Článek
Jako přítel Izraele a současně člověk chovající nejvyšší respekt k Bibli čelím celý život námitkám, že biblický záznam je z historického hlediska nedůvěryhodný, že jde z velké části o legendy, dokonce o nepravdivé zkazky. A tak podobně. Takový pohled člověka zamrzí zejména tehdy, zastávají-li ho vysokoškolsky vzdělaní teologové a duchovní křesťanských církví. Smutné je to o to víc, že na základě zpochybnění biblického textu upírají Židům právo na vlastní domovinu v biblické Zaslíbené zemi jejich největší nepřátelé a sympatizanti.
Mezi vědou a Biblí nemusí být nutně rozpor. Naopak, věda může biblický záznam, pokud jde o historické údaje (přičemž platí, že Bible není primárně dějepisná kniha), smysluplně doplňovat. Příkladem budiž nejnovější výzkum provedený ve spolupráci Izraelského památkového úřadu, Telavivské univerzity a Weizmanova vědeckého institutu. Trval bezmála deset let a zaměřen byl na přesné datování nálezů z doby Prvního (Šalomounova) chrámu, který byl podle Bible postaven ve starověkém izraelském hlavním městě Jeruzalémě (v 10. století př. n. l.). O věrohodnosti studie netřeba pochybovat, neboť byla 29. dubna 2024 publikována pod názvem „Radiocarbon chronology of Iron Age Jerusalem reveals calibration offsets and architectural developments“v jednom z nejrenomovanějších světových vědeckých magazínů, sborníku Národní akademie věd Spojených států PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences). Využity byly nejmodernější poznatky zpřesňující radiokarbonové datování (metodu „C-14“).
Než se seznámíme s tím nejpodstatnějším z nové studie, musím ozřejmit základní historický údaj, který nemusí být všeobecně známý. První staroizraelská monarchie byla zpočátku jednotná, rozkládala se na celém území Země izraelské. Po smrti třetího panovníka Šalomouna došlo (asi roku 930 př. n. l.) k rozdělení: na severu vzniklo Izraelské království, jehož hlavním městem bylo po většinu doby jeho existence Samaří. Severní monarchie byla vyvrácena Asyřany v roce 722 př. n. l. Na jihu zůstalo teritoriálně menší Judské království s hlavním městem Jeruzalémem a Prvním chrámem. Tento samostatný státní útvar byl vyvrácen Babylóňany v roce 586 př. n. l.
Jaké tedy jsou zásadní výstupy nového výzkumu? Již v 10. století př. n. l. – v době panování Davida, druhého krále nerozdělené monarchie – probíhala v Jeruzalémě rozsáhlá stavební činnost. V 9. století př. n. l. – v době krále Joase, sedmého panovníka Judského království, a možná už před ním, se Jeruzalém (jeho starověká část – Davidovo město) rozšířil víc na západ k hoře Sionu. Městské hradby odkryté v Davidově městě nebyly postaveny za dnů 12. judského krále Ezechiáše v rámci příprav na asyrské obléhání, jak se dosud soudilo, ale nespíš už v době 9. judského panovníka Uziáše, a to po velkém zemětřesení, které Jeruzalém za jeho vlády postihlo.
Tato přírodní katastrofa je jednak vědecky potvrzena a mimoto se o ní píše v Bibli. Hned na dvou místech. (1.) „Slova Amosova, (kterýž byl mezi pastýři) z Tekoa, kteráž viděl o Izraelovi za dnů Uziáše krále judského, a za dnů Jeroboáma syna Joasova, krále izraelského, dvě léta před zemětřesením.“ (Kniha proroka Amose, 1. kapitola)
(2.) „I budete utíkati před údolím hor; nebo dosáhne údolí hor až k Azal. Budete, pravím, utíkati, jako jste utíkali před zemětřesením za dnů Uziáše krále judského…“(Kniha proroka Zachariáše, 14. kapitola)
Výzkum je založen na více než stovce vzorků analyzovaných radiokarbonovou metodou datování; odebrány byly ve čtyřech oblastech Národního parku Davidovo město, konkrétně na východních a západních svazích areálu. Mezi vzorky byla starověká hroznová semena, datlové pecky nebo kostry netopýrů. Výzkum vrhl nové světlo do dlouhotrvající odborné debaty zahrnující otázku o charakteru a rozloze Jeruzaléma za králů Davida a Šalomouna (sjednocená monarchie). Výsledek: v uvedeném období bylo v Jeruzalémě rozsáhlé staroizraelské osídlení.
Newsletter cituje jednoho z účastníků výzkumu, profesora Yuvala Gadota z Telavivské univerzity. Podle jeho vyjádření spojovala dosud většina vědců urbanistickou expanzi Jeruzaléma západním směrem s obdobím vlády judského krále krále Ezechiáše (přelom 8. a 7. století př. n. l.), a to v souvislosti s migrační vlnou ze severního Izraelského království po jeho pádu (asi 722 př. n. l.) Nový výzkum se ale přiklání k názoru, že k rozšíření Jeruzaléma směrem k hoře Sion došlo o sto let dříve, za vlády Joase (sedmý judský král) v důsledku demografického růstu v judské monarchii a upevnění politického a ekonomického systému.
Z výzkumu dále vyplývá, že také pozůstatky jeruzalémských hradeb odkryté na východních svazích Davidova města jsou starší, než se dosud soudilo. Dr. Joe Uziel z Izraelského památkového úřadu vysvětluje: „Po celá desetiletí se předpokládalo, že hradby postavil judský král Ezechiáš, ale nyní je jasné, že pocházejí z dob krále Uziáše, jak je naznačeno v Bibli.“ V Druhé knize Paralipomenon, 26. kapitole čteme: „Uziáš vystavěl v Jeruzalémě věže, a to nad Nárožní branou, nad Údolní branou a při rohu hradeb, a opevnil je.“ Dr. Uziel dodal, že hradby ve východní části Davidova města byly postaveny po velkém zemětřesení jako součást výstavby města. Město od postavení hradeb rostlo a prosperovalo až do zničení Babylóňany (586 př. n. l.)
Popsaný výzkum umožnil udělat si lepší obraz o Jeruzalému v době Judského království. Jak patrno, údaje uvedené v Bibli nikterak nezpochybňuje ani nepopírá, pouze v jistých aspektech upřesňuje.
Můj dovětek. Celou věc je možné interpretovat ještě jinak. Politicky. Vedou-li odborníci vážnou debatu o tom, jestli ta či ona v Bibli uvedená stavba byla vybudována za toho či onoho judského panovníka, rovněž v Bibli jmenovaného, pak vyznívají komicky nároky na Zemi izraelskou od těch, jejichž náboženství vzniklo o půldruhého tisíciletí později.
[1]
