Článek
Nenávistný odpor proti účasti Izraele byl něčím, čemu žádná jiná země čelit nemusela. Ve Vídni se nekonaly, pokud je mi známo, protestní demonstrace proti žádnému dalšímu státu, pouze proti Izraeli. Pět nejvíce nepřátelských zemí - Španělsko, Nizozemí, Irsko, Island a Slovinsko – se neostýchaly organizátora (EBU) hanebně vydírat. Nejprve tlačily na to, aby Izraeli nebylo umožněno soutěžit, a když neuspěly, přistoupily k bojkotu vídeňského klání. Že touto nechutnou zpolitizovanou truc akcí poškodily jen samy sebe a fanoušky ve svých zemí, to jim zřejmě nevadí. Zášť proti Izraeli, který se brání teroru palestinských Arabů, má přednost před čímkoli ostatním.
Proti účasti Izraele se vyslovil také loňský vítěz, Rakušan JJ, díky jehož úspěchu bylo město na Dunaji letošním pořadatelem, což je pro každou zemi prestižní záležitost. V této souvislosti mě mrzí, že Izraelci neskončili první, neboť bych si rád vychutnal jeho kyselý obličej při předávání vítězné trofeje Noamu Bettanovi.
Zdá se, že eurovizní slogan „Spojení hudbou“ je neúplný a jako takové nepravdivý. Správně a pravdivě by mělo znít „Spojení hudbou, ale bez Izraele“ (United by Music but without Israel).
Mám s eurovizní písničkovou soutěží stejný rok narození. Oběma nám je letos sedmdesát. Nemohu říci, že bych ji kvůli tomu miloval, tyto své city věnuji někomu i něčemu úplně jinému, ale nezanevřel jsem na ni. Poprvé jsem se s ní setkal ve vysílání BBC Radio 2, když mi táhlo na dvacet, a od té doby jsem jí až na výjimky věrný. Pokud by mě nezajímala, neoslovila, iritovala, prostě bych ji nesledoval. Nechápu proto ty žlučovité protieurovizní výlevy českých účastníků internetových fór. Když něco nesnáším, ignoruji to; nemám potřebu to hanět a lít na to kýble s obsahem vytaženým ze žumpy.
Ačkoli mé tipy na vítěze letos nevyšly – ne nebyl mezi nimi Izrael, tam šlo pouze o přání -, sázel jsem na Finsko, eventuálně Austrálii, nakonec zase tak špatně nedopadly. Delta Goodrem z Austrálie obsadila čtvrtou příčku (z 25) a Fin Pete Parkonen s fenomenální houslistkou Lindou Lampenius byli šestí. Vítěznou Daru z Bulharska jsem mezi svými favority neměl, ale zpětně, při opakovaném poslechu, beru její song „Bagaranga“ na milost; vlastně není tak špatný. I když ten „bangarangovský“ refrén mě na první dobrou při semifinále odradil, na rozdíl od úvodní části skladby, nakonec uznávám, že z hlediska vykalkulovanosti si úspěch zaslouží. Pokud jde o našeho Daniela Žižku, šestnácté místo je neúspěch. Tvrdit něco jiného, jak se snažil moderátor ČT je nesmysl, pouhých devět bodů od publika hovoří za vše. (Pro srovnání: Bulhaři jich dostali 312, to jen abychom věděli,co je úspěch a co jeho opak.) Plyne z toho jediné poučení. Příště obeslat Eurovizi skladbou, která bude mít potenciál zaujmout – ne jen poroty, ale především posluchače na kontinentu i v zámoří, neboť soutěž je pořádána primárně pro ně. Není to snadné, ale my jako národ muzikantů bychom to měli dokázat.
Jestli ne vše bylo na Eurovizi na jedničku, pak to rozhodně neplatí o schopnosti vyvolat infarktové napětí a adrenalinovou emoci v závěrečné fázi udělování bodů. Kdo toto vymyslel, byl génius. Vraťme se do Vídeňské městské haly. Byly rozdány všechny body od národních porot z 35 zemí a body z diváckého hlasování pro 20 zemí. Zbývalo odevzdat body pro pět zemí, které bojovaly ve finále. V tu chvíli bylo průběžné pořadí následující:
1. Izrael … 343 bodů
2. Rumunsko … 296
3. Itálie … 281
4. Moldávie … 226
5. Ukrajina … 226
Po udělení hlasů Finsku, obdrželo ke stávajícím 141 od porot dalších 138, což je celkem 279, bylo zřejmé, že Finové trofej vítězů neobdrží. Následně byly oznámeny hlasy pro Francii. Ke 144 bodům přibylo pouhých 14 – a sen o případném triumfu se rázem rozplynul. Na řadu se dostaly divácké body pro Dánsko; to má od porot 165 bodů a od diváků získalo bodů 78; celkem 243 a průběžné 5. místo. Ani Dánové letos tedy nezvítězí. Zbývaly už jen dvě země, které mohly sesadit Izrael z průběžného vedení.
Nejprve Austrálie. Ke 165 dostala 122, v součtu 287, a to na výhru nestačilo. V této chvíli bylo jasné, že vítězem letošní Eurovize může být buď Izrael nebo Bulharsko, které potřebovalo k úspěchu alespoň 140 bodů. Hala ztichla, na okamžik zmlkli i moderátoři, prostorem zněla pouze doprovodná hudba. Vzápětí padl verdikt. Bulharská Dara a její tým, který obdržel od porot skvělých 204 bodů, si připsal od světového publika fenomenálních 312 bodů. S celkovým součtem 516 bodů se Bulharsko stalo poprvé v historii vítězem soutěže Eurovision Song Contest. Radost to byla nezměřitelná.
Konečné pořadí Top 5
1. Bulharsko … 516 bodů
2. Izrael … 343
3. Rumunsko … 296
4. Austrálie … 287
5. Itálie … 281
Na shledanou u Eurovize 2027 v Bulharsku.
●
