Článek
Opatřen je nadpisem „Vltava Bedřicha Smetany je až moc podobná izraelské hymně. Nejde o náhodu, Smetana si motiv půjčil“. Důvod mého pousmání: o této záležitosti mi vyprávěl už v dětství můj otec, sám muzikant zaměřený na církevní hudbu. Jen prozradím že mi za dva roky bude sedmdesát.
Onu podobnost pasáže z Vltavy s písní Kočka leze dírou a Hatikvou, a bezpochyby ještě jinými skladbami, jsem vždy vnímal nanejvýš jako zajímavost, kterou jsem vzal na vědomí – a tím to skončilo. Vltava je Vltava a Hatikva je Hatikva.
Víc mě lákalo něco jiného. Napsat na nápěv izraelské Hatikvy český text. Dlouho jsem tomu pokušení odolával, až jsem se do toho nakonec pustil. Má dvě sloky, obě se vztahují ke dvěma starověkým tragédiím izraelského (židovského) národa, zničení Prvního (586př. n. l.) a Druhého (77 n. l.) letopočtu. Do závěru jsem zakomponoval princip naděje, neboť právě o tom izraelská národní (a od roku 2004 oficiálně státní) hymna je, Hatikva = Naděje.
Melodii jsem na několika místech kvůli českému textu mírně upravil, to ale na celkové vyznění nemá žádný vliv.
Protože přikládám i notový záznam a akordy, musím uvést, že jsem použil systém molové akordy – malá písmena, durové – velká.
Hatikva s českým textem autora článku.
HATIKVA (text)
1. sloka
Nocí bloudí stráž, v dáli hlas šófaru zní,
judskému trůnu k poctě poslední.
Prchl král Sedechiáš, jat, v poutech oslepen,
s ním národ Smlouvy v Bábel uveden.
Refrén I
Pláč na březích řek babylonských svál píseň ze rtů sáronských.
V té zemi stínů, s cejchem otroků, zástup s nadějí hledí k vlasti proroků.
Vstříc městu svému, vyvolenému,
tam kde Tvůrci sám vztyčí zlatoskvoucí Chrám.
2. sloka
Čas dal žalu tvář, místo svaté halí dým,
syn Říma vchází do bran s vojskem svým.
Hasne svící sedmi zář, Dům Tóry mizí v tmách,
pláč hrůzu stíhá, zmar překročil práh.
Refrén II
Až chmurných cest v branách století žár víry spálí prokletí,
vrátí se Judští k Hoře chrámové, tam kde Zákon ctili kněží i králové.
Jeruzalém na věky bude stát
a nad Sionem hvězda Davidova vlát.
