Článek
Byl jsem něčeho takového svědkem 8. června. Uvědomil jsem si, jak zavádějící takový nadpismůže být. Ne nepravdivý, ale zavádějící. Chybí mu kontext. A ten má následující posloupnost. Nejprve teroristé Hizballáhu porušili příměří a zaútočili na severní Izrael. V neděli 7. června přistoupil Izrael k odvetě - provedl jednorázovou operaci v bejrútské čtvrti Dahíja, která je baštou Hizballáhu. Ještě téhož dne byl Izrael napaden raketami vystřelenými z Íránu a teprve potom zareagovalo izraelské letectvo, časně ráno v pondělí 8. června, na vojenské cíle na západě Íránu a v jeho centrální části. Pokud ignorujeme toho pořadí událostí, staneme se obětí dezinformace a oběti přisoudíme roli agresora a naopak.
Že se nejnovější vývoj na íránské frontě nelíbí prezidentu Trumpovi, je pravda (ještě o něm bude řeč), ale ruku na srdce – počínaly by si USA jinak, kdyby jejich nejsevernější státy na Středozápadě byly pod permanentními raketovými a dronovými útoky teroristických geril operujících v Kanadě, přičemž kanadská vláda by nebyla schopná proti těmto gerilám účinně zakročit? (Takové poměry panují v Libanonu.)
Nejnovější situaci se věnuje ve své analýze v novinách The Jerusalem Post redaktor Alex Winston. Ve výmluvném titulku: “ Proč Izrael nemohl nechat íránský raketový útok bez odpovědi“. Rozebírá dva úhly pohledu, Trumpův a izraelský.
Postoj amerického prezidenta Donalda Trumpa je zřejmý. Podle serveru Axios je americký prezident podle svých slov „velmi blízko konečné dohodě s Íránem“ a tudíž do jeho koncepce nezapadá současná výměna vojenských akcí, neboť by mohla zhatit probíhající jednání. Proto Trump vyzval izraelského premiéra Netanjahua, aby se zdržel odvety, jmenovitě vůči Hizballáhu v Bejrútu, a když už k íránskému útoku a izraelské reakci došlo, pojal to tak, že Írán udeřil, Izrael udeřil a tím by to mohlo skončit. Alex Winston soudí, že z pohledu Washingtonu to smysl dává. Prezident se snaží udržet jednání s Teheránem a zabránit obnovení otevřené regionální války. Poukázal na to, že íránský útok (ze 7. června) „nikomu neublížil“ (bez komentáře) a prezentoval celou věc jako omezený incident, po němž lze pokračovat v diplomatických jednáních.
Z izraelského pohledu však tento pohled přezírá podstatné souvislosti.
„Kdyby Izrael nechal útok bez odpovědi, vyslal by Teheránu poměrně jasný signál. Hizballáh by mohl nadále ignorovat jakékoli příměří a útočit na Izrael a jeho vojáky podle libosti, zatímco každá izraelská reakce vůči libanonským teroristům by mohla být Teheránem označena za provokaci. To by Íránu umožňovalo přímo ostřelovat Izrael s předpokladem, že americký diplomatický tlak bude Jeruzalému svazovat ruce. Takový model odstrašení je neudržitelný,“ píše ve své analýze Alex Winston.
Pokračuje, že íránský raketový útok měl prověřit, zda Izrael ještě může samostatně rozhodovat o své obraně, nebo musí své kroky podřizovat probíhajícím jednáním mezi Washingtonem a Teheránem, přičemž znepokojivý je už samotný fakt, že takový test mohl provést. Nelze tvrdit, že mezi Izraelem a USA kvůli rozdílnému přístupu k Íránu panuje zásadní rozpor. Ovšem po incidentu z minulého týdne, kdy Trump měl označil Netanjahua za „zatraceně šíleného“ (slušnější verze sousloví „f****ing crazy“), se nelze zbavit dojmu, že mezi prezidentem a premiérem panuje jisté napětí.
Alex Winston svoji analýzu uzavírá, že výše zmíněný incident mohl znamenat pouze krátkodobou eskalaci typu „oko za oko“, po níž se situace opět uklidní. „Stejně tak je ale možné, že došlo k drobnému posunu v rovnováze sil – způsobenému rostoucím přesvědčením Íránu, že Trump natolik touží po dohodě, že bude ochoten brzdit jakékoli izraelské plány. Írán nezaútočil na Izrael kvůli úderu na Teherán, Isfahán ani na některé z jeho jaderných zařízení. Reagoval na izraelský útok proti Hizballáhu, který po mnoho měsíců působí obyvatelům severního Izraele značné utrpení. Pokud by Teheránu bylo dovoleno vypálit rakety na Izrael po každém izraelském úderu proti Hizballáhu, získal by Hizballáh faktickou strategickou imunitu,“ píše autor analýzy.
To by podle něj znamenalo, že po každém incidentu na severní hranici by izraelská obrana podléhala íránskému vetu. Něco takového je absolutně nepřijatelné. Platí tudíž, že pokud by Izrael nechal íránskou provokaci bez odpovědi, vyšel by vstříc prezidentu Trumpovi, ale současně by vytvořil nanejvýš nebezpečný precedens. Za sebe dodám: sebevražedný precedens.
Slovo autora blogu.1) Považuji za chybu, že vojenská mise Epic Fury (v Izraeli Roaring Lion) byla předčasně přerušena, aniž by bylo dosaženo všech hlavních cílů – likvidace íránského jaderného a balistického programu, a eliminace íránských schopností podporovat své teroristické proxy spojence v regionu. Osobně jsem jano nikoli cíl, ale bonus vnímal případný pád nynějšího teokratického autoritativního režimu. 2) Izrael nesmí být ve svém obranném protiteroristickém úsilí nikým a nijak omezován, a to ani americkou administrativou, což konstatuji při plném vědomí toho, jak zásadní je pro Izrael vojenská pomoc USA. Kdyby byly Spojené státy a kterákoli země svobodného světa vystavena stejné teroristické hrozbě jako Izrael a nereagovala by stejně jako Izrael, pak se musím zeptat, jak si cení své nezávislosti a jak plní svůj elementární závazek garantovat bezpečí vlastním občanům.
●
Volně podle webu novin The Jerusalem Post.
