Článek
Nepořádala ho ovšem Koptská ortodoxní církev, ta pouze nabídla své prostory zástupcům některých církví sdružených v Anglikánském společenství. Přesněji Společenství anglikánských církví globálního Jihu – GSFA.
Anglikánské společenství sestává z více než 40 anglikánských nebo episkopálních církví nacházejících se na pěti kontinentech. Nejde tedy jen o nejznámější Anglikánskou církev (Church of England, v přesnějším překladu Církev Anglie), která má postavení jakési „matky“ společenství a její nejvyšší duchovní, arcibiskup z Canterbury (toho času Justin Welby), se těší pozici „prvního mezi rovnými“; resp. tak tomu bylo do nedávna.
GSFA sdružuje podle svého webu 11* řádných členů, 1** provincie je v procesu přistoupení a 3*** přidružené členy; vedle toho uvádí 13 **** dalších provincií globálního Jihu. Takováto množina v rámci Anglikánského společenství má svoji sílu. Bez ohledu na to, zda reprezentuje 75 procent všech anglikánů ve světě, což GSFA tvrdí, ale některé zdroje toto číslo zpochybňují.
* Episkopální/anglikánská provincie Alexandrijská/Církev Bangladéše/ Anglikánská episkopální církev Brazílie/Anglikánská církev Chile/Provincie Anglikánské církve Konga/Církevní provincie Myanmaru/Anglikánská církev v Severní Americe (není členem Anglikánského společenství)/Církevní provincie jihovýchodní Asie/Provincie Episkopální církve Jižního Súdánu/Provincie Episkopální církve Súdánu/Církev Ugandy.
** Církevní provincie Indického oceánu.
*** Církev konfesijních anglikánů Nového Zélandu/Diecéze Jižního kříže/Anglikánská síť v Evropě.
**** Anglikánská církev Burundi/Církevní provincie Střední Afriky/Anglikánská církev Keni/Anglikánská církev Melanésie/ Církev Nigérie (Anglikánské společenství)/Církev Pákistánu (Sjednocená)/Anglikánská církev Papuy Nové Guineje/Anglikánská církev Rwandy/Anglikánská církev Jižní Ameriky/Anglikánská církev Jižní Afriky/Diecéze sydneyská/Anglikánská církev Tanzanie/ Církevní provincie Západní Afriky.
Na tomto místě musím prozradit, proč o tomto setkání vlastně píšu, přesněji - co mě na něm zajímalo nejvíce. Je to odpověď na otázku, jestli setkání v Egyptě přinese něco nového, pokud jde o zásadní nesoulad mezi GSFA a „mateřskou“ Anglikánskou církví v záležitosti žehnání stejnopohlavním dvojicím, které uzavřely před světskými úřady sňatek nebo registrované partnerství; v samotné Anglikánské církví ani jedno, ani druhé uzavřít nelze. Nicméně od prosince 2023 Anglikánská církev umožňuje udělovat požehnání homosexuálním párům a vypracovala k tomu příslušné liturgické texty. Není to ovšem svévolné rozhodnutí arcibiskupa Welbyho (Anglikánská církev nefunguje na „papežském“ principu), ale této zásadní změně předcházely vnitrocírkevní debaty a především souhlasné stanovisko dvou generálních synodů Anglikánské církve (únor a listopad 2023), přičemž většinu tento návrh získal vždy ve všech třech komorách každého synodu – ve sněmovně biskupů, sněmovně ostatního duchovenstva a sněmovně laiků. Na základě tohoto výsledku pak biskupové rozhodli, že požehnání bude možné udělovat od neděle 17. prosince 2023.
Zatímco progresivisté v Anglikánské církvi jásali, zastánci pravověrného anglikanismu, kteří v záležitosti intimních styků mezi homosexuály drží biblické učení, že je to ohavnost a hřích, byli nanejvýš zklamáni a pobouřeni. Ozvali se kritici nejen uvnitř Anglikánské církve, ale – a především – mimo ni. Mezi nejhlasitější odpůrce v Anglikánském společenství patří GSFA. Toto společenství od samého počátku žehnání homosexuálním dvojicím ostře odmítá a nejen to. Ačkoli rozštěpení ve smyslu odchodu členských církví a provincií GSFA z Anglikánského společenství nehrozí, dala GSFA na vědomí, že už nepovažuje canterburského arcibiskupa Justina Welbyho za formálního duchovního vůdce Anglického společenství („první mezi rovnými“) a že Anglikánskou církev, jelikož se zpronevěřila biblickému učení i vlastní věrouce ve věci homosexuálních styků, už nepovažuje za „mateřskou církev“ celého společenství. Rozpad společenství tedy není na programu, ale zásadní názorový nesoulad tu je.
Tím se dostáváme k podstatě mého článku. Co nového přineslo v této věci červnové zasedání GSFA v Egyptě? Jednoduchá odpověď: Vůbec nic. V části B14 komuniké shrnujícího setkání v Chatatbě se říká, že pro všechny, kdo se rozhodli zůstat věrni historické biblické víře vyjádřené v anglikánských dokumentech (39 článků, Kniha společných modliteb, Ordinál – liturgická kniha a Kniha homilií) a v dalších textech společenství měl jihosúdánský arcibiskup Justin Badi, předseda GSFA, následující poselství (volně): „Ačkoli arcibiskup z Canterbury vyzývá, abychom kráčeli bok po boku, jeden druhému naslouchali a vycházeli spolu dobře, třebaže se neshodneme, primasové GSAF a já odpovídáme, že spolu nemůžeme chodit, protože by to bylo chození v hříchu, a to do té doby, dokud ti, kdo zbloudili, nebudou činit pokání.“ Jinými slovy, současný stav neumožňuje „mít jednotu na úkor Boží životodárné pravdy.“
Současně je ale v komuniké (článek B15) zopakováno ujištění z roku 2023, že GSFA nemá v úmyslu z Anglikánského společenství odejít, a opustit tak jeho bohaté dědictví biblické víry. Naopak, odklon Anglikánské církve od biblického učení ve věci homosexuálních styků posílil odhodlání GSFA společně pracovat s dalšími pravověrnými anglikánskými uskupeními na reformě a obrodě společenství.
Závěr nemůže být jiný, byť není nikterak objevný. Opět se potvrdilo, že pravé biblické učení, z něhož vychází i pravověrné anglikánské učení týkající se homosexuálních vztahů, nedrží dnes „mateřská“ Anglikánská církev, ale ty církve společenství, které se proti žehnání homosexuálním dvojicím jednoznačně postavily. Na prvním místě církve a provincie sdružené v GSFA. (A odmítají také věc, o níž jsem se v tomto článku článku nezmínil, totiž souhlasit se službou duchovních, kteří žijí v homosexuálních vztazích.) Stále tedy platí prohlášení 12****** primasů GSFA vydané 20. února 2023, v němž poté, co generální synod Anglikánské církve z téhož měsíce poprvé souhlasil s požehnáním pro homosexuální dvojice, bylo konstatováno, že Anglikánská církev se zmíněnou novotou odchýlila od historické víry předané apoštoly, a proto se sama vyloučila z vedení Anglikánského společenství jako historická „matka“. Kromě toho 12 primasů sdělilo, že GSFA již nemůže uznávat současného arcibiskupa z Canterbury Justina Welbyho, „prvního mezi rovnými“ jako vůdce celosvětového Anglikánského společenství. Důvod: Z pozice svého duchovního úřadu církevní žehnání homosexuálním dvojicím podporoval.
****** Prohlášení podepsali anglikánští primasové Jižní Súdánu, Chile, Indického oceánu, Konga, Myanmaru, Severní Ameriky, Bangladéše, Ugandy, Súdánu, Alexandrie, Brazílie a Melanésie.
Postoj představitelů GSFA v této záležitosti je správný, protože je biblický. Buď homosexuální intimní styk hanebností a hříchem je, a Bible říká mimo jakoukoli pochybnost, že ano, anebo není. A pokud je, pak udělování církevního požehnání dvojicím žijícím v homosexuálním intimním vztahu je absurdní. Je výlučnou pravomocí státu rozšířit manželství také na dvojice stejného pohlaví, případně umožnit registrované partnerství. Křesťanské církve by na tom ve vlastním zájmu participovat svým církevním žehnáním neměly. Bohužel mnohé participují.
ODKAZY
