Článek
Tou první fází je sběr podpisů pod petici s textem, v němž je požadováno vyhlášení referenda o nezávislosti. Podpisů musí být shromážděno do 2. května 2026 alespoň téměř178 tisíc; jde o desetinu všech, kdo přišli k minulým provinčním volbám, které se konaly v Albertě v roce 2023. Pokud to podaří, měly by následovat další kroky – petice bude předána Hlavnímu volebnímu úředníkovi provincie Alberta, jehož tým prověří platnost podpisů a zda bylo dosaženo požadovaného počtu.
V případě kladného výsledku bude petice postoupena ministru spravedlnosti provincie, načež vláda bude muset politicky rozhodnout: v tomto případě by mělo následovat vypsání referenda o osamostatnění Alberty. Byla-li by většina pro, následovala by komplikovaná jednání s federální vládou v Ottawě zahrnující změnu v ústavě, což by samo o sobě bylo velmi obtížné, stejně jako vypořádání práv domorodých obyvatel, neboť jejich komunity uzavřely smlouvy o svých právech nikoli s jednotlivými provinciemi, ale s britskou Korunou, přičemž tato ujednání přešla právně na kanadský stát a platí dodnes jako závazky Koruny. Tento aspekt věci je v celém procesu albertského separatismu naprosto zásadní, jak dále uvidíme.
V pátek 10. dubna soudkyně Vyššího soudu provincie Alberta Shaina Leonardová vydala předběžné opatření, kterým se na měsíc pozastavují dva kroky v tomto procesu. Hlavní volební úředník nebude smět přijmout podepsané petiční archy ke kontrole a poté je předat ministru spravedlnosti; to vše v reakci na žalobu zástupců dvou ze tří skupin Prvních národů (původních indiánských obyvatel). Dlužno dodat, že sběr podpisů pokračovat může, ale po jeho skončení 2. května bude celý proces zmrazen. Žalobu podaly První národ Athabasca Chipewyan (ACFN), obývající severovýchod Alberty, a Blackfoot Confederacy (BFC), svaz několika příbuzných kmenů, které se nacházejí na jihu provincie (a na severu amerického státu Montana). Pro úplnost dodejme, že třetí skupina, První národ Sturgeon Lake Cree Nation (SLCN) ze severozápadní Alberty, podala ve věci petice za referendum o nezávislosti samostatnou žalobu.
O co Prvním národům jde? Proč jsou proti případnému odtržení?
Vlastně nejen proti odtržení, ale i proti petici. Dle hesla, že železo se má kout žhavé považují samotnou petici za něco, co může ohrozit jejich smluvní a ústavní práva. Mají oprávněné obavy o jejich historické smlouvy s britskou korunou/kanadským státem – že by v případě osamostatnění Alberty nebyly respektovány, nebo že by v celém procesu byl opomenut jejich souhlas. Vadí jim, že s nimi neproběhly žádné skutečné konzultace. Agumentují, že o tak zásadní změně, jakou je rozpad státu, který je smluvní stranou jejich dohod, s nimi nikdo dostatečně nejedná a že něco takového nemůže být rozhodnuto pouhým hlasováním v provincii.
Dále se obávají, že odtržení by mohlo oslabit nebo zpochybnit jejich ústavně chráněná práva, kterým se v v rámci kanadského státu těší. Shrnuto: nejde jen o politický nesouhlas se separatismem jako takovým, ale také o obavu, že případné odtržení by mohlo jednostranně zasáhnout do jejich smluv s Korunou a jejich ústavního postavení, aniž by s tím souhlasili nebo byli rovnocenným partnerem u jednacího stolu.
Obecně lze říci, že tyto argumenty uznala soudkyně Leonardová jako relevantní, a proto přistoupila k částečnému zmrazení procesu. Další postup bude záviset na tom, s jakým verdiktem přijde v květnu.
V analýze, kterou pro server CBC News napsal Jason Markusoff, je citován právník Kevin Hille, který vysvětlil, že ačkoli První národ Athabasca Chipewyan sídlí nyní na severovýchodě Alberty, jeho předci provázeli stáda sobů karibu také napříč územím dnešní provincie Saskatchewan a Severozápadních teritorií, přičemž i dnes tito domorodci tyto vnitrokanadské hranice svobodně překračují při lovu, rybolovu a odchytu do pastí. Je logické, že mezinárodní hranice by tato práva narušila, protože nezávislý stát Alberta by byl vymezen státními hranicemi, které by zasáhly do původních a stále platných smluv domorodců s Korunou - například v případě národa Athabasca Chipewyan se jedná o Smlouvu číslo osm, která územně zahrnuje jak část Alberty, tak Severozápadních teritorií, Saskatchewanu a Britské Kolumbie.
Jak patrno, postoj Prvních národů k záležitosti odtržení té či oné provincie od Kanady (dnes o to usilují separatisté v Albertě, v minulosti v Quebecu) je zásadní a neopominutelný. A má své dopady. Emmett Macfarlane, profesor politologie na ontarijské University of Waterloo tvrdí, že rozhodování o domorodém vlastnickém právu, povinnosti konzultovat a dalších souvisejících otázkách se v kanadském právu vyvinulo natolik, že První národy v té které provincii musí s jejím odtržením od kanadského státu souhlasit. Vysvětluje: „Je obtížně představitelné, že by se jakákoli provincie mohla oddělit od Kanady ve stávajících hranicích, pokud by s tím nesouhlasili její domorodí obyvatelé.“
Nejde sice o něco jako formální právo veta, ale pozice Prvních národů v této věci vyplývá z aplikace a uznání smluvního systému (smlouvy domorodců s Korunou), který je součástí kanadské ústavy. „A pokud provincie nemůže jednostranně smlouvu domorodců s Korunou zrušit, a my víme, že nemůže, pak jí to minimálně nepřímo brání v odtržení,“ uzavírá prof. Macfarlane.
Nadsázka na závěr. Jeden z příznivců albertského separatismu uvedl v tematickém chatu odkaz na slavný hit skupiny Eagles „Hotel California“, čímž chtěl vyjádřil frustraci z argumentu o smlouvách Prvních národů, které stojí v cestě jejich hnutí. Napsal: „Vítejte v Hotelu Kanada,“ - s poukazem na to, že separatisté se mohou z Alberty „odhlásit“, ale nikdy nebudou moci odejít. (Stručně: V hitu se zpívá o cestovateli, který přijede do zdánlivě luxusního hotelu v Kalifornii, ale postupně zjišťuje, že z něj není možné odejít.)
Primárně o to ale Prvním národům nejde. Spíše varují, že smlouvy uzavřené mezi Korunou a domorodými národy nejsou něčím, co by provincie Alberta mohla porušit.
●
Volně podle pramenů:
