Článek
Zdá se to nereálné, ale opak je pravdou. V naší době jsme právě toho svědky. V zemi vzdálené od Izraele přes tři a půl tisíce kilometrů, o niž dávní panovníci v Jeruzalémě neměli ani tušení.
Řeč je o Anglii a jejím hlavním městě Londýně. Stalo se v západolondýnské čtvrti Ealing. Křesťanský kazatel Stephen Green, lídr advokační skupiny Christian Voice, který vnímá umělé přerušení těhotenství jako vraždu nenarozené lidské bytosti, považuje toto své přesvědčení za natolik zásadní a nekompromisní z hlediska víry a svědomí, že je ochoten kvůli tomu překročit zákon. A to také udělal [1].
Jak? Postavil se na chodník v blízkosti potratové kliniky patřící organizaci MSI Reproductive Choices, která kromě jiného zajišťuje nejen v Anglii bezpečné interrupce. U sebe měl ceduli s dobře viditelným textem. Obsahovala citát z Bible: 13. verš 139. Žalmu krále Davida. S jeho obsahem se seznámíme podrobněji o něco níže.
Nejprve je důležité uvést, že místo, na němž se nacházel, spadá do ochranné zóny v souladu s předpisem PSPO – Public Spaces Protection Order, Nařízení o ochraně veřejných prostor. Před potratovou klinikou to znamená, že v okruhu cca 150 metrů nesmí být prováděny žádné aktivity s cílem negativně působit na ženy přicházející na potrat. Zákaz se týká demonstrací pro-life aktivistů, náboženských projevů včetně kázání a modliteb, dále tzv. poradenství na chodníku a podobně.
Na první pohled je tu patrný konflikt dvou práv. Je to právo ženy jít na potrat a nebýt přitom stresována vnějšími vlivy proti právu na svobodu slova ve veřejném prostoru. Kompromis, zdá se, není možný, resp. snadný. Loni v březnu byla policií zadržena katolická pro-life aktivistka Isabel Vaughan-Spruceová, když před klinikou organizace British Pregnancy Advisory Services v Birminghamu, kde jsou rovněž prováděny potraty, pouze stála a v duchu se modlila. Po výslechu, během něhož se dozvěděla, že se dopustila porušení zákona, čekala půl roku, než se policie ozvala. Bylo jí sděleno, že další stíhání bylo zastaveno a za dlouhou čekací dobu se policie omluvila [2]. Dlužno dodat, že se tak stalo až po intervenci tehdejší ministryně vnitra Suelly Bravermanové, která ve svém vyjádření uvedla, že „tichá modlitba sama o sobě není nezákonná“.
Příběh kazatele Greena a jeho cedule se vyvíjel jinak, pro něj méně příznivě. Někdo ze zaměstnanců kliniky ho udal policii. Ta si sice dala na čas, událost se stala už loni v únoru, a asi po sedmi měsících bylo proti němu zahájeno trestní řízení. Kazatel poté skončil před smírčím soudem v londýnském předměstí Uxbridge, kde byl v pátek 2. února shledán vinným. Porušil nařízení pro ochrannou zónu eulinské potratové kliniky, tak jak je stanovena v regulích PSPO. Soudkyně Kathryn Verghisová sice uznala, že kazatelův protest byl „pokojný“, nicméně jeho akce byla podle ní „nepřiměřená“.
ZTRACENO V PŘEKLADU
Nyní už si musíme blíže všimnout onoho verše z Davidova Žalmu. Kazatel pracoval s tzv. King James version, tedy s překladem Bible do angličtiny ze začátku 17. století. Třináctý verš Žalmu 139 vypadá v tomto překladu do angličtiny takto:
„For thou hast possessed my reins: Thou hast covered me in my mother's womb.“ Klíčové je slovní spojení „mother's womb“, tedy „matčino lůno“ (lůno matky); klíčové především pro soudkyni Verghisovou. Ta totiž dovodila, že výňatek ze Žalmu obsahující spojení „matčino lůno“ je vyjádřením protestu kazatele proti potratům, proto nemůže dojít k jinému závěru, než že jde o akt nesouhlasu s potratovými službami a tedy o aktivitu v ochranné zóně dle PSPO zakázanou. Kromě toho soudkyně kazateli sdělila, že v Bibli existují méně kontroverzní verše, které mohl na ceduli napsat.
Tím se ovšem celá kauza posunula na velice tenký led. Je kazatel Green vinen proto, že v ochranné zóně použil „nesprávný“ verš, anebo kvůli tomu, že v ochranné zóně vůbec s nějakým veršem stál? Byl by zproštěn viny, kdyby si vybral z Bible jinou pasáž? To nevíme, ale celé to působí značně podivně.
Samozřejmě nemá smysl chodit kolem horské kaše. Kazatel Green vybral citovaný verš v souladu s logikou svého přesvědčení. Podle jeho vyjádření Žalm 139 hovoří o tom, že všichni patříme Bohu už od svého početí. To lze vyjádřit i tak, že všichni jsme lidskými bytostmi už od svého početí. Třináctému verši tohoto Žalmu lze sotva rozumět jinak.
Může být ale jinak přeložen. Kdyby se tato story odehrála v českém prostředí, měla by soudkyně poněkud ztíženou pozici, pokud by chtěla „slovíčkařit“. Nahlédněme do dvou českých Biblí, které křesťané u nás používají patrně nejčastěji.
V Bibli kralické ve vydání z roku 1613 je Žalm 139:13 přeložen takto: „Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.“ A v Českém ekumenickém překladu, který vznikl v druhé polovině 20. století, čteme: „Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.“ Ani v jedné verzi se nevyskytuje spojení „lůno mé matky“, o které by se soudkyně mohla opřít. Nicméně v anglickém biblickém textu sousloví „mother's womb“ použito je, souzený kazatel Green ho měl i na ceduli, a tak ho mohla soudkyně uznat vinným a uložit trest. Verdikt zní: jednoroční podmíněné propuštění (conditional discharge – odsouzený zůstává na svobodě a během roku nesmí spáchat žádný trestný čin), zákonem stanovený příspěvek 26 liber do fondu Victim and Witness General Fund a povinnost uhradit soudní náklady ve výši 2400 liber.
Kazatel s tím samozřejmě nesouhlasí a podá odvolání. Je ochoten raději jít do vězení, než aby státu, který zakazuje Bibli, uhradil částky soudem stanovené. Je přesvědčen, že jako křesťan by měl mít možnost svobodně kázat po celé zemi. „Ochranné zóny a tento rozsudek jsou přímým útokem na Bibli a svobodu slova, která je garantovaná státem. Nezbývá mi nic jiného než se dál bránit a bojovat za spravedlnost,“ dodal. Naštěstí není v tom zápase sám. Právní pomoc a plnou podporu mu poskytuje britská organizace Christian Legal Centre, která je jakýmsi advokátem křesťanů soudně stíhaných za to, že chtějí svobodně vyznávat a praktikovat svoji víru.
Závěr autora článku. Nelze nevidět dva příznačné aspekty celé věci. Žena, která jde do zařízení, v němž je ukončen život tvořící se lidské bytosti, požívá větší ochranu než ti, kdo pokojně (to zdůrazňuji) upozorňují na to, že lidská bytost je lidskou bytostí už v prenatální fázi života. S tím souvisí i druhý aspekt. Existence takových zákonných norem, díky nimž může být bezúhonný a ctihodný člověk hájící přirozené morální principy stíhán, souzen a odsouzen jako zločinec, je ze své podstaty špatná a pro svobodnou společnost nanejvýš nebezpečná. Obecně: je rozhodně morálnější respektovat právo na život nenarozeného člověka než ho nechat zabít.
Bohužel vše nasvědčuje tomu, že džin už je z láhve nevratně venku.
●
ODKAZY
[1]
[2]
