Článek
Profesionální seniorskou kariéru začal v roce 2006 v Schalke 04, pak postupně oblékal dres Werderu Brémy, Realu Madrid, Arsenalu a od roku 2021 vystřídal dva istanbulské kluby – nejprve Fenerbahce a na závěr kariéry Basaksehir. Do fotbalového důchodu odešel v minulém roce.
Mezi lety 2009 a 2018 působil také v německé reprezentaci, s níž v roce 2014 zažil životní triumf -titul mistrů světa, když na slavném stadionu Maracanã v Riu Německo porazilo Argentinu v prodloužení 1:0. Trofejí má ovšem ve své sbírce mnohem víc; mimo jiné čtyřikrát vítězství v Anglickém poháru s Arsenalem a s Realem Madrid po jedné výhře v nejvyšší španělské soutěži La Liga a v Královském poháru.
Jako člověk je ovšem povahy poněkud kontroverzní. Narodil se v Německu jako potomek přistěhovalců z Turecka a po nich je také praktikujícím muslimem. To samo o sobě nemusí nic znamenat. Ale také může.
Za zmínku stojí okolnosti, za nichž v roce 2018 odešel z německé reprezentace.
Psal se květen 2018, v Turecku běžela prezidentská kampaň před červnovými volbami a v Londýně, kde právě pobýval, zatoužil R. T. Erdogan, který usiloval o znovuzvolení, po setkání se dvěma fotbalisty, kteří v té době hráli anglickou Premier League. Byli to Mesut Özil z Arsenalu a Ilkay Gündogan z Manchesteru City, který je také tureckého původu a hraje i za německou reprezentaci. Oba do luxusního hotelu, který Erdogana hostil, ochotně přispěchali, vřele se s ním přivítali, s úsměvem zapózovali fotografům a darovali mu své dresy. Gündogan na něj dokonce fixem napsal „Mému prezidentovi.“ Servilnost, s jakou se oba hráči vmanévrovali do kampaně tak kontroverzního politika, jakým Erdogan je, vyvolala i v tolerantním Německu pozdvižení. Kriticky se vyjádřili nejen fanoušci, ale i někteří politici. Za všechny připomenu trefné vyjádření Cema Özdemira, dnešního spolkového ministra zemědělství za zelené, který byl do ledna 2018 jejich spolupředsedou:
„Prezident německých fotbalových reprezentantů se jmenuje Frank-Walter Steinmeier, kancléřka Angela Merkelová a parlament se jmenuje Spolkový sněm. Jeho sídlo je v Berlíně, ne v Ankaře.“
Dlužno dodat, že i Özdemir je potomkem tureckých imigrantů.
Zatímco Gündogan aférku s Erdoganem ustál a v německé reprezentaci působí dosud, viděli jsme ho i na nedávném Euru v Německu, tvrdohlavý Özil nikoli. V červenci 2018 oznámil: „Hodně jsem nad tím přemýšlel a s těžkým srdcem oznamuji, že v reprezentaci končím. Kvůli rasismu a nedostatku respektu.“
Zaujala mě jeho zmínka o nedostatku respektu. Nárokuje si totiž něco, čeho se mu nedostává, a to mírou vrchovatou. Před pár dny, 30. července, vyvolal skandál, když na jednom ze svých instagramových účtů prezentoval absolutní opak respektu vůči existenci Státu Izrael. Jistěže po něm nikdo nechce, aby měl k židovskému státu kladný vztah, ale v jeho případě jde o vrcholný projev nenávisti srovnatelný s tím, co hlásají palestinskoarabské teroristické organizace a jejich politický sponzor, íránský šíitský režim. Nejde o nic menšího než o volání po likvidaci Státu Izrael.
Özil toto své přesvědčení ilustroval na mapě Izraele v hranicích „zelené linie“ z let 1949-1967, ovšem s tím, že nápis IZRAEL je přeškrtnut a pod ním je napsáno PALESTINA. Odkaz na originál výtvoru z jeho Instagramu je níže, zde nabízím mapu dle jeho předlohy bez klikání:
Izrael dle představ bývalého fotbalisty Mesuta Özila.
Co dodat? Začíná to „nevinnou“ oddaností k Erdoganovi – podle Özila prezident jako prezident, lhostejno zda turecký nebo německý - podporovateli těch nejhorších teroristických vraždících zrůd a končí voláním po likvidaci Izraele.
ODKAZY
