Článek
Jste doma stále s rodiči. Je vám více než třicet pět let a sami cítíte, že byste měli zvednout kotvy. Ale ne moc. Stále tak udržujete status quo. Nic se vám moc nechce měnit, protože si uvědomujete, že to není jen tak. V médiích stále narážíte na články na o bytové krizi, a to vám stačí. Je to tak trochu vaše alibi. Máte se na co vymluvit. Otázka ale zní.
Před kým?
Především sami před sebou. Možná i před těmi rodiči. Možná i od nich občas slýcháte, že už by jste si měli zařídit život, za který budete stoprocentně zodpovědní. Ale možná taky ne. Třeba je vaše máma ráda, že vás může opečovávat. Ráda vám připraví snídani a svačinu do školy. Vlastně do práce. Pokud tedy pracujete. Tak plyne den za dnem a ve vašem životě se nic zásadního nemění. Je to vlastně pro vás velmi pohodlné. Svým způsobem i pro tu mámu. Ale možná taky ne. Jen vás má natolik ráda, že vám to nechce říct na rovinu. Třeba tím trpí, ale bojí se vám to vysvětlovat. To, že už je z té neustálé starosti o vás unavená. Možná, že někde ve skrytu duše touží přestat se starat o vás a začít se starat o sebe. Užít si života, dokud má ještě nějakou sílu. Je možné, že to tušíte i vy. Kdyby jste se jí někdy podívali zhluboka do očí, třeba byste to tam uviděli. Všechnu tu starost a touhu si konečně odpočinout. Stále si však říkáte, že to ještě není tak hrozné. Ale možná to už tak hrozné je, jenom vám se nechce se zvednout zadek a začít to řešit.
Ale jednou to řešit budete muset, protože jednou tu máma nebude. To bude opravdu ta vaše životní změna.
Opravdu to tak chcete?
Nebylo by lepší se kolem sebe rozhlédnout a vylézt z té ulity pohodlnosti? Vypnout televizní seriál na Netflixu a začít přebírat zodpovědnost za všechny stránky svého života? Začít hledat řešení své situace a podnikat postupně kroky. Protože ten kdo hledá řešení, řešení nakonec najde. Ten kdo řešení nehledá nenajde nic. A zbyde mu pouze možnost hledat nějaké alibi, proč to nejde.
Chápu, že dnes je to s bydlením složité, o tom žádná. Ale o to víc je dobré se tím zabývat v předstihu. Nejen bydlením, ale i možnostmi jak se dostat na takovou úroveň, aby to bylo možné.
Možnost volby máme všichni stejnou. Tou první je ta, že to necháme tak jak to je. Nic se nenaučíme a zůstaneme ve své slabosti. Ta druhá způsobí, že se staneme silnějšími. Kvalitnějšími lidmi a většími osobnostmi. Což bude mít pozitivní vliv na všechny kolem vás. Ono vždy platí pravidlo.
„Silní jedinci vytvářejí dobré časy, dobré časy vytvářejí slabé jedince a slabí jedinci vytvářejí špatné časy. A špatné časy vytvářejí silné jedince.“
Kde myslíte, že právě jste?
