Článek
Římský papež je v našem prostředí více známý – řekne-li se „František“, pak si možná většina z nás vybaví na prvním místě nejvyššího pontifika Římskokatolické církve. Naproti tomu Tawadros II., nejvyšší duchovní představitel pravoslavných koptů, je znám více na Blízkém východě než ve střední Evropě. Méně se také ví o jeho církvi samotné. Ta přitom sahá dle tradice daleko před islámské období až k samotnému počátku křesťanských dějin ve východním Středomoří. Ačkoli to z biblického záznamu nelze dovodit a jde tedy o legendu, koptové věří, že jejich církev založil Marek, autor druhého novozákonního evangelia. A tak jako sedí římský papež na stolci svatého Petra, sedí papež koptský na stolci svatého Marka.
Kdybych chtěl toto téma ještě zkomplikovat, uvedl bych, že tím výčet papežů nekončí. V egyptské Alexandrii náleží „druhý“ stolec svatého Marka nejvyššímu hodnostáři Řeckého pravoslavného patriarchátu pro Alexandrii a celou Afriku, který má také titul papež. Jde o součást širšího křesťanského společenství pravoslavných církví, v tomto případě jde tedy o pravoslavnou církev „nekoptskou“. Tímto „třetím“ papežem je od roku 2004 Theodoros II. Tato církev také odvozuje svůj původ od evangelisty sv. Marka; až do Chalcedonského koncilu (451 po Kr.) tvořili pravoslavní v Egyptě jedno společenství. Po zmíněném koncilu došlo k rozdělení. Dnešní koptové tehdy odmítli závěr koncilu, že Ježíš Kristus má dvě podstaty – božskou a lidskou v jedné a téže osobě – a přidrželi se učení, které koncil odsoudil, tedy monofyzitismu: Kristus měl pouze božskou podstatu. Naproti tomu církev vedená zmíněným „třetím“ papežem Theododrem II. učení koncilu o dvojí Kristově přirozenosti v jedné osobě přijala.
Mezi oběma církvemi – římskokatolickou a koptskou - existuje řada zásadních odlišností, ať už věroučných, nebo tak řečeno organizačních, což ovšem platí o vztahu Řím vs pravoslaví obecně. Diecéze Koptské pravoslavné církve Jihu Spojených států na svém webu uvádí, o jaké rozdíly jde:
Spor o přirozenost Ježíše Krista (viz výše). Dále jde o nesoulad ve formulaci, zda Duch svatý vychází pouze z Otce (pravoslavní), jak učí Bible, nebo z Otce i Syna (jak vyznávají římští katolíci), odmítnutí římskokatolického učení o očistci, stejně jako dogma o primátu svatého Petra, neomylnosti římskokatolického papeže a neposkvrněném početí Panny Marie; odlišnosti nacházíme také v pojetí církevní tradice a chápání půstu.
Navzdory všem těmto a dalším nesouladům (jde mj. také o rozdílnou interpretaci toho, co se děje s chlebem a vínem při eucharistii) jsme nyní svědky vatikánského setkání obou papežů v duchu křesťanské lásky, přátelství a vzájemného respektu. Tawadros II. přicestoval do Říma 9. května na šestidenní návštěvu, přičemž termín nebyl zvolen náhodně. Přesně před 50 lety, v květnu 1973, se ve Vatikánu uskutečnilo historické setkání mezi tehdejšími papeži – hostitelem Pavlem VI. a koptským hostem Šenudou III. Tato návštěva byla součástí předtím zahájeného procesu ekumenického sbližování mezi papežskou církví a východními pravoslavnými církvemi. Na počest tohoto papežského summitu 1973 byl 10. květen ustaven jako Den koptsko – katolického přátelství.
Součástí tohoto dne v letošní roce byl další historický milník. Tawadros II. byl čestným hostem papeže Františka na jeho pravidelné středeční generální audienci. Oba seděli na pódiu vedle sebe, což vyvolalo obzvlášť působivý dojem. Host z Egypta řekl: „Přišel jsem k vám z koptské církve založené v dávných dobách proroctvím z knihy proroka Izaiáše.“ Citoval verš z 19. kapitoly knihy tohoto staroizraelského proroka: „V onen den bude mít Hospodin oltář uprostřed egyptské země a posvátný sloup při jejich hranicích bude zasvěcen Hospodinu.“ Připomněl klíčový okamžik křesťanské historie Egypta, návštěvu Svaté rodiny, která „požehnala zemi od východu k západu, od severu k jihu.“
Papeži Tawadrovi II. bude také uděleno zvláštní privilegium sloužit v neděli 14. května koptskou liturgii v papežské Lateránské arcibazilice; určena je koptským věřícím žijícím v Itálii. V této souvislosti byl v médiích připomenut skandál z 18. dubna letošního roku, kdy ve stejném svatostánku sloužili nedopatřením anglikánskou bohoslužbu kněží této církve, která ovšem není ve společenství s Římem a došlo tím k porušení kanonických norem. Vatikán to později vysvětlil „selháním komunikace“ (tzn., že anglikánští duchovní nikdy neměli takovéto povolení dostat) a biskup Guerino Di Tora, vikář zastupující arcikněze Lateránské baziliky, „vyjádřil hlubokou lítost nad tím, co se stalo“. Zprávy týkající se chystané koptské bohoslužby v Lateránské bazilice uvádějí, že papež Tawadros II. nebude sloužit liturgii u hlavního, ale zvláštního oltáře (což se ovšem týkalo i zmíněné anglikánské bohoslužby) a kromě toho, jak napsala 21. dubna Catholic News Agency, katolická církev uznává jako platné svátosti pravoslavné církve, i když jsou obě denominace ve schizmatu, zatímco anglikánské řády za platné neuznává, což znamená, že anglikánští duchovní oprávnění sloužit mši nemají. Jak patrno, když dva dělají totéž, není to totéž – ani ve Vatikánu.
Jako mimořádně vstřícný krok římského papeže vůči svému egyptskému hostu lze naopak považovat zařazení 20 egyptských koptů a jednoho ghanského křesťana do Římského martyrologia, tedy na oficiální seznam mučedníků evidovaných katolickou církví. Jde o souvislost s tragickou událostí z 15. února 2015, kdy bylo teroristy Islámského státu v Libyi zavražděno stětím 20 občanů Egypta a jeden Ghaňan; všichni byli v Libyi jako zahraniční dělníci. Týden po hrůzné události je papež Tawadros II. svatořečil. Jejich tělesné ostatky byly vráceny Egyptu v roce 2018 (Ghaňanovy o dva roky později) a s posvátnou pietou uloženy v nově vybudovaném Kostele mučedníků pro víru a vlast v guvernorátu Minya (jižně od Káhiry), odkud většina z nich pocházela. Papež František svůj vstřícný krok doprovodil slovy: „Tito mučedníci byli pokřtěni nejen vodou a Duchem svatým, ale také krví; tou krví, která je semenem jednoty pro všechny Kristovy následovníky.“
Silný lidský příběh. Je víc než dobře, že tyto nevinné oběti islámského zla nebudou zapomenuty, ale díky zápisu do Římského martyrologia každoročně připomínány i mimo koptskou církev.
Zdroje (odkazy):
