Článek
V některých denominacích něco takového nepřichází do úvahy, v jiných ano, další jsou rozděleny. Vnitřní zápas probíhá delší dobu v Anglikánské církvi, potažmo v globálním Anglikánském společenství („mateřská“ Anglikánská církev a ostatní anglikánské komunity mimo Anglii).
V úterý 12. prosince 2023 byla dovršena první fáze úsilí progresivistů v Anglikánské církvi o to, aby stejnopohlavním párům bylo možné udělit požehnání. Jde o dlouhodobý proces, jehož součástí byla i zásadní rozhodnutí generálních synodů Anglikánské církve konaných letos (2023) v únoru a listopadu.
Generální synody sestávají ze tří komor: sněmovny biskupů, sněmovny (ostatního, tj. nižšího) duchovenstva a sněmovny laiků. Únorovému synodu byl předložen návrh sněmovny biskupů z předchozího měsíce na přijetí obřadu církevního požehnání pro stejnopohlavní dvojice (tzv. Modlitby lásky a víry – Prayers of Love and Faith). Přijat byl většinou v každé komoře.
Biskupové (pro:proti:abstence) … 36:4:2
Duchovní … 111:85:3
Laici … 103:92:5
Tím byla dána procesu žehnání HS dvojicím předběžně zelená, nicméně na konkrétní rozhodnutí s praktickým dopadem na bohoslužby bylo nutné ještě počkat. Věc totiž není tak jednoznačná, jak se zvenku může jevit; o odporu uvnitř Anglikánského společenství píšu v části Hlasy proti. Svoji roli hraje nejen biblické učení o homosexuální intimitě, o něž nelze žehnání stejnopohlavním dvojicím opřít, ale také samotné kanonické právo Anglikánské církve. To v ustanovení B2 říká, že jakékoli změny ve formě bohoslužeb (kromě toho, že nesmí být v podstatných záležitostech v rozporu s učením církve) mohou vstoupit do platnosti až poté, co je schválí dvoutřetinová většina každé ze tří komor generálního synodu.
Obejít toto ustanovení umožňuje kánon B5A . Změny ve formě bohoslužeb jsou možné, ale pouze na zkušební dobu, a schválit je musí arcibiskupové po konzultaci se sněmovnou biskupů generálního synodu. A právě toto ustanovení (B5A) bylo uplatněno na listopadovém (2023) generálním synodu, který opět podpořil liturgii „Modlitby lásky a víry“, byť ne takovou většinou jako v únoru.
Biskupové … 23:10:4
Duchovní … 100:93:1
Laici … 104:100:0
Ještě předtím byl přijat pozměňovací návrh biskupa z Oxfordu Stephena Crofta související s ustanovením B5A, tedy povolení žehnání stejnopohlavním párům na zkušební dobu. Ve sněmovně laiků prošel o jediný hlas (99:98), poměrně těsné bylo hlasování mezi duchovními (101:94), výraznější většinou pro návrh byli biskupové (25:16).
Pak už se jen čekalo, až sněmovna biskupů v souladu s pověřením, které od synodu dostala, vydá příslušné praktické pokyny k žehnání homosexuálním párům. Stalo se tak 12. prosince 2023. Liturgii „Modlitby lásky a víry“ bude možné poprvé uplatnit v anglikánských kostelech během třetí adventní neděle 17. prosince 2023, zatím nikoli jako samostatnou bohoslužbu, ale v rámci pravidelných bohoslužeb, jako je nedělní eucharistie nebo večerní pobožnost (Evensong). Možností zavedení samostatného obřadu pro žehnání stejnopohlavním párům se anglikánští biskupové zatím zabývají.
Dlužno dodat, že tato záležitost je pro anglikánské duchovní dobrovolná a v žádném případě nejde o oficiální liturgii Anglikánské církve a už vůbec ne Anglikánského společenství, kde je něco takového zásadně odmítáno, jak uvádím v části Hlasy proti. Jde tedy o svého druhu provizorní pilotní projekt a není vyloučeno, že v případě, že bude budoucím generálním synodem odmítnut (dvoutřetinovou podporu nemá jistou ani v jedné ze tří komor), do fáze oficiální liturgie se nedostane. Ale to bychom předbíhali.
V zásadě jde o zvláštní formu tance mezi vejci. Anglikánská církev samozřejmě stojí na pozici, že nejde o žádnou náhradu manželství; tím je podle jejího učení a i nadále zůstává pouze trvalý vztah mezi mužem a ženou, nicméně liturgií pro homosexuální dvojice (oddané předtím při občanském obřadu, případně ty, které uzavřely registrované partnerství) vytváří dojem, že jde při vnějším pohledu o něco hodně podobného. Tento „trik“ ovšem většina Anglikánského společenství odmítá a mezi „mateřskou“ církví a Společenstvím se tak vytváří nebezpečná názorová trhlina. Ostatně ani v samotné Anglikánské církvi není mezi biskupy v této věci shoda, jak je zřejmé z hlasování. Leč tou největší absurditou je skutečnost, že Anglikánská církev se rozhodla připojit k té části křesťanského světa, která je tak nehorázně opovážlivá, že žádá Boha, aby požehnal něčemu, co On sám podle jasného svědectví Písma svatého považuje za ohavnost a hřích. Boží ustanovení je tím zdeformované k nepoznání. Jako kdyby Ježíš řekl ženě – cizoložnici: „Neodsuzuji tě, jdi a pokračuj ve svém hříšném chování.“ Něco takového staví samotnou podstatu křesťanství na hlavu. Blahoslavení ti, kdo tak nečiní.
HLASY PROTI
Patří k nim ti duchovní představitelé Anglikánského společenství, kteří se domnívají, že žehnání homosexuálním párům je jednak, a to je primární, v přímém rozporu s učením Bible a současně s anglikánskou věroukou.
Mezi nejhlasitější a z hlediska svého významu nejdůležitější odpůrce patří dvě mezinárodní anglikánské instituce. Gafcon – Global Fellowship of Confessing Anglicans (Globální společenství věřících anglikánské konfese) a GSFA – Global South Fellowship of Anglican Churches (Společenství anglikánských církví globálního Jihu).
GSFA v prohlášení z 16. 11. 2023 podepsaném jeho předsedou, arcibiskupem Justinem Badym, primasem Episkopální církve Jižního Súdánu, hovoří o výsledku londýnského listopadového synodu jako o „katastrofálním rozhodnutí“. Varuje, že dále prohloubí rozpory v celosvětovém Anglikánském společenství.
Neméně kriticky se k výsledku synodu vyslovila, také 16. 11. 2023, Rada primasů Gafconu. V prohlášení podepsaném jejím předsedou, arcibiskupem Laurentem Mbandou, primasem Anglikánské církve Rwandy, je uvedeno, že se jedná o „tragický okamžik“ v historii Anglikánské církve.
Primasové jsou zděšeni z toho, že od prosince 2023 budou moci anglikánští duchovní dělat to co Balám (starozákonní biblická postava nadaná prorockými schopnostmi) dělat nemohl a nechtěl: jít proti Božímu Slovu. Jinými slovy, anglikánští duchovní budou moci žehnat tomu, co Bůh odsoudil. Připomenut je tento biblický oddíl s těmito Balámovými slovy:
„I kdyby mi Balák (starověký moabský král, nepřítel lidu Izraele) dal svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit Hospodinův rozkaz a učinit z vlastní vůle něco dobrého nebo zlého. Budu mluvit, co řekne Hospodin!“ (Kniha Numeri, kapitola 24).
Z toho lze dovodit, že i pohan Balám (nepatřil k izraelské pospolitosti) měl v popsaném případě ve vztahu k Božímu Slovu více moudrosti a poslušnosti než duchovní elity jedné z křesťanských denominací v naší době.
V prohlášení je dále uvedeno, že Písmo svaté jasně a jednoznačně potvrzuje, že jediným správným kontextem pro sexuální intimitu je vztah muže a ženy spojených v manželství. Všechny formy sexuální intimity mimo tento kontext jsou odsouzeny jako nemravnost; jde o chování, z něhož je Boží lid pravidelně vyzýván k pokání.
Prohlášení konstatuje, že „Anglikánská církev dala jasně najevo, že nesouhlasí s Písmem svatým. Rozhodla se, že lze žehnat tomu, z čeho nás Bible vyzývá k pokání. A co víc, i když tyto návrhy prošly velmi těsným hlasováním mezi duchovními a laiky, biskupové vyjádřili svou podporu a schválení velmi jasnou většinou (23 ku 10, viz výše - LS) . Pro anglikány je to podle názoru primasů globálního Jihu tragédie, protože sama církev dělá to, co zakazuje její vyznání víry (Třicet devět článků – viz dále), přičemž většina jejích biskupů porušila slib, který dala při svém vysvěcení; závazný slib předepsaný Knihou obecných modliteb (viz dále).
To jsou velmi vážná obvinění, nicméně podíváme-li se na znění uvedených církevních textů zjistíme, že primasové Gafconu mají pravdu.
V článku XX anglikánského vyznání víry (Třicet devět článků) se píše, že církev nesmí nařizovat nic, co je v rozporu s psaným Božím slovem, ani nesmí vysvětlovat jedno místo v Písmu tak, aby bylo v rozporu s jiným místem v Písmu.
Pokud jde o Knihu obecných modliteb, v pasáži „Vysvěcení biskupů“ je zakotven slib duchovního, vstupujícího do tohoto církevního úřadu, že bude věrně a svědomitě zapuzovat a zahánět všechny klamné a cizí doktríny odporující Božímu Slovu.
Provincie GSFA a Gafconu přitom představují asi 85 procent všech anglikánů na této planetě.
Negativní postoj k výsledkům synodu zaujaly i další, méně početné anglikánské komunity. Zármutkem se netají Evangelikální rada Anglikánské církve. Její národní ředitel John Dunnet uvedl (16. 11. 2023), že jde o víc než jen o odklon od biblického chápání sexu a manželství. Jde o přelomový okamžik, protože vše nasvědčuje tomu, že Anglikánská církev již nepovažuje Písmo za nejvyšší autoritu.
Hluboký smutek vyjádřili v prohlášení (16. 11. 2023) také představitelé Anglikánské sítě v Evropě (AniE - Anglican Network in Europe), která sdružuje pravověrné anglikány. Podle nich Anglikánská církev arogantně odmítla autoritu Písma a historické učení církve od nejstarších dob respektované naprostou většinou anglikánů ve světě. „Odešli od život proměňující milosti a pravdy Pána Ježíše Krista.“ Také oni staví svůj pohled na biblickém poselství. Do hlavičky svého prohlášení vložili verš z šesté kapitoly knihy proroka Jeremiáše:
„Toto praví Hospodin: Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se na stezky věčnosti: Kde je ta dobrá cesta? Vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid. Ale oni řekli: Nepůjdeme.“
Sotva bychom našli v Bibli výstižnější charakteristiku pro počínání duchovních elit Anglikánské církve, než je tato.
.
ZDROJE/ODKAZY
Pastorační pokyny pro liturgii „Living in Love and Faith“ (z níž vychází žehnání jednopohlavním párům):
Text liturgie „Prayers of Love and Faith“ (určené pro žehnání stejnopohlavním párům):
Kánony Anglikánské církve:
Web Anglikánské církve – článek o rozhodnutí sněmovny biskupů ve věci žehnání stejnopohlavním párům:
