Článek
*/ Church of England
**/ Anglican Communion
Konkrétně: jde o to, že od prosince 2023 je možné udílet v CofE duchovní požehnání homosexuálním dvojicím, které předtím uzavřely občanský sňatek nebo registrované partnerství (obojí je na britských ostrovech legální). A aby nedošlo k nedorozumění, nejedná se církevní sňatek stejnopohlavních dvojic, ale o zvláštní obřad, v němž je podle schválených textů (Prayers od Love and Faith) uděleno požehnání. Problém je v tom, že podle učení Bible jsou homosexuální intimní praktiky hříšné; zastánci pravověrného učení uvnitř CofE, resp. AC takový druh požehnání odmítají, neboť soudí, že jde o odklon od biblické a s ní související anglikánské věrouky. Z pochopitelného důvodu. Žehnat homosexuálním manželům či partnerům znamená žehnat hříchu.
Rozumí se samo sebou, že Prayers of Love and Faith***/ (které jsou součástí širšího procesu známého jako Living in Love and Faith****/) muselo být schváleno nejvyššími anglikánskými autoritami, k nimž patří arcibiskup z Canterbury, arcibiskup z Yorku a Komora biskupů, v níž sice jednota v této věci není, ale většinově žehnání homosexuálním dvojicím podporuje. Tím všichni, kdo jsou „pro“, připravili pro sebe past. Arcibiskupa Welbyho nevyjímaje.
***/ Modlitby lásky a víry
****/ Život v lásce a víře
Zákonitě totiž vyvstala otázka, jaký má nejvyšší duchovní představitel CofE, a formálně také AC, názor na praktikovanou intimitu mezi homosexuály. Proč je to důležité? Protože nejvyšší duchovní CofE by neměl být v názorovém nesouladu s učením křesťanského společenství, v jehož čele stojí. Nemluvě o názorovém nesouladu s učením Bible. Že by něco takového nemělo být možné? Nemělo, ale je.
Jednadvacátého října 2024 byl arcibiskup Welby hostem prestižního britského podcastu „Leading“ -s podtitulem „The Rest is Politics“. Jeho moderátory jsou Alistar Campbell a Rory Stewart. Duchovní byl dotázán, bezpochyby ve vztahu k současnému dění v CofE ve věci žehnání homosexuálním párům, na jeho názor na intimní vztahy mezi homosexuály. J. Welby sice přiznal, že biskupové, stejně jako celá CofE je v této věci rozdělena, nicméně uvedl, že on, arcibiskup z Yorku (druhý nejvýše postavený duchovní v CofE) a většina biskupů dospěli k poznání, že veškerá sexuální aktivita by měla být prováděna ve vážném, věrném a oddaném vztahu, a to bez ohledu na to, zda jde o vztah heterosexuální nebo homosexuální. J.Welby dodal, že souhlasí s tím, aby lidé, kteří uzavřeli homosexuální obřanský sňatek nebo registrované partnerství, měli možnost ve svém kostele přijmout službu duchovního požehnání, což je podle něj hodně vzdálené církevním sňatkům osob stejného pohlaví.
S tímto výkladem se ovšem neztotožňují odpůrci církevního žehnání stejnopohlavním dvojicím a poukazují na to, že je v rozporu nejen s učením Bible, ale také s věroukou CofE. Ta uvádí, že sexuální styk patří výhradně do manželství, přičemž manželství definuje církevní kánon B 30 jako trvalý a celoživotní svazek, který může rozdělit jen smrt, mezi jedním mužem a jednou ženou s vyloučením kohokoliv dalšího na jedné i druhé straně.
Welbyho oponenti uvnitř CofE a AC proto došli k logickému závěru, že arcibiskup, pakliže hlásá, že sexuální intimita homosexuálů – byť za předpokladu, že jde o stabilní, věrný a oddaný vztah - je morálně přijatelná, otevřeně vyjadřuje svůj nesouhlas s jasným učením CofE. A to je u duchovní hlavy dané církve víc než na pováženou. Neboť, dle názoru oponentů, J. Welby se zásadně staví proti doktríně CofE o manželství a církevní sexuální etice. Oponenti, tedy pravověrní (ortodoxní) anglikáni, upozorňují na to, že učení jejich církve nikdy nehlásalo, že sex je součástí homosexuálního manželství nebo registrovaného partnerství, ale může být realizován výlučně v manželství mezi mužem a ženou.
Máme tu dilema – a co s ním? Ty církve, které se v rámci AC drží pravověrného anglikánského učení založením na Bibli, daly veřejně najevo, že Justina Welbyho už nepovažují za hlavu církve. Radikálnější odpůrci se netají přesvědčení, že J. Welby by měl svůj úřad opustit. A nejen on. Také všichni biskupové, kteří se odklonili od jednoznačného učení církve: jsou to oni, kdo nemá v CofE místo, ať je jejich aktuální přesvědčení (o správnosti udílet požehnání sezdaným nebo registrovaným homosexuálním dvojicím) jakkoli upřímné. Ostatně upřímný ateista sotva může být anglikánským biskupem. Stejně tak nedůvěra v doktrínu CofE, sebeupřímněji míněná, nemůže komukoliv dávat možnost sloužit jako její biskup či arcibiskup.
Osobní poznámka autora článku. Mnozí lidé mimo církev se často ptají, proč je tolik nejrůznějších denominací, když máme jednuBibli, jednoho Boha, jednoho Ježíše a jednoho Ducha svatého. Zde máme jasnou odpověď. Není to pravidlem, ale v mnoha případech, když se ustavovaly nové církve, bylo důvodem to, že stávající církev se odklonila od biblického učení. Na rozpor mezi biblickým učením a církevní praxí upozorňoval již – kromě mnoha jiných v minulosti – v Anglii Jan Viklef a u nás Mistr Jan Hus, později zakladatelé Jednoty bratrské. Proto byla nutná evropská reformace (Luther, Zwingli, Bucer, Kalvín a bezpočet dalších). Ve všech těchto duchovních zápasech byl dominantním impulsem návrat k původnímu biblickému učení a oproštění církevního života od všeho, co bylo s učením Ježíše a jeho apoštolů v rozporu. Jistě, na to či ono v biblickém učení byly různé pohledy, různé důrazy a interpretace (proto máme luterskou a kalvínskou větev reformace atp.), ale v principu šlo (až na výjimky nejrůznějších sekt) vždy primárně o to, aby ta která církev fungovala v souladu s učením Bible. A přesně o totéž jde i dnešním oponentům uvnitř CofE a AC ve věci žehnání homosexuálním dvojicím.
Popisovaný problém není přitom okrajovou maličkostí. Naopak, jde o velice vážnou věc. Oponenti J. Welbyho a spol. říkají, že se tu mění pozice dobra a zla. Pokud duchovní z kazatelny hlásá, že z tak velké nemravnosti (homosexuální intimní styk) není potřeba činit pokání, pak káže jiné než biblické evangelium. Vede lidi, kteří věří tomu, že jsou věrnými křesťany, na cestu k Božímu soudu. To je podobně zvrácené jako z historie známé sexuální orgie některých katolických papežů praktikované v kontrastu s tím, co hlásali a co měli reprezentovat. Nebo v naší době zneužívání dětí kněžími – pedofily. (Ovšem sexuální poklesky ba trestné činy si týkají i nekatolických duchovních, takříkajíc napříč církevním spektrem, abych byl spravedlivý.)
Stoupenci pravověrného anglikanismu mají za to, že upřímně držená víra v sexuální nemorálnost je upřímnou herezí. Je to tvrdé slovo: arcibiskup Welby, arcibiskup z Yorku a další biskupové, kteří podporují sexuální nemorálnost, nejsou v očích svých oponentů nic menšího než heretici. Kdyby měli nějakou morální integritu, rezignovali by. Ale vlci v rouše beránčím nerezignují, ty je zapotřebí vyhnat, soudí lidé z této anglikánské komunity. Jenomže – držme se nohama na zemi: to se nestane.
Jakou možnost tedy mají pravověrní(ortodoxní) anglikáni, kteří církev nechtějí opustit, ale současně jim svědomí nedovolí souhlasit s žehnáním homosexuálním dvojicím? Svoji cestu si našli, byť ani ta není prosta problémů. Ustavili takzvanou paralelní nebo třetí*****/ provincii; teď hovoříme výlučně o CofE. Tvoří ji duchovenstvo a věřící, kteří se striktně drží učení Bible a tradiční věrouky CofE.
*****/ CofE se dělí na dvě provincie: canterburskou ve střední a jižní části Anglie, v jejímž čele stojí arcibiskub J. Welby, a yorskou v severní části země a na ostrově Man; jejím nejvyšším představitelem je arcibiskup z Yorku Stephen Cottrell.
Jakkoli ustavení třetí provincie se může jevit jako dobrý kompromis ve sporu mezi tradicionalisty a progresivisty, není tomu tak. Už proto, že nejde o oficiální strukturu církve, ale o provincii v lepším případě de facto, nikoli ale de iure. Aby mohla smysluplně fungovat, musela by být oficiálně uznána. Zatím to vypadá tak, že vedení CofE na ni nahlíží spíše s nelibostí. Například biskup z Oxfordu vnímá třetí provincii jako „církev v církvi“, která údajně „podkopá samotnou podstatu anglikánské eklesiologie (nauku o církvi) a představuje červenou linii, kterou nelze překročit“. Na jiný problém poukazuje bývalý anglikánský vikář a dnes angloevangelikální žurnalista Julian Mann. Pokud zůstávají duchovní CofE, kteří zastávají oponentní stanovisko vůči žehnání homosexuálním párům, součástí církve, tak třebaže se hlásí k oné třetí provincii, podléhají církevnímu kázeňskému řádu (Clergy Discipline Measure). To mj. znamená, že licencovaný duchovní (ten, který má povolení vykonávat duchovní službu) nemá možnost vyhlásit něco jako jednostrannou nezávislost na biskupovi, kterému „služebně“ podléhá. Z toho J. Mann dovozuje, že třetí provincie je ve skutečnosti „mrtvě narozenou kachnou“ (něčím, co nebude fungovat). Na druhou stranu ale nevylučuje, že odchod pravověrných anglikánských sborů do třetí provincie s vlastními biskupy by mohl mít efekt „Fénixe, který povstal ze svého popela“. Už v loňském roce napsal, že pravověrné anglikánské komunity by mohly vně CofE vytvořit novou anglikánskou federaci ve Spojeném království, která by byla podobná Anglikánské církvi v Severní Americe, která ze stejných věroučných důvodů vznikla v roce 2009 odtržením od Episkopální církve ve Spojených státech a Anglikánské církve Kanady.
Věc je tedy otevřená. Každý týden dostáváme nové a nové informace. Rada primasů hnutí Gafcon, které působí v rámci globálního AC (Anglikánského společenství), tvořená devíti vysokými anglikánskými hodnostáři z Afriky, USA, Brazílie, Chile a Myanmaru - v provolání vydaném 31. října 2024 u příležitosti Dne reformace - vyzvala arcibiskupa J. Welbyho, aby činil pokání z toho, že se v záležitosti postoje k homosexuální stykům zpronevěřil svému slibu danému při kněžském svěcení, že bude hlásat biblické učení tak, jak ji CofE od Krista přijala. Tento apel zůstane mimo jakoukoli pochybnost nevyslyšen, nicméně skutečností zůstává, že jak Gafcon, tak sesterská organizace GSFA (Global South Fellowship of Anglican Churces), sdružující 25 provincií AC na všech kontinentech mimo Evropu, již před časem přestala uznávat arcibiskupa Welbyho jako formální hlavu AC. (Anglikánských provincií je ve světě 42.) Primasové Gafconu současně vyjádřili podporu „disidentským“ anglikánským komunitám, ať jsou součástí CofE, nebo působí mimo ni. Konkrétně se jedná o neformální sdružení The Alliance (zahrnuje Church of England Evangelical Council, Church Society, the HTB Network, Living Out, New Wine, ReNew a Forward in Faith) nebo Anglican Network in Europe.
Závěr. Další neblahá ukázka toho, jak dalekosáhlé důsledky přináší odklon vysoká hierarchie té či oné církve od učení Bible a v tomto případě i vlastní věrouky.
