Článek
Bylo a ještě bude k tomu řečeno víc než dost. Co lze přidat? Snad jen: nesklízíme do jisté míry trpké plody toho, jak byla tehdejší vzpoura řešena a „vyřešena“? Byť v obráceném gardu. Byli jsme tehdy svědky brutálního nátlaku zaměstnanců mediální instituce na zákonně zvoleného generálního ředitele (Jiřího Hodače); tomuto nátlaku bylo nakonec ustoupeno. A nejen to. Publicista Martin Schmarcz, který v době televizní krize na Kavčích horách působil, uvedl 8. března na serveru Info.cz: „Na konci roku 2000 jsme se vzbouřili proti politickým zásahům do vysílání a za zachování svobody slova. Naše vítězství získalo ČT obrovský respekt a prestiž. A celé čtvrt století se vlády prostě bály podřídit ji svým vlastním záměrům a plánům.“
ČT získala exkluzivitu, pokud jde o postavení ve společnosti. Vlády se jí bály, jak se dozvídáme. Tak to má být?
Férovější by bylo, kdyby M. Schmarcz napsal „proti domnělým politickým zásahům“, protože Jiřího Hodače se hanebně zbavili doslova za pár dnů – a „zvítězili“. Stali se nedotknutelnými a tím součástí problému. Když pak po čtvrt století dochází ke skutečnému tlaku politických elit a jejich snaze zásadním způsobem zasáhnout do fungování veřejnoprávní televize, když ve srovnání s prosincem 2000 existují oprávněné důvody (koncesionářské poplatky) ke vzpouře, svolání lidí na náměstí, obsazení velína a případně vyhlášení stávky, čeho jsme svědky? Nanejvýš petice zaměstnanců ČT. Ptám se: není snad nezávislost veřejnoprávní televize nyní ohrožena nesrovnatelně víc než v prosinci 2006, kdy byl generálním ředitelem zvolen Jiří Hodač (člověk se zkušeností práce v tehdy prestižní BBC)? Jak si vysvětlit, že Česká televize je nyní až podezřele krotká? Není to důkaz, že tehdejší vzpoura byla více než co jiného mediální cirkus?
Protože když zhruba o čtvrt století později odchází z televize špičkový moderátor Václav Moravec (mimochodem také s několikaletou zkušeností v BBC; dlužno dodat, že v době vzpoury nebyl součástí ČT) a zdůvodňuje svůj odchod slovy, že za současných podmínek už nemůže dál garantovat nezávislost redakční práce a kritickou reflexi událostí, jak se o ní zmiňuje preambule Kodexu České televize, pak toto velice vážné sdělení bez servítků řečeno znamená, že televize je pod politickým tlakem, který ohrožuje její nezávislost. Ne že by mohla být (tak jak se zdůvodňovala vzpoura z roku 2000), ale je.
Můžeme shrnout. Vzpoura tehdy proběhla, Hodač byl donucen odejít, rebelové zvítězili, ČT se stala morálním majákem – a dnes řešíme opticky viděno stejný problém, jen na rozdíl od tehdejší situace reálný a obludný. Daleko jsme se tedy nedostali. Znovu se ptám, kde jsou vzbouřenci podporující Václava Moravce, jak to, že už nebyl obsazen velín, kam se poděli politici a jejich spacáky, proč už nestojí davy lidí na Kavčích horách, případně na Václavském náměstí?
Čeho že jsme to byli v prosinci 2000 svědky? Velkého mediálního cirkusu. Protože kdyby ne, čekalo by nás analogicky dnes totéž, ale v mnohem intenzivnější podobě a masovějším měřítku. ČT by znovu statečně bojovala za svoji nezávislost, nad níž skutečně visí Damoklův meč na velice tenké niti. Kam se poděl étos „spacákové revoluce“ z prosince 2000?
●
