Hlavní obsah
Víra a náboženství

Anglikánské společenství: Echo boje o žehnání homosexuálním dvojicím

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: Pixabay

Ze západních Čech, kde žiji, je to do afrického Kigali přibližně šest tisíc kilometrů. Vzdálenost značná, přesto mi bylo v pátek 21. dubna hlavní město Rwandy blíž, než kdy jindy jakákoli jiná metropole.

Článek

To, co se v té zemi událo, mi způsobilo obrovskou radost, vyvolalo důvod k nepopsatelné vděčnosti a dalo prožít vzácný pocit satisfakce. Děkoval jsem Bohu, že lidé, kteří se sešli v té malé zemi, která zažila před téměř 30 lety ďábelskou genocidu, mě ujistili v tom, že mám pravdu.

Abych ale nepsal v hádankách. Během svých aktivit jako bloger na českém internetu jsem dal opakovaně najevo svůj postoj k homosexuálním intimním praktikám založený na učení Bible. Předesílám: nejde o homofobii! Mám k homosexuálům jako člověk stejný vztah jako k jakékoliv jiné lidské bytosti. Jen si myslím, že homosexuální intimní styk je hřích.

V minulosti jsem se na internetu zastal finské političky a křesťanky Päivi Räsänenové, která zastává stejný biblický postoj a poté, co ho veřejně prezentovala, byla policií vyslýchána, prokuraturou obžalována z podněcování proti skupině obyvatel (homosexuálů) a postavena před soud. Ten ji v plném rozsahu osvobodil, prokuratura se ovšem odvolala a čeká ji tedy další proces.

Abychom si rozuměli: Räsänenová drží názor, že manželství je vztah mezi mužem a ženou a že podle Bible „obcování muže s mužem jako se ženou je ohavnost“, tedy hřích. Za to stanula ve Finsku, demokratické zemi, která deklaruje, že ctí svobodu slova, před soudem.

Zlomek toho, co postihlo Räsänenovou jsem pocítil i já, byť nikoli – a to musím jasně zdůraznit – ze strany státní moci, ale od kolegů blogerů, čtenářů mých textů a v jednom případě od administrace jednoho elitního blogu (fungujícího jako privátní klub), kde mi po sérii pro ně kontroverzních článků bylo jako autorovi zakázáno na téma LGBTQ+ psát (načež jsem z onoho blogerského prostoru okamžitě odešel).

V diskusích, autorských textech i soukromých mailech jsem byl označen za extremistu, homofoba, člověka řídícího se předpotopními, v lepším případě středověkými názory, jako mírnější forma talibánce, jako autor píšící „prasárny“. Osobní vulgární útoky nechám stranou.

Zkrátka: k odlišnému názoru, který nezastávám pouze já a Päivi Räsanenová, ale stovky milionů křesťanů nejrůznějších denominací, od evangelikálů přes papeže a jím řízenou církev přes starobylé církve východní a pravoslavné; patří sem i podstatná část Anglikánského společenství, o níž je řeč níže – tedy k tomuto odlišnému názoru se liberálové a progresivisté staví bez sebemenšího projevu tolerance či elementární míry respektu. Pikantní je, že i věřící římskokatolické orientace je ochoten mě bez mrknutí oka označit jako „mírnější formu talibánce“, ale když argumentuji tím, že mám stejný názor jako papež (homosexuální styk rovná se hřích; Svatý Otec to konstatoval v lednu t. r. veřejně v rozhovoru pro agenturu AP) a položím-li otázku, lze-li tedy i papeže charakterizovat jako „mírnější formu talibánce“, smysluplné odpovědi se nedočkám.

ZÁZRAK

Po takovéto kaskádě zážitků nastal zázrak. Z Kigali přišlo povzbuzení a posila. Od pondělí 17. dubna tam až do pátku zasedalo shromáždění známé jako GAFCON – Global Anglican Future Conference. Jde o součást Anglikánského společenství („mateřská“ Anglikánská církev + další anglikánské denominace ve světě), které sdružuje duchovní a věřící držících se biblického učení, jmenovitě v záležitostech homosexuality. Nazvat je můžeme pravověrnými anglikány.

Pro lepší přehled je nutné dodat, že zkratka GAFCON (Gafcon) má v této souvislosti dva významy, jde ale o spojité nádoby. Na počátku byla první Global Anglican Future Conference (GAFCON) která se sešla v Jeruzalémě v roce 2008 a vytvořila Fellowship of Confessing Anglicans; v roce 2017 došlo ke změně názvu na Global Fellowship of Confessing Anglicans (opět GAFCON). Vedle toho existuje starší (od roku 1994) Global South Fellowship of Anglican Churches, Společenství anglikánských církví globálního jihu, které má na záležitosti homosexuality stejný názor jako GAFCON a v Kigali se jeho zástupci k iniciativě, o níž píšu níže (Závazek z Kigali), připojili.

ZÁVAZEK Z KIGALI

Letošní GAFCON měl pořadové číslo IV. Zúčastnilo se ho 315 biskupů, 456 dalších duchovních a 531 laiků anglikánských církví z 52 (!) zemí, celkem tedy 1302 delegátů. Klíčovým bodem jednání, kromě výměny na postu předsedy GAFCON*/, bylo zaujetí stanoviska k otázce, která celosvětové Anglikánské společenství hluboce rozděluje. Jde o výsledek únorové londýnské Generální synody, která většinově rozhodla o tom, že v Anglikánské církvi bude upravena liturgie tak, aby bylo možno žehnat homosexuálním párům oddaným předtím v civilním obřadu (který je ve Spojeném království legální) nebo registrovaným partnerům. Tento zásadní zlom ve vývoji církve podpořila duchovní hlava nejen Anglikánské církve (Church of England), ale celého Anglikánského společenství, arcibiskup z Canterbury Justin Welby, který má v celosvětové anglikánské komunitě postavení zhruba (opakuji: zhruba) podobné papežovu v římské církvi - v tom smyslu, že je „první mezi rovnými“.

*/Arcibiskupa Foleye Beache, primase Anglikánské církve v Severní Americe, nahradil arcibiskup Laurent Mbanda, primas Anglikánské církve ve Rwandě.

Rozhodnutí Generální synody o žehnání stejnopohlavním dvojicím podpořené canterburským arcibiskupem vyvolalo odpor podstatné části Anglikánského společenství. Proti se postavil jak GAFCON, tak stejně smýšlející duchovní sdružení ve společenství Globálního jihu (GSAC). Delegáti ve Rwandě vydali na konci konference v pátek 21. dubna dokument Závazek z Kigali, v němž jasně formulovali svůj postoj ke zmíněné kontroverzní otázce.

V principu je nutné říci, že argumentují stejně jako autor tohoto článku nebo Päivi Räsänenová ve Finsku - homosexuální styk je podle učení Bible hřích. V dokumentu se vymezují jasně a velice kategoricky. Současné rozdělení v Anglikánském společenství bylo podle nich způsobeno radikálním odklonem od evangelia Ježíše Krista. Vyjadřují absolutní respekt vůči Božímu Slovu; Bible je pro ně, jako Ježíšovy následovníky, pravidlem křesťanského života a v církvi musí být nejvyšší autoritou.

Konstatují, že navzdory jejich vytrvalému varování opakované odklánění od autority Božího Slova narušilo strukturu společenství. Varování byla záměrně přehlížena, přičemž bez pokání nelze toto narušení napravit. Svého druhu poslední kapkou byl většinový souhlas na Generálním synodu umožňující udílet stejnopohlavním dvojicím Boží požehnání. Dokument k tomu říká: „Zarmucuje Ducha svatého i nás, že vedení Anglikánské církve je odhodláno žehnat hříchu. Pán nebude žehnat svazkům osob stejného pohlaví; je pastoračně zavádějící a rouhačské vytvářet modlitby vyvolávající takovýto pocit.“

Dokument ostře kritizuje arcibiskuba z Canterbury. Podle delegátů konference veřejná prohlášení jeho a dalších představených Anglikánské církve ve prospěch žehnání jednopohlavním párům jsou zradou slibů, které dali při kněžském svěcení, že budou hájit a bránit pravdu, tedy učení Písma. Zdůrazňují, že takováto prohlášení jsou v přímém rozporu s oddílem I.10 (Human Sexuality) rezoluce Lambetshské konference **/ z roku 1998, v němž jsou homosexuální praktiky odmítnuty jako neslučitelné s Písmem (rejects homosexual practice as incompatible with Scripture). Arcibiskupovi je vyčítáno, že na jedné straně potvrdil platnost oddílu I.10, na druhé souhlasí s žehnáním stejnopohlavním párům. Obojí současně platit nemůže.

**/ Lambethská konference – shromáždění biskupů Anglikánského společenství, které jednou za deset let svolává canterburský arcibiskup. Interval nemusí být v naléhavým příadech dodržen, například minulá konference se konala v roce 2022, ačkoli ta před ní v roce 2008.

ARCIBISKUP ZTRATIL DŮVĚRU

Ovšem ani to není všechno, konference GAFCON IV uvedla, že už nevěří tomu, že jak arcibiskup Justin Welby, tak další tři „instrumenty společenství“, které mají stmelovat tuto celosvětovou denominaci (zmíněná Lambethská konference, dále Anglikánská poradní rada a setkání primasů církve), nejsou zárukou bohabojné cesty vpřed, která by byla přijatelná pro ty, kdo se zavázali k respektu vůči biblickému učení. Dokument odmítá to, co je označeno jako „rozpor, ale v dobrém“, protože ve věcech týkajících se spasení nemohou platit dva navzájem protichůdné postoje.

To podstatné: jelikož arcibiskup Justin Welby uvítal poskytnutí liturgických prostředků k žehnání praktik, které jsou v rozporu s Písmem, je jeho vedoucí role v Anglikánském společenství naprosto neobhajitelná.

Co to znamená? GAFCON a spolu s ním i anglikánské církve globálního jihu (GSAC) přestávají uznávat canterburského arcibiskupa jako duchovní hlavu Anglikánského společenství. (Což je obzvláště pikantní při vědomí toho, že za dva týdny bude korunován Karel III, světská hlava Anglikánské církve.)

A řešení? Jedno jediné, v křesťanství bezpočtukrát osvědčené. Pokání. Delegáti konference vycházejí ze slov apoštola Jakuba, který ve svém dopise upozorňuje „Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností.“ Vyzvali ty provincie, diecéze a duchovní vůdce, kteří se odklonili od biblické ortodoxie (pravověrného biblického učení), aby ze svého selhání činili pokání. Dokud se tak nestane, zůstane vzájemné společenství přerušeno. Delegáti se domnívají, že ti, kdo odmítnou činit pokání by se měli vzdát svého práva na vedení v rámci Anglikánského společenství a současně se zavazují spolupracovat s těmi pravověrnými primasy a dalšími duchovními vůdci na obnově společenství na biblických základech. Vyjádřili rovněž podporu všem věrným anglikánům, ať už z církve odejdou, nebo v ní zůstanou, a také všem, kteří působí v jednotlivých denominacích na celém světě. Primase sdružené v GAFCON vyzvali, aby i nadále poskytovali bezpečný přístav všem věrným údům společenství.

Mottem letošní konference byla část verše z 6. kapitoly Janova evangelia: „Ke komu půjdeme?“ (To Whom Shall We Go?) Závazek z Kigali končí slovy: Jdeme ke Kristu, který jediný má slova věčného života, a pak půjdeme s Kristem do celého světa.

Osobní slovo na závěr. Je možné kvůli biblickým postojům dehonestovat autora tohoto článku, zakázat mu o této problematice psát. Je možné mocensky šikanovat Päivi Räsänenovou (přinutit ji, aby byla proti své vůli účastna justiční mašinerie), je možné ji i potrestat. Tím se ale daného tématu progresivisté nezbaví. Jak jsme viděli v Kigali, reprezentanti desítek milionů věřících pozvedli prapor pravdy a pokračují v zápase proti deformování, relativizování a falešné interpretaci biblického poselství. Nejde tu o Stejskala, nejde tu o Räsänenovou, jde tu o princip.

Zpracováno volně podle Anglican.ink - „The Kigali Commitment: GAFCON IV“/21. 4. 2023

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz