Článek
Irská strana, která patří v Evropě mezi nejaktivnější, pokud jde o protiizraelskou propagandu, udělala ze sportovního duelu neskutečný zpolitizovaný cirkus. Nabídla světu ilustraci toho, jak obludných výšin může politizace sportu dosáhnout. Nejprve se vedly obsáhlé diskuse o tom, jestli proti Izraelcům vůbec nastoupit. Důvod? Irové stojí ve válce proti terorismu, která byla Izraeli po agresi Hamásu & spol. ze 7. října 2023 vnucena, na straně palestinských Arabů – a tedy na straně agresora. Pak se v týmu hlasovalo: většina usoudila, že bojkot Izraele by irský národní tým vyšel draho, a tak se nakonec hrálo.
Nicméně irští fotbalisté si neodpustili kaskádu nezdvořilostí, kterými pošlapali elementárního ducha fair play. Žádné podávání rukou a jiná obvyklá gesta, při hraní izraelské hymny Hatikvy demonstrativně sklonili hlavy, na pažích měli černé pásky. Bezprostředně po zápase bez dalšího opustili hrací plochu. Podle webu listu Jerusalem Post na protest proti tomu, že museli proti izraelskému týmu nastoupit. Nebylo vyhnutí, ve skupiny 3 Ligy B mají kromě Izraele za soupeře Rakousko a Kosovo. Dlužno dodat, že odveta 4. října se nebude hrát v Irsku, ale v srbském městě Baška Topola. Irové by na svém území „sionisty“ zřejmě nesnesli.
Jerusalem Post připomíná, že podle pravidel UEFA jsou černé pásky povoleny v případě všeobecně uznávaných tragédií, během období státního smutku či v souvislostí s úmrtím významných fotbalových osobností. Jejich použití vyžaduje předchozí schválení ze strany UEFA. Například o den dříve nastoupila ve skupině A3 ve Wembley Anglie k zápasu proti Španělsku se schválenými černými páskami, aby uctila památku své fotbalové legendy Kevina Keegana, který zemřel 20. července. Jestli obdržela obdobný souhlas také reprezentace Irska, není v této chvíli známo.
O irské neutralitě
V této souvislosti stojí za pozornost obsah příspěvku na síti X, který napsal izraelský ministr zahraničí Gideon Saar. Připomíná, že v květnu 1939 odcestovala irská fotbalová reprezentace do Brém k utkání s německými soupeři. Aby „uctila hostitele“, irští hráči při nástupu před začátkem zápasu při německé hymně zvedli pravici k nacistickému pozdravu (férově je nutné dodat, že ne všichni – anály uvádějí, že hajlovat odmítl např. kapitán Jimmi Dunne – LS). Ministr Saar pokračuje: „Během druhé světové války irské svědomí zmizelo a Irsko se rozhodlo zachovat mezi dobrem a zlem »neutralitu«. V roce 1945, kdy už svět velmi dobře věděl, co se stalo, uznal irský premiér Éamon de Valera (pozdější prezident – LS) za vhodné navštívit německého představitele v Irsku a vyjádřit mu soustrast nad Hitlerovou smrtí. A dnes – je tu fotbalový zápas, tentokrát proti izraelské reprezentaci. Opět se vynořilo ono slavné irské svědomí a vstoupilo na hřiště. Uplynulo téměř 90 let. Jedinečný irský talent ocitat se na nesprávné straně dějin zůstává nedotčen. Tenkrát to byl nacistický pozdrav. Nyní stojí na straně palestinského terorismu. Nad černými páskami, které mají irští hráči na rukou, vlaje černá vlajka džihádismu.“
Závěrem popřál ministr Saar hráčům Izraele hodně štěstí. To se ale k modrobílým otočilo zády. Se svými soupeři i nepřáteli prohráli 0:3.
Kdyby šlo čistě o sport, odborníci by analyzovali průběh hry – a u toho by také zůstalo. Samotný fotbal ale ustupuje do pozadí ve chvíli, kdy je zneužit k politické nenávisti.
●
Volně podle:
