Článek
Tím chci ilustrovat svůj zájem jako občana o toto dění v tomto segmentu věcí veřejných.
Současně musím prozradit, že mám ve vztahu k ČT (nikoli k ČRo – dvě desetiletí jsem byl jeho externím spolupracovníkem na základě každoroční licenční smlouvy) jistý ambivalentní vztah. Ten vychází z toho, že jsem v době TV vzpoury 2000/2001 z jistých důvodů tuto nepodpořil, ale vnímal jsem ji, zejména její genezi, negativně. Šlo mi o princip, což, dodávám jedním dechem, neznamená, že bych podporoval vše, co se dělo na straně „Bobovize“. Stejně tak ale platí, že navzdory právě uvedenému, nejsem odpůrcem ČT, právě naopak. Mezi našimi televizemi ji považuji, zejména pokud jde o zpravodajství a publicistiku, za nejdůvěryhodnější, dokonce víc než CNN Prima News (TV Nova neberu v této oblasti vážně, nikdy jsem nebyl jejím fanouškem).
Zrušení poplatků a převedení financování do systému státního rozpočtu považuji věcně za krok naprosto zbytečný – proč měnit něco, co dobře funguje. Z politického hlediska v tom spatřuji čistý populismus: SPD i ANO byly přesvědčeny, že tento slib přispěje k zisku voličů v jejich prospěch. Což „papírově“ vyšlo pouze u ANO. Preference v posledních deseti průzkumech před volbami mu předpovídaly 28 až 33 procent, skutečnost: 34,51 procenta. U SPD nikoli. Dle průzkumů 9,5 až 13,4 procenta, realita: 7,78 procenta. Motoristé měli v programu pravý opak, poplatky nerušit.
V souvislosti s tímto tématem se uvádí, že poplatky nejsou jediným způsobem, jak financovat veřejnoprávní média. To je pravda. Opakovaně bylo uvedeno, že většina zemí EU (63 procent) používá jiný systém. Buď je zdrojem státní rozpočet, případně v kombinaci s doplňkovým modelem, nebo zvláštní daň. I to je pravda. Tak v čem je problém?
Po mém soudu nikoli ve způsobu financování, ale v jeho politických souvislostech. V tom, kdo a proč s tímto návrhem přišel – to je totiž důležitější, než se zdá. Stejně tak jako způsob, jakým Babišův vládní establishment tuto věc dolní komorou protlačuje. Dění kolem toho, zejména pak to, čeho jsme byli svědky 23. a 24. října, je přinejmenším podezřelé. Vyžaduje nejvyšší míru preventivní opatrnosti. V tomto smyslu plní opozice svoji roli příkladně. Navíc: avizované výrazné snížení finančních příspěvků pro obě instituce je přesvědčivější než opakované verbální ujišťovaní o podpoře nezávislosti ČT a ČRo ze strany předkladatelů zákona. Nůž v rukou kuchaře je užitečný nástroj. Ale v rukou útočníka? O to v zásadě jde.
