Perutýn: Škodná ve Středozemním moři

Aktuálně ho řeší v Izraeli. Od prvního června dostaly tisíce Izraelců disponujících licencí pro sportovní rybolov povolení k lovu perutýna ohnivého, který se ve východním Středomoří kriticky přemnožil. V nadsázce lze říci, že tato atraktivní, ale jedovatá ryba stojí za vznikem bezprecedentní koalice. Síly v boji proti němu spojily instituce, jejichž zájmy se obvykle značně rozcházejí: izraelské ministerstvo zemědělství, ekologická organizace Zalul a Asociace sportovního rybolovu. Perutýn ohnivý si tuto pozornost zasloužil proto, že se stal jednou z největších hrozeb pro tamní mořský ekosystém. Působí doslova jeho devastaci. Jde o invazní druh, jehož přirozeným domovem je především Rudém moře a Indický oceán. Tam má přirozené nepřátele, kromě žraloků velké kanice, murény nebo chňapaly, kteří se ho naučili lovit a regulují tak jeho masivní rozmnožování. Nic z toho neplatí ve Středozemním moři, kam se perutýn dostal, podobně jako některé další druhy ryb nebo medúzy, průnikem přes Suezský kanál. Tento jev se nazývá lessepská migrace.

Guy Rubinstein, ředitel odboru rybolovu na ministerstvu zemědělství, vysvětluje, že perutýn byl u izraelského pobřeží poprvé zjištěn na začátku minulého desetiletí. „Je to velmi agresivní predátor. Loví malé ryby, ničí jejich stanoviště a zabírá jejich teritoria, která stále zvětšuje. „V oblastech, kde dříve bývaly kolonie humrů, je patrné, že humři zmizeli a jejich místo zaujali perutýni. Když perutýna ulovíte a rozříznete, najdete v něm nejméně deset malých ryb, které pozřel.“ Dodal, že perutýni mají rádi skalnaté oblasti (podobně jako v Rudém moři, kde se vyskytují u korálů – LS), ale v poslední době se stále více perutýnů objevuje v sítích vlečných rybářských lodí, které táhnou sítě pouze po písčitém dně. „To znamená, že jsou všude,“ konstatuje Rubinstein. Jedno tření samice perutýna může přinést až 30 tisíc jiker. Pozorování ukázala, že v oblastech, které perutýni ovládli, došlo k dramatickému poklesu populace místních ryb až o 80 procent. Také Juval Arbel, zástupce ředitele ekologické organizace Zalul, potvrzuje, že jde o velice problematický invazivní druh. „Všude, kde mu bylo umožněno, aby se rozmnožoval, ať už ve Středomoří nebo v Karibiku, způsobil perutýn vážné škody.“

Všem zainteresovaným bylo jasné, že problémem je nutné se vážně zabývat. Z iniciativy ekologů vznikl nápad podpořený ministerstvem zemědělství: povolit rybářům v době, kdy je kvůli tření lov ve Středozemním moři v izraelských vodách zakázán, odchyt perutýnů. Toto opatření nabídlo ministerstvu zemědělství řešení dvou problémů současně: omezení invazního druhu a zmírnění dlouhodobých sporů s rybáři kvůli úředním restrikcím souvisejícím s jarní dobou hájení ryb. Úřady se každoročně ocitají mezi dvěma mlýnskými kameny. Ochránci životního prostředí tlačí na stále přísnější omezení rybolovu, zatímco rybáři žádají větší svobodu s poukazem na to, že jejich aktivita má na mořské prostředí jen zanedbatelný negativní vliv. V praxi platí během celého června v Izraeli přísný celostátní zákaz rybolovu, což znamená, že pouhý vstup do moře s rybářským vybavením je zakázán a může být potrestán vysokou pokutou. To u rybářů vyvolává roztrpčení, přičemž mezi nimi a ministerstvem zemědělství eskaluje napětí. Nové pravidlo umožňuje rybářům vyplout na moře a věnovat se své vášni, ovšem pod striktní podmínkou, že budou lovit pouze perutýny. Výsledek by měl být dvojí - pozitivní příspěvek ke zlepšení ekologické rovnováhy a zároveň spokojení rybáři.

Rubinstein podotýká, že je to vůbec poprvé, kdy ministerstvo povolilo cílený lov jednoho invazního druhu, přičemž rybáři nemají důvod být nespokojeni. Bude to ale mít nějaký význam? „To zatím nevíme,“ přiznává a pokračuje: „Vycházím z předpokladu, že i kdyby se redukce populace perutýnů tímto způsobem neukázala jako účinná, akce ničemu neuškodí a alespoň rybáři z ní budou mít prospěch.“ Není to ale tak, že je věc ponechána náhodě. Souběžně probíhá studie dr. Ševy Rothmanové z The Steinhardt Museum of Natural History při Telavivské univerzitě, která zkoumá účinnost nového opatření. Po roce nebo dvou, během nichž budou porovnávány výsledky z oblastí, kde se perutýni loví a kde nikoli, bude jasné, nakolik to celé funguje. Pozitivní na tom podle Rubinsteina je, že se podařilo vybudovat důvěru a spolupráci s rybáři; ti mají nyní pocit, že nejsou nepřáteli moře.

Poněkud realističtěji na záležitost kolem perutýnů nahlíží Alon Rothschild z izraelské Společnosti pro ochranu přírody, v níž působí jako manažer pro biodiverzitu a mořskou politiku: „Lov perutýnů je v zásadě vítaným krokem. Může místně a v omezené míře přispět ke zlepšení stavu ekosystému a zároveň přinést rybářům potěšení. Je však důležité pamatovat na dvě věci. Zaprvé se jejich populace bude v průběhu času pravděpodobně rychle obnovovat. Zadruhé nelze na jedné straně lovit perutýny a na druhé straně povolovat lov druhů jako je kanic a smuha královská (ombrína) a očekávat, že se ekosystém zotaví.“

Ministerstvo zemědělství a organizace Zalul ve spolupráci s Asociací sportovního rybolovu se pokusily dodat lovu perutýnů ráz soutěžní společenské akce, aby rybáře více motivovaly. Byly spuštěny speciální internetové stránky a vyhlášeny soutěže v několika kategoriích – o nejdelšího perutýna, o rybáře, který za jeden den uloví nejvíce perutýnů, a také o nejlepší recept. Současně byly na WhatsAppu založeny skupiny, do nichž mají rybáři nahrávat fotografie a hlášení v reálném čase. To zároveň poslouží ke shromažďování údajů o rozšíření perutýnů ve Středozemním moři. Jde o pilotní projekt vyhlášený na měsíc červen 2026. Pokud se osvědčí, není vyloučeno, že dostane pro budoucnost trvalejší rámec.

Je pravda, že perutýn není mezi rybáři právě oblíbeným cílem. Hlavním důvodem je osmnáct jedovatých ostnů; jejich jed není sice při bodnutí pro člověka smrtelný, ale způsobuje krutou bolest. Odborníci vědí, že ostny je zapotřebí hned po ulovení odstranit – a pak se z perutýna stane lahodná pochoutka. Podle ekologa Arbela výhodou perutýna je, že nejen skvěle chutná, ale je i košer pokrmem, takže současná lovecká iniciativa by mohla kolem něj vytvořit spotřebitelskou poptávku. „Veřejnost si jeho předností zatím není dostatečně vědoma. Lidé se mylně domnívají, že je jedovatý. Jakmile však budou mít rybáři motivaci ho lovit, doufáme, že se z něj stane oblíbená ryba s větším odbytem, takže ten, kdo ho uloví, si na něm bude moci finančně přilepšit.“ Arbel uvedl, že měl příležitost perutýna okusit a přiznal, že mu chutnal. „A to jsem člověk, který ryby příliš nejí. Lidé, kteří mají v oblibě kanice, říkají, že chutná podobně. Já jsem ho jedl osmaženého na másle poté, co byl nějakou dobu naložený v česneku a citronu.“

Zbývá otázka, co další invazní druhy. Zaměří se na ně pozornost? Podle Rubinsteina by do úvahy připadal čtverzubec stříbropásý. Ten je jako všichni čtverzubci prudce jedovatý. Nemá žádnou hospodářskou hodnotu a pokud není správně očištěna, je kriticky nebezpečná. Proto se s ní nikdo v Izraeli nechce zabývat. K tomu Rubinstein dodává: „Pokud dojdeme k závěru, že cílený odlov funguje, možná budeme muset rybářům za chytání tohoto čtverzubce platit, ale tak daleko zatím ještě nejsme.“

●

Volně podle The Times of Israel:

https://www.timesofisrael.com/the-hunt-for-the-red-lionfish-a-beautiful-and-dangerous-invader/