel o tři tisíce lehčí.
Dnes přede mě rozložil pár prstýnků — nic, co by mě zvedlo ze židle — a pak vytáhl dvě starožitné stříbrné vidličky s puncem 800.
„Kolik?“ ptám se.
„Pět set kus,“ povídá.
Chvíli přemýšlím – tisíc korun není málo. Ale vzpomenu si, že podobný kousek jsem už kdysi střelil na Aukru za šestnáct stovek. A tak si říkám: „Stříbrné vidličky se nevidí každý den. Beru!“ A i kdyby to hodilo jen půl tisíce navíc, pořád dobrý.

No a pak přišel moment, kdy jsem si připadal jak Indiana Jones mezi šperkovnicemi. U jednoho pána vyhrabu starou minci a pár stříbrných zlomků. Po očištění se z mince vyklubala říšská dvoumarka z roku 1938. K tomu ještě retro digitálky Casio – s kalkulačkou! Prodavač tvrdí, že fungují. Jo, jasně, bez baterky… Ale risknul jsem to za 300 Kč. Přihodil jsem ještě pár drobností a za 600 jsem odcházel se stříbrem a nefunkčními „děly“.
Cestou domů zastávka na baterky. Výměna a hele! Hodinky běží. Radost jak malý kluk, co si našel první digitálky. Teď už jen sehnat pásek a budu frajer.

Jenže opravdový jackpot dne přišel, když jsem zabloudil k pultíku, kde jsem snad nikdy nic nekoupil. Na stole krabička od sběratelských karet Fortnite. Vezmu ji, zatřesu – cinkne bižuterie. Říkám si: „Proč ne…“ (no dobře, kecám, já bych se v tom hrabal i kdyby tam byly šroubky). A hele – řetízek. Už z dálky jiný odstín. Mrknu na zapínání – a tam krásně vyražené 333. Osmikarátové zlato!
Srdce mi poskočilo. Nenápadně se ptám: „Kolik za něj chcete?“
„Třicet korun,“ povídá pán.
Třicet! Já v duchu: „To si děláte srandu, že jo?“ Zaplatím tři pětky, schovám řetízek a tvářím se, že se nic neděje. Doma vážím – 3,5 g. Osmikarátové zlato se vykupuje kolem 700 Kč za gram. Takže třicet korun proměněných na 2400 Kč. Můj první zlatý úlovek na blešáku!

Cestou domů si v duchu přehrávám celý den. Od brože za dvacku, přes tyrkysovou sadu, puncované korále, stříbrné vidličky, až po retro Casio a ten zlatý jackpot. A říkám si: možná štěstí, možná náhoda… Ale hlavně ten pocit, že někde mezi hromadou harampádí vždycky čeká něco, co má cenu.

Tak schválně – co byste si nechali vy? Tyrkysovou sadu v sáčku, stříbrné vidličky, nebo řetízek ze zlata za cenu dvou piv?
Pokud tě zajímá, co ulovím příště, a baví tě číst příběhy z mého lovu, dej prosím sledovat, ať ti žádný podobný kousek neuteče!
#LovecPokladůZBlesáku #MůjBlešákovýDen #PokladyNaStolech #RanníLov #KouzloStarýchVěcí#Blesak #BlešíTrh #LovecPokladu #VintageNález #StaréPoklady #Antik #Sbírky #RetroVěci #Kuriozity