Článek
Nejde o doping ani korupci. Jde o do nebe volající diskriminaci jedné výpravy. Politicky motivovanou diskriminací. A skandální je také to, jak se k celé věci staví některé mezinárodní sportovní instituce. Scénář není nový. Příslušná federace svěří pořádání světového šampionátu muslimské zemi – a můžeme si být jisti, že nastanou problémy. Tedy v případě, že se na akci kvalifikují také reprezentanti Izraele. Tak jako v tomto případě. Na MS do Indonésie se chytali tři gymnasté a tři gymnastky. Mezi nimi Artem Dolgopjat, z jehož úspěchů v prostných jmenujme zlato na OH v Tokiu 2021, titul mistra světa z Antverp 2023 a dvě první místa na mistrovství Evropy, v roce 2020 v Mersinu (Turecko) a o dva roky později v Mnichově.
Desátého října přišel šok. Indonéské úřady oznámily, že izraelské výpravě neudělí víza, přestože pořadatelská země má povinnost sportovcům všech zemí, které se kvalifikují, účast na mistrovství umožnit. Z toho logicky vyplývá, že by měla o pořadatelství přijít, případně být postižena citelnými sankcemi, pakliže by této povinnosti nedostála. Že tímto způsobem trestat lze, dokazuje případ z roku 2023. Tehdy měla Indonésie hostit fotbalové MS hráčů do 20 let. Zachovala se stejně hanebně jako nyní – z politických důvodů nepovolila izraelské fotbalové reprezentaci vstup do země. FIFA to vyhodnotila jako porušení povinností hostitelské země, pořadatelství Indonésii odebrala a šampionát narychlo přesunula do Argentiny. Izraelská dvacítka tehdy skončila na bronzové pozici. Indonéští fanoušci to nesli nelibě, nicméně činitelé tamního režimu se nepoučili.
Zklamaní jsou z toho v Izraeli všichni, především ale Artem Dolgopjat: „Od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že se nezúčastním nadcházejícího mistrovství světa, dostávám záplavu zpráv. Jsem šokován a velmi smutný, zejména z toho, že nedostanu příležitost reprezentovat svou zemi se ctí a obhájit svůj titul mistra světa, který jsem získal v Antverpách 7. října 2023, shodou okolností v jednom z nejtěžších dnů, které jsme jako národ zažili.“ (Masakr Hamásu na jihu Izraele snad netřeba připomínat.) Z tohoto hlediska je indonéská svévole obzvlášť hanebná. Předseda Izraelské gymnastické asociace Avi Sagi k tomu řekl: „Je to pro nás těžké a velké zklamání. Naši sportovci se měsíce připravovali na to, aby mohli Izrael důstojně reprezentovat a nyní litujeme, že jim bylo toto právo odepřeno. Uděláme vše pro to, aby se takové incidenty v budoucnu neopakovaly.“ Bez servítků situaci hodnotila Jael Aradová, předsedkyně Izraelského olympijského výboru: „Zrušení víz indonéskou vládou a chování Mezinárodní gymnastické federace je skandální. V uplynulém týdnu se sportovní lídři z celého světa, včetně vedení MOV a samotné prezidentky Coventryové, snažili o změnu rozhodnutí s jasným vědomím, že přijatá opatření jsou v naprostém rozporu s olympijskými hodnotami, pravidly Mezinárodní gymnastické federace a Olympijskou chartou, která zakazuje politické zásahy do sportu. Největším zklamání je ale přístup prezidenta Mezinárodní gymnastické federace.“ Dodala, že Indonésie si nezaslouží být hostitelem globálních sportovních soutěží a ujistila, že Izraelci budou na všech úrovních usilovat o to, aby tím hostitelem nebyla.
Izraelští činitelé nezůstali pouze u slovních vyjádření, ale řešili tuto nechutnost právní cestou. Pokud někdo čekal, že se Mezinárodní gymnastická federace (FIG) Izraele a jeho práva zúčastnit se jakartského šampionátu zastane, dostalo se mu ledové sprchy. Ještě 10. října si FIG pospíšila s prohlášením, v němž uvedla, že „bere na vědomí rozhodnutí indonéské vlády nevydat víza izraelské reprezentaci“ a že „uznává obtíže, s nimiž se hostitelská země při organizaci této události potýkala“. Pak alibisticky dodala: „FIG doufá, že co nejdříve bude vytvořeno prostředí, ve kterém sportovci z celého světa budou moci sportovat bezpečně a v klidu.“ Odpornější pokrytectví aby člověk pohledal. A o jaké „obtíže“ se mělo jednat? Šlo o hnusnou protiizraelskou kampaň (veřejnost, islámské organizace, politické síly), jejímž cílem bylo vytvořit v zemi nenávistnou atmosféru vedoucí k tomu, aby Izraelcům bylo znemožněno na šampionátu soutěžit. To se bohužel podařilo, přičemž FIG tuto nehoráznost pasivně přijala.
V pátek 10. října podala Izraelská gymnastická federace žalobu na přístup federace FIG v této věci k Mezinárodní sportovní arbitráži (CAS). V ní žádá, aby výše uvedené prohlášení FIG bylo zrušeno. Izraelská strana argumentovala tím, že stanovy FIG vyžadují, aby výkonný výbor federace v případě, že nejsou udělena víza všem reprezentacím účastnícím se daného šampionátu, přijal patřičné rozhodnutí. (Ne že strčí hlavu do písku.) Nepřijetí rozhodnutí tudíž znamená popření spravedlnosti, čímž dochází k diskriminaci jedné členské asociace. CAS se ovšem přiklonila k názoru federace FIG, že nedisponuje pravomocemi v oblasti vydávání vstupních víz v Indonésii a že skutečnost, že indonéské orgány odmítly udělit víza izraelským občanům, leží zcela mimo její kompetenci. Tedy: do nebe volající alibismus. FIG samozřejmě nemá kompetenci v oblasti udělování víz hostitelskou zemí, ale má pravomoc takovou zemi, která porušuje její pravidla, sankcionovat. (Viz případ MS fotbalistů do 20 let uvedený výše.) K tomu všem chybí dvojí: odvaha a dobrá vůle. Tato žaloba byla arbitráží CAS definitivně zamítnuta. V druhé žalobě, podané v pondělí 13. října, šest izraelských gymnastů postižených indonéským zákazem požaduje, aby CAS nařídila federaci FIG přijmout nezbytná opatření zajišťující účast Izraele na mistrovství, nebo šampionát přesunout na jiné místo, případně ho zrušit. Také tato žaloba byla zamítnuta, nicméně nikoli definitivně, je zde možnost odvolacího řízení, ovšem vzhledem k tomu, že šampionát začíná 19. října, byla izraelské výpravě z časových důvodů definitivně vystavena stopka.
Hanebnou tečku za tímto aktem diskriminace udělala federace FIG, když v reakci na verdikt CAS 15. října uvedla, že ho bere na vědomí, znovu zopakovala, že nemá pravomoc vydávat vstupní víza do Indonésie (což po ní nikdo nechce) a že rozhodnutí orgánů Indonésie zamítnout víza izraelským občanům je zcela mimo její kompetenci a kontrolu (to jistě, přesto má ale povinnost zajistit, pakliže svěří šampionát muslimské zemi, aby se ho mohli zúčastnit všichni, kdo se kvalifikují). Dále zdůraznila, že jako mezinárodní sportovní federace je politicky neutrální a jedná striktně v rámci svých stanov a předpisů, jakož i v souladu se zásadami neutrality a nediskriminace, které jsou základem olympijského hnutí (což je v tomto případě lež). V závěru pak nechyběla nezbytná dávka krokodýlích slz: „FIG hluboce lituje této nešťastné situace a jejího dopadu na postižené sportovce. Znovu potvrzuje svůj neochvějný závazek zajistit, aby všechny soutěže FIG zůstaly otevřené všem způsobilým gymnastům v souladu s jejími pravidly a předpisy, bez ohledu na jejich národnost nebo osobní charakteristiku.“ Něco tak falešného slušně komentovat snad ani nelze.
Smutný závěr: pokud CAS nedokáže rozhodnout v souladu se zásadami fair play a olympijskými a sportovními principy v kauze, která je jasně diskriminační a vrcholně nespravedlivá, nemluvě o nepřípustné politizaci sportu, pak se musíme ptát, k čemu taková instituce vlastně je. Jedině snad k tomu, aby se lidé nenávidějící Izrael zalykali radostí.
Epilog
Alespoň částečnou morální satisfakcí pro Izrael je prohlášení Mezinárodního olympijského výboru (IOC) z pátku 19. října 2025. V něm je mimo jiné uvedeno, že IOC se s velkým znepokojením dozvěděl, že indonéská vláda zamítla izraelskému gymnastickému týmu, včetně sportovců a funkcionářů, víza pro vstup do země na nadcházející 53. mistrovství světa ve sportovní gymnastice. Pokračuje: „Principiální postoj IOC je velmi jasný: všichni způsobilí sportovci, týmy a sportovní funkcionáři musí mít možnost účastnit se mezinárodních sportovních soutěží a akcí bez jakékoli formy diskriminace ze strany hostitelské země, v souladu s Olympijskou chartou a základními principy nediskriminace, autonomie a politické neutrality, kterými se řídí olympijské hnutí. Je proto přímou odpovědností hostitelské země, organizátora a přímo dotčených sportovních organizací zajistit, aby tato zásada byla plně dodržována a aby příslušné orgány hostitelské země předem poskytly veškeré nezbytné záruky.“ IOC dále připomíná, že od okamžiku, kdy se o situaci kolem neudělení víz dozvěděl, „byl na všech úrovních v kontaktu s Mezinárodní gymnastickou federací (FIG), zástupcem IOC v hostitelské zemi, jejím národním olympijským výborem a indonéskou vládou, aby pomohl najít řešení. Bohužel se však žádné řešení nalézt nedařilo“. V závěru IOC vyjadřuje „hlubokou lítost nad touto situací, zejména po pozoruhodném kroku vedoucím k mírové dohodě na summitu v Egyptě, jehož svědkem byl také indonéský prezident“. Současně IOC sdělil, že jeho exekutivní výbor se bude touto situací na svém příštím zasedání zabývat a zdůrazňuje: „Sport musí zůstat pro sportovce bezpečným prostředím, v němž si mohou plnit své sny; sportovci nesmí nést odpovědnost za politická rozhodnutí.“
Jsou to sympatická a ocenění hodná slova podpory pro izraelský tým postižený nehoráznou diskriminací, ale ta nic nezmění na tom, že izraelským sportovním gymnastům byl skandálním a hanebným způsobem odepřen přístup na jakartský šampionát - byli nespravedlivě vyřazeni z možnosti soutěžit a jejich právo na spravedlivou sportovní účast bylo brutálně porušeno.“ Nebude-li za tuto opovážlivost Indonésie potrestána, pak bude náš svět, včetně světa sportu, zase o poznání zvrácenější.
