Článek
Netvrdím, že Donald Trump dělá všechno špatně. Mnohé ano, mnohé ne. Při prezentaci svých skutečných, byť často jen domnělých úspěchů by se ale měl držet hodnoty, kterou my, Češi, máme jako národní motto. Jde o „pravdu“, u nás ve spojení s přísudkem „vítězí“. A mnozí z nás jsme na zaměňování pravdy za nepravdu, potažmo lež, poněkud alergičtí.
Přiznám se, prokousal jsem se přepisem Trumpova proslovu proneseného v sále Sněmovny reprezentantů – a nebylo to snadné. Zejména pro člověka od dětství vychovávaného ve skutečném křesťanském prostředí a v úctě a pokoře před Nejvyšší autoritou – Stvořitelem, u vědomí toho, že proti Němu jsme všichni příliš bezvýznamní, abychom se jakkoli nadýmali pýchou a přehnaným sebevědomím. Takto založen obtížně snáším Trumpovu posedlost vlastní důležitostí, jeho egocentrickou teatrálnost či megalomanské pojetí sebe sama. Toto občas vztahuje svým přepjatým způsobem i na americký národ, který je jistě úžasný (bez ironie), ale totéž platí i o národech jiných. Proto, když jsem hned v úvodu jeho řeči narazil na slovní spojení, že Američané jsou „nejneuvěřitelnější a nejvýjimečnější národ, který kdy existoval na tváři Země“ (the most incredible and exceptional nation ever to exist on the face of the Earth), bylo mi jasné, co mě čeká. Festival superlativů.
Na to si člověk do jisté míry zvykne: skousne to, ale nestráví. Ještě nesrovnatelně větší potíž mám s tím, když státník, lídr svobodného světa, neříká pravdu, předkládá světu její falešnou interpretaci, vlastní pokřivenou a účelově zmanipulovanou realitu, polopravdy a dokonce lži. Jenom aby dokázal, že on je tím nejlepším ze všech, kteří kdy přišli před ním.
Pokud si Donald Trump myslí, že nejvýjimečnějším národem na planetě jsou Američané, pak sám sebe usvědčil z toho, jak málo zná Bibli, ačkoli ho přinejmenším jeho okolí pasuje do role „bojovníka za lidi víry“, jak nedávno řekl na výroční konferenci Národních náboženských vysílatelů ministr obrany Pete Hegseth. V Bibli je jasně napsáno, že vyvoleným národem je v Božích očích a z Jeho suverénního rozhodnutí lid Abrahama, Izáka a Jákoba, tedy lid izraelský, nikoli americký.
●
Jedna stručná pasáž v Trumpově řeči se týkala také nás; jde o výši obranných výdajů zemí NATO. Prezident pravil: „A země NATO, naši přátelé a spojenci, a jsou to naši přátelé a spojenci, se právě na mou velmi důraznou žádost dohodly, že budou platit pět procent HDP na vojenskou obranu místo dvou procent, která neplatili; my jsme za ně platili téměř vše. Teď platí pět, místo aby neplatili. A získat těch pět procent bylo něco, o čem všichni říkali, že k tomu niky nedojde, že se to nemůže stát. Dosáhli jsme toho opravdu snadno na jedné schůzce a je to velký rozdíl oproti dvěma procentům, která nebyla placena. Platili jsme náklady mnoha z nich. Jen velmi málo z nich to platilo. Teď je to pět procent a tím je to splněno.“
Z Trumpova vyjádření by neinformovaný jedinec mohl nabýt dojmu, že všechny členské země Organizace Severoatlantické smlouvy dávají ročně na obranu pět procent HDP – a že problém je vyřešen. Pravda to ovšem není. Na summitu aliance v Haagu loni v červnu se sice spojenci dohodli na obranných výdajích ve výši oněch pěti procent, nikoli ale okamžitě, nýbrž v dlouhodobém horizontu do roku 2035. Prezidentovo sdělení bylo tedy zavádějící, v podtextu motivované snahou podvědomě posluchačům vsugerovat myšlenku – já jsem je musel přesvědčit, aby zvýšili příspěvky na pět procent HDP a přestali Spojené státy zneužívat. Částečně pravdu má, pro evropskou část NATO se jednalo o „budíček“, nicméně realita kolem „pěti procent hned“ je jiná.
Z toho plyne, že pracuje-li Donald Trump s numery tak jako v případě právě uvedeném, a že těch čísel v projevu nebylo málo, pak si musíme klást otázku, nakolik byla letošní řeč O stavu Unie důvěryhodná.
●
